Vlčí Vyvolená

Kapitola 4) Jsem Ta Na Kterou Se Čekalo

U hlavního to bylo divné, všude byly vycpávky a někde dokonce i živé myši. Nejspíš ve mně měly respekt, protože se na mne koukaly. Hlavní, nejspíš orel, protože stál stejně jako Euret, vypadal tak na třicet pět let, měl krátké bílé vlasy, a žluté oči lovce, stál za skleněnou zdí. Nejdřív tam šel ten Euret, po asi půl hodině vyšel, a říkal že mám jít dovnitř. Vešla jsem. 

,, Vítám tě. Jsem Terneis, z klanu sov. Jak jsem se dozvěděl od Eureta, jsi vlčice, to je zvláštní. Vlci většinou nejsou na místě, kde se nevyskytuje nějaký jiný vlk. Ovšem i u nich se najde pár výjimek. Oběvují se, zhruba jednou za sto, až dvě stě let. I v přírodě jsou vlci samotáři ojedinělý případ. Tato jednotlivecká zvířata často umírají jako první. U vlkodlaků je tomu podobně. Akorát to znamená, že dojde k nějaké válce, mezi vlky a světem, nebo, že vznikne nový druh, a s tím druhem i nová území, nejčastěji ostrovy, proto ti asi matka řekla že jsi napůo něco jiného. "

,, Ano, matka mi řekla že jsem napůl vlk, a polobůh."

,, Tak to ti řeknu, že byla na správné cestě, ale i tak to byla lež jek veš. Jedině...  Počkej tady prosím chvilku "

Po chvilce se vrátil s knihou v ruce.

,, Jediné co by mohlo říct co jsi je tato kniha. Pokud by byla pravda co ti řekla tvá matka, tak to bude i tady."

Otevřel knihu a na poslední stránce stálo mé původní jméno. Kat Hensová, a pod ním byla moje původní podoba. Vedle však byla má podoba z nynější imige. A bylo to venku, jsem vyvolená. Jediná od počátku světa, která byla jak samotář, tak nejsilnější mystikis světa. A mým úkolem je dostat se k lesu zapomenutí. Získat krev posledního Folkloma ( to je gryf v naší řeči), k čemu? To netuším, ale nejspíše k dalším účelům. Koukla jsem se na místo, kde ještě před chvílí stál Terneis. Teď tam byl hrb úplně u země.

„Vítej Vyvolená, jež spasíš náš svět."