Yoshi's backstory (Severská smečka EXTRA)

KAPITOLA 5. - Jen sen nebo vzkaz?

  Yoshi pomalu otevřel oči a zvedl hlavu. Před ním se rozprostírala neznámá krajina. Postavil se a snažil si vzpomenout, kde to vlastně je, ale nevybavoval si, že by na tomto tajuplném místě někdy byl.
   ,,Zdravím tě, Yoshi." ozval se neznámý, tajemný hlas a Yoshi se okamžitě otočil směrem, odkud se hlas ozýval. Když však spatřil majitele tajuplného hlasu, nemohl uvěřit svým očím. Před ním se zjevila silueta obrovského psa, který byl mnohem větší než on. Nebyl to však obyčejný pes. Byl nadpřirozeně velký a jeho srst se leskla hvězdnou září. Vypadal, jako ozářený měsícem a to nejpodivnější bylo, že byl průsvitný, jako mlha. Skoro, jako by to byl duch. Yoshi stál jako přikovaný a neschopný slova hleděl na psa před sebou.
,,K-kdo jsi? A-a jak znáš moje jméno?" dostal ze sebe po chvíli a stále užasle hleděl na psa před sebou.
   ,,Já jsem Měsíční psice a znám jména všech psů na tomto světě." odvětila a Yoshi překvapeně pootevřel tlamu. Nemohl tomu uvěřit.
Yoshi a Měsíční psice

,,A-a co tady děláš? Proč jsi za mnou přišla?" zeptal se nechápavě.
,,Právě proto tu jsem - abych ti to řekla," odpověděla a Yoshi čekal, co mu poví dál.
   ,,Bylo ti předurčeno stát se členem smečky divokých psů a ne být obyčejným saňovým psem," řekla.
,,C-cože?" vyštěkl překvapeně Yoshi. ,,Co tím myslíš? A proč zrovna já? Proč ne nějaký jiný pes?" zeptal se nechápavě.
,,Musíš tu smečku najít. Jsi výjimečný, Yoshi. Proto ji musíš najít právě ty." řekla.
,,Ale jak? Vždyť ani nevím, kde začít hledat!" štěkl.
,,Musíš jít do města." odpověděla.
,,Cože? Proč do města?" zeptal se zmateně.
   ,,Musíš najít modrookého Alfu," řekla tajemně. ,,Jen on ti poví, kde najít to, co hledáš." dodala. Yoshi na ni jen nechápavě hleděl.
,,Modrooký Alfa? O čem to mluvíš?" zeptal se a nechápavě naklonil hlavu na stranu, ale fena se náhle začala vytrácet. ,,Počkej! Prosím!" štěkl prosebným hlasem.
   ,,Dám ti ještě jednu radu - Buď opatrný, cesta bude nebezpečná." A s těmito slovy se vytratila úplně. Yoshi překvapeně hleděl na místo, kde ještě před chvílí stála. Přemýšlel o tom, co se právě stalo a přemítal nad jejími slovy. A pak...

   Yoshi se s trhnutím probudil, zalapal po dechu a trhaně se nadechl. Klid... Byl to jenom sen. pomyslel si.
   Zvedl se a vydal se znovu na cestu. Po chvíli uviděl město a zamyslel se. Má opravdu cenu tam jít? Je tam spoustu dlouhých pacek, co když je to tam nebezpečné? Ale na druhou stranu... Musí tam po nich být spoustu zbytků, zatímco tady stále není skoro nic, i když už začíná novolistí... pomyslel si a rozhlédl se po pomalu tající krajině.
   Nakonec vyrazil svižným krokem dolů z kopce směrem k městu. Jen doufám, že svého rozhodnutí nebudu litovat... Ale přece jen, psí duchové se snad nepletou, ne?
   Uběhla necelá hodina a černobílý severský pes stál na začátku města. Nakonec se ale trochu nejistým krokem vydal kupředu.
   Po chvíli se zastavil, zvedl hlavu a zavětřil. Ucítil pach jídla. Jídla dlouhých pacek. Ačkoliv to nevonělo tak dobře jako čerstvá kořist, vydal se po pachu a po chvíli dorazil k jeho zdroji.
   Byla to podivná nádoba, zakrytá víkem. Yoshi k ní došel a očenichal ji. Nevoněla příliš lákavě, ale Yoshi se přesto rozhodl dostat se k jídlu, které nádoba skrývala uvnitř. Postavil se na zadní a předními tlapami se opřel o hranu podivné nádoby.
   Čenichem se mu podařilo nadzvednout víko a následně jej i odstrčit stranou. Když však dopadlo na zem, ozvala se nepříjemná a docela hlasitá rána. Yoshi se na chvíli porozhlédl po okolí, aby se ujistil, že si ho někdo nevšiml. Když se dostatečně přesvědčil, že mu žádné nebezpečí nehrozí, mohl pokračovat v prozkoumávání obsahu nádoby.
   První věc, na kterou narazil, byl velký pytel. Yoshi ho očenichal, ale nevoněl masem ani ničím jiným, co by ho zaujalo a tak se v odpadcích prohrabával dál.
Přišlo mu to docela trapné, ale co jiného měl asi tak dělat? Byl v hladový a v lesích a jejich blízkosti bylo kořisti stále po málu, ačkoliv již začínalo jaro, neboli novolistí, doba hojnosti. Zatím to však na nějakou hojnost moc nevypadalo.
   ,,Hladový?" ozvalo se mu náhle přímo za zády a Yoshi sebou vylekaně trhl. Otočil se a spatřil za sebou poměrně malou hnědobílou fenu. Měla docela dlouhou lesklou srst, tmavé oči a docela dlouhé uši, jejichž konce měly velmi tmavou až černou barvu. Byla za plotem, ale na vodítkového psa přesto nevypadala. Yoshi jen přikývl a fena se pousmála.
   ,,Jmenuji se Zita." představila se. ,,A ty budeš asi nějaký cizinec, nemýlím-li se." řekla.
Zita (kooikerhondje)