Dávno, dávno již tomu, co jsem posledně se dívala do té milé mírné tváře, co jsem zulíbala to bledé líce, plné vrásků, nahlížela do modrého oka, v němž se jevilo tolik dobroty a lásky; dávno tomu, co mne posledně žehnaly staré její ruce! -
Není více dobré stařenky!
Dávno již odpočívá v chladné zemi!
Mně ale neumřela! - Obraz její odtisknut v duši mé s veškerou svojí barvitostí, a dokud zdráva zůstane, dotud bude žít v ní! - Kdybych štětcem mistrně vládnout znala, oslavila bych tě, milá babičko, jinak; ale nástin tento, perem kreslený - nevím, nevím, jak se komu zalíbí!
Ty jsi ale vždy říkala: „Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem." Dost na tom, když se najde jen několik čtenářů, kteří o tobě s takovou oblibou čísti budou, s jakou já o tobě píšu.
„Červená mi sluší," pronesu, když se na sebe dívám do zrcadla. Mé dlouhé hnědé vlasy vynikají se sytě rudou barvou, kterou jsem si rozhodla k dnešní večeři obléct.
Rose, jakožto nejstarší dcera velmi zámožného rodu D'Anascaul si žije svůj "normální" královský život. Vše se ale změní, když je jedné noci málem zasažena bleskem. V tu chvíli pro ni má osud jiné plány.
Postupem času však zjišťuje, že tu je někdo, kdo ji chce odstranit z cesty, komu kazí plány...
18.03.2021 - #3 in roman
19.03.2021 - #2 in roman
15.04.2021 - #1 in klasika