2.díl trilogie Scorose Scorpius:Albusi, myslím, že mě právě opustila múza. Albus:Tak piš, co tě právě napadne, ne? Myslel jsem, že tak jsi to udělal i loni. Scorpius:No to jo, ale to jsem si z toho dělal srandu... Albus:Prostě piš. ° „Mojí milé Rose: Ahoj, Rose, opravdu doufám, že si mou báseň přečteš, protože ty čteš, i když nechceš." ° Albus:Myslím, že ona chce číst pořád. ° „Minule jsem o tvé kráse a lásce k tobě psal, teď však sedím a přemýšlím, co vlastně napíšu dál. Pozoruji vosu, jež létá kolem mě, a zvažuji, že dám Albusovi do nosu, samozřejmě výchovně." ° Albus:Nejsi můj táta! A nedává se spíš facka? ° „Upřímně doufám, že máš v práci lepší den než já, když tu takhle trčím s Albusem." ° Albus:To od tebe bylo vážně ošklivé. ° „V duchu přemítám, že tě půjdu na ministerstvo navštívit, ale Albus říká, že to by sis nenechala líbit. Má pravdu, na tvůj vztah k pravidlům vzpomínám, och, počkat. Já na něj vlastně nikdy nezapomínám." ° Albus:Jo, ale jen díky tomu, že se s tebou tehdy v tý učebně nevyspala. ° „Zase tahle báseň začíná být trapná, co jen by si o mně pomyslela tvoje matka?" ° Albus:Nic dobrýho. Hele, nezajímá tě teta Hermiona nějak moc? ° „Už končím s touhle trapnou básní, hezký den v práci! Přeje Scorpius básník." ° Albus:Scorpius básník? To tak, ty šašku! -------------------------------- Všechna práva patří JKR. Příběh není psán za účelem zisku. 30.5.2o17-8.9.2o17 #57 ve FF ©smilingxqueen 2o17 Nádherný cover je práce @McForst 😻
31 parts