Dva světy // Nik Tendo (Dokončeno)

Twenty eight

Dominik

Skončíme oba dva u ní s posteli a ačkoliv si oba uvědomuje, jaký toto může mít následek v našem vztahu, pokračujeme v prasečinkách dál. Po našem sportování v posteli si vezme moje tričko, natáhne na sebe spodní prádlo a dojde do kuchyně, kde začne připravovat něco k jídlu, jelikož nám oboum během toho vyhládlo. Samozřejmě, že já sám v posteli moc dlouho nevydržím, natáhnu na sebe trenky a jdu za ní. ,,Co to bude dobrýho?" obtočím jí ruce okolo pasu a koukám se přes její rameno, jak krájí zeleninu. ,,Rýže se zeleninou." otočí na mě hlavu a naše rty se setkají. ,,Dáma by chtěla další kolo?" usměju se. ,,Když mě necháš to dovařit." ,,No to nevim, docela mě přitahuje tě tu oprcat na lince teď hned." pustím jí a stoupnu si vedle její maličkosti. ,,Ty tvoje špinavý myšlenky takhle pracujou pokaždý?" zakroutím hlavou. ,,Jen teď. Jindy bych zmizel, nezavolal ani nenapsal, jedině kdybych si chtěl znova zašukat." ,,To jsem ráda, že jsi neutekl." strčí mi do pusy kus rajčete. ,,No nic baby, jdu se vykoupat." líbnu jí do vlasů, plesknu jí po zadku a vydám se do koupelny. Sundám ze sebe trenky a stoupnu si pod teplou vodu. Po chvilce na sebe naplácám šampon a sprchový gel, kterej jsem tu našel a po smytí vylezu ven, okolo pánve omotám ručník a vydám se pro nový trenky. 

Když na sobě mám čisté triko a trenky v kterých budu spát, dojdu za ní do kuchyně. Jídlo měla už skoro hotové a pobrukovala si nějakou melodii. ,,Krásně to voní." projedu jí rukou bílé vlasy a ona se trochu začervená. Rozejdu se do obýváku, cestou ze své tašky vezmu notebook a sednu si na gauč. Na notebooku začnu hledat nějaký film, na který bychom se mohli podívat. ,,Domi, jídlo." uslyším z kuchyně. ,,Jsem v obýváku." zavolám na ní. Během chvíle dojde ona, podá mi talíř s jídlem a posadí se se svým talířem vedle mě. ,,Vybírám nějakej film, na kterej bychom se mohli kouknout." oznámím jí, jenom přikývne a já zapnu první, co jsem vybral. Oba se u filmu pustíme do jídla. Když za skoro dvě hodiny film skončí, Bianka už dávno spí a je přikrytá dekou. Odnesu proto talíře a pouklidím v kuchyni. Potom zaklapnu notebook a odnesu jí do postele. Jakmile jí položím, trochu se probere, ale stále spí. Jemně jí líbnu na čelo a lehnu si vedle ní. 

--

Soustředí se na výtvor před ní. Já pracuji na textu jedné písničky a občas si jí prohlédnu. Tahle holka nemůže být z planety Země a já jen doufám, že pokud je z jiné planety, že tu není jen na výletě. ,,Na co tak koukáš?" probere mě z mého přemýšlení a dojde blíž ke stolu, kde sedím. ,,Jen tak přemýšlím." odvětím jí trochu nervózně. ,,Nad čím?" ,,Nad pracovníma věcma." hodí na sebe bundu. ,,Půjdeme se někam najíst?" zvednu se ze židle. ,,Jo jasně." hodím na sebe též bundu a vyjdeme ven z ateliéru. Dneska jsme si jídlo objednali sebou. Jakmile dojdeme zpět do ateliéru, Bianka se s kručením v břiše pustí do jídla. Já samozřejmě též. ,,Kdy přijedeš za náma do Pardubic?" zeptám se jí a ona si strčí vidličku do pusy. ,,Měli bychom jet příští týden, myslím." ,,No a nechtěla bys tam zůstat déle? Třeba na týden nebo tak nějak?" ,,To by možná šlo, ale musela bych si sebou vzít práci." ,,Jo jasně, vždyť jo." zbytek našeho oběda už nemluvíme. Potom se oba pustíme do práce, kterou jsme dělali i předtím a posloucháme u toho hudbu. 

--

Jsme už kousek od Andreasovo bytu. ,,Bianko?" uslyšíme za sebou nějaký hlas a tak se oba otočíme. Stál tam Biančin bývalej. Ve srovnání se mnou vypadal jak hnůj. ,,Ehm, co tu děláš?" zeptá se jí a přistoupí trochu k nám. Bianka začala být nervózní, a proto jí chytnu za ruku, aby věděla, že kdyby něco, jsem tam. ,,Jdeme domů." ,,S tímhle?" ukáže na mě a sjede mě očima. ,,Říká někdo, kdo vypadá jak osel v hnoji." uchechtnu se nad tím a on jen něco zavrčí. ,,Ano s ním." odpoví mu, už klidnější, Bianka. Začne se smát. ,,To ho pustili z vězení? Biano, víš moc dobře, že máš na někoho, jako jsem já a ty si vybereš feťáka." ,,Abych pravdu řekl, tak alespoň nevypadám jako ty, prcám jako bůh a můžu si dovolit co chci. Lepší být feťák nebo vězeň, než být někdo jako jsi ty. A nejdůležitější stejně je, že mám jí." začne se ve mně vařit krev. Pustím její ruku a přistoupím k němu blíž. Opět propadne ve smích. ,,Jen tě okrade o prachy a pustí k vodě." řekne ke mně. ,,More, co dělám já nebo ona ti může být naprosto u piče. A do Bianky se navážet nebudeš, ty kupo hoven." vyjedu na něj a lehce do něj strčím. ,,Domi, pojď, nech ho." uslyším za sebou, ale to už bylo pozdě. Zatmělo se mi. Jedna rána já, druhá on. Svalím ho na zem, na jeho mikinu začne kapat červená tekutina z mého nosu. ,,Varuju tě, hajzle." řvu na něj. Dostane ještě pár ran, když najednou uslyším houkání policejních houkaček. Někdo na nás zavolal benga. Zvednu se, chytnu Bianku za ruku se slovy: ,,Jdeme baby." a oba společně utečeme do bytu. Ona udýchaná sjede zády po dveřích, sundám ze sebe bundu, hodím jí na zem a vydám se do koupelny, kde si svůj zakrvácený nos začnu kontrolovat v zrcadle. Měl jsem nad tím zmrdem několikanásobnou převahu, ta mrdka z kanclu se neumí ani prát. Ale je pravda, že oslové se prát neumí. 

Sundám si mikinu i s trikem a začnu si obličej umývat studenou vodou. Najednou se okolo mého těla obtočí Biančiny ruce. Zvednu hlavu a podívám se do zrcadla, následně se otočím k ní a ona se mi přilepí hlavou na hrudník. ,,Copak se děje, baby." zašeptám jí do ucha. ,,Děkuju." vyjede z ní. Vezmu její hlavu a zvednu jí tak, aby mi koukala do očí. ,,Nikdo ti ubližovat nebude." spojím naše rty v jedny a v ústech ucítím slané slzy z jejího předešlého pláče.