Blue sky

Už mě nikdy neuvidíte

Pohled Mikea:

Sleduji ji, dívám se na to, jak se tam směje s tou zplodinou, co žije v našem městě, jak moc jsem ji musel zlomit, aby tohle udělala? 

„Nechci tam být ani další hodinu svého života, ale chci tam všechny zničit, aby se každý den báli, co o nich vyjde najevo a začneme s takovou nevinnou obětí všeho." Zasměje se Megan a to jméno, které vysloví, tak mi zastaví srdce na pár vteřin, jestli chce zničit ji, tak je Megan úplně na dně, na tuhle holku přece nemůže nic mít.

„Myslela jsem si, že je svatá, ale tímhle si mě získala." Poví jedna z nich a zasměje se, pokud na tu holkou něco Megan má, tak to netuším, co může mít na nás. 

„Ti lidi si myslí, že mě zničí tím, že mi ukáží, že jsou z vyšší společnosti, ale tím se mýlí." Megan se usmívá a vypadá spokojeně, nikdy jsem o jejích schopnostech nepochyboval, taky jsem moc dobře věděla, že je nejlepší ji mít na svojí straně, ale to co provedla Elissa, tak to se ji několikrát vrátí, ale nejvíc ze všeho trápilo, co se z Megan stává.

Druhý den ráno bylo vše ve škole jinak, Megan byla pro všechny duchem, popravdě bych si ji taky nevšiml, kdybych nevěděl, kde má skříňku.

Má na sobě černou mikinu a přes hlavu má přehozenou kapuci, pod ní schovává své červené oči a plouží se po chodbě jako mrtvola. Něco mi říká, že to včera přepískla.

„Jsi v pořádku?" zeptám se Megan.

„Uhni, Mikeu." Sykne.

„Nebuď na mě taková." Pousměji, ale ona se na mě ani nepodívá.

„Nemusíš se mi omlouvat, nemusíš se cítit provinile. Včera mi volala má matka, chce začít od začátku, stěhuji se na druhý konec téhle podělané země, takže do měsíce mě máš pryč, tak si nedělej tyhle drahoty. Už se nikdy neuvidíme a já budu mít šanci začít od začátku." Její hlas je hrubý.

„Viděl jsem tě včera v té kůlně." Řeknu, ale její oči jsou stále přilepené k zemi.

„Neodjedu bez pomsty, dokončím to tady a už mě nikdy neuvidíte." Poví mi a obejde mě  a zmizí ve třídě. Jen se za ní dívám a uvědomuji si, že mi ta holka brzo zmizí ze života. Vím, že mi zjednodušila volbu, i když mé srdce řve něco jiného.

„Děje se něco?" Zezadu mě obejme Elisa a políbí mě na krk.

„Ne nic." Zavrčím, nemám náladu se s ní bavit, za všechno může jen ona. Kdyby tolik nechtěla zničit Megan, tak bych s ní mohl teď být.

„Konečně je tu takový klid, stačilo sesadit jednu osobu a celá škola se proti ní spojila." Zasměje se Elisa.

„Co tím myslíš?" Zeptám se jí.

„Brzo uvidíš, nepředstavovala jsem si, že to půjde takhle skvěle." Zatleská si. Chtěl bych jí říct, že to takhle skvěle nepůjde nadále, ale mlčím. Dojde mi jedna věc, Megan mě ani neprosila, abych to nikomu neříkal, jako by byla si jistá, že já to nikomu, skoro to znělo, že mi důvěřuje.

„Megan si bude přát, aby se nikdy nenarodila." Dodá a já si nejsem jistý, kdo si to bude přát z těch dvou víc. 

„Dnes večer budu u vás na večeři, tvoje máma mě pozvala." Informuje mě Elisa a já na to nic neříkám, jsem zaneprázdněn Megan.

Nesmí se jí nic stát.