Vlčí Vyvolená

Kapitola 8) Pevné Bažiny (Part 1)

Po dlouhém kurzu sebeovládání, jsme ujeli, asi tři dny cesty.  Problém je, že zítra je úplněk. Fakt skvělé načasování. Jsem zvědavá, jak se proměna v upíra podepsala na mé podobě vlka. Vlastně mě ještě nikdo neviděl, ani orli. Takže se budu muset hodně ovládat, abych se neproměnila jim před očima. Nechci aby mě viděli. Zítřek bude velmi náročný. Dnes, jsme jeli přes les Siuztr. Za ním jsou prý bažiny. Ty bysme měli obejet, a jet po okraji řeky Asunii. Těch bažin se celkem bojím, co když se to zvrtne, a já se neovládnu a vběhnu do bažiny? To jsem okamžitě zahnala, takhle jsem přemýšlet nemohla, musím myslet optimisticky.  Po dlouhém putování, jsme se rozhodli utábořit se, ale já nemohla usnout. Měla jsem strach ze zítřka. Nastal druhý den, a já jsem věděla, že to nebude tak jednoduché. Poprosila jsem Eureta, aby mě popřípadě svázal k nejbližšímu stromu, ale pořádnými řetězy. Nejlépe ze slitiny božské a vlčí oceli. ,, To už je úplněk? " zeptal se.

,, Ano, dnes. Radši, kdyby jste mě měli na provaze celou cestu, i přes den. Občas se snažím utéct od lidí, či jiných tvorů."

,, Dobře, jak myslíš." a svázal mi ruce k tělu. Radši bych byla normální, než podstupovat toto. Nesnáším provazy, asi proto, že jsem alergická na lýko. Nevím jak jsem k tomu přišla. Mám tu alergii od malička. Přešli jsme les, a vydali dat se podél okraje k říčnímu korytu. Ovšem nastal večer, samozřejmě že Euret zapomněl na ty řetězy, ale on mě nechal rozvázanou, a bez dozoru. Udělali jsme oheň, já měla nutkání se začít proměňovat, naštěstí jsem to potlačila, a užívala jsem si klidného večera. Každý měl hlídku, až na mně, ale za to jsem mohla v klidu přemýšlet nad úprkem. A nachystala jsem si zrcátko, ještě jsem se chtěla vidět, než vyrazím. Pro mou smůlu měl první hlídku Euret. Pomalu jsem otevřela svůj stan. Těžko by se utíkalo přes plachtu. Všichni už šli spát, začala jsem se měnit, vyšlo to, vnímala jsem sama sebe. Koukla jsem se do zrcátka... A málem jsem padla na zadek. Vypadala jsem jako přesná kopie vlka bohyně Tenesity. V mé sněhové srsti se třpitily modré chloupky. Vyšla jsem potichu ven. A jako na potvoru se mi do vesty připletla větvičla, křupla, Euret se ohlédl, neviděl však nic. Já se přemídtila na druhou stranu tábora. Ale stejně si mě všiml, jak utíkám lesem pryč. Vydal se za mnou, změnila jsem směr Cestou jsem si vrazila třísku fo tlapky, a že to byla pořádná tříska, ale nevšímala jsem si jí, nejdůležitější bylo dostat se Euretovi z očí. Ve spěchu jsem si nevšimla, že mířím k bažinám. Zrychlila jsem, hurá už mě nestíhá. , Žbluňk' ozvalo se. Podívala jsem se pod sebe. Kruci uvízla jsem v bažině. Teď by se hodil Euret, nebo kdokoli jiný. Usla jsem.