Vlčí Vyvolená

Kapitola 3) Sbohem Liščí Živote

,, Měla bys odejít. "

,, Ale kam?"

,, Však ty víš, tam kde tě hledat nebudou. "

,, A to je?"

,, Na jiný kontinent, třeba Sealisu, nebo Reolopii. "

,, Tam nejsou žádné psovité prokletí, to by možná šlo, kdyby jsem se tam měla jak dostat."

Ale dostala jsem se tam. Bylo mi smutno, ale zvládala jsem to, dokonce jsem našla místo, kde jsem mohla dostat práci, v tajnosti jsem oslavila 15 narozeniny. Reolopie je krásný kontinent. Žila jsem však pod širákem, ale nevadilo mi to. Naopak, byla jsem volná, co víc si přát?

Jednou ale někdo přišel, byl to kluk, asi v mém věku, s černými vlasy, do očí jsem mu neviděla, ale už podle stylu chůze jsem poznala že je to orel. Jako každý jiný, i on byl hnědovlasý, a díky svému zraku si mne všiml hned.

,, Co tady děláš? Vždyť je tu zima, a tuto zimu vydržíme jen my orly. "

,, Co tady dělám? To je jednoduché, nejsem zdejší, a tak se nemohu ubytovat v žádném hotelu, ani jiných budovách. Nepocházím z tohoto kontinentu," zahvízdám, a ke mně přikluše má klisna, kterou jsem koupila u strýce. ,, pocházím z kontinentu Wolkoneiz. "

Chvíli na mne koukal jako na blázna, a pak zaskřehotal tak silně, až jsem si musela zacpat uši.

,, Ty nejsi z těch klanů, co tu jsou viď?"

,, Ne, jsem vlk, lépe řečeno vlčice. "

Znova zaskřehotal a já si opět musela zacpat uši. Po krátké chvíli přiběhli další tři orly.

,, To je ona?" zeptal se ten nejblíže k nám, měl tmavě hnědé vlasy a oči barvy khaki.

,, Ano Eurete, je to ona vlčice. Poprvé za sto padesát let se tu objevila. Musíme ji odvést k hlavnímu. "

,, To víme, Denui, koukám že má dopravní prostředek," pokýval směrem k mé klisně, která se pásla opodál, ,, takže můžeme letět. Sice jen při zemi, ale bude pořád lepší, než aby jsme musely jen jít. " řekl ten Euret. A začaly se postupně měnit. Nejdřív se ruce měnily na křídla, poté se jim prodloužil nos a ústa, které se poté spojili s nosem a vznikl tak zobák. Vlasy se zkracovaly, třepily a uprostřed se zpevnily, pera byla hotová. Nohy se lámaly, pomalu, pomaloučku se z nich vytrácelo i maso, až zbyla jen kost potažená kůží a třemi prsty. Proměna byla dokončena a my mohli vyrazit.