Dva světy // Nik Tendo (Dokončeno)

Thirty three

Dominik

Ležím na bílém polštáři v ložnici. Bianka má na mé potetované a svlečené hrudi hlavu a klidně spí. Rukou jí vískám v bílých vlasech. Ze spánku si povzdechne, najednou se posadí a podívá se rozespale na mě. ,,Dobré ráno." řeknu svým ranním chraplákem a jednou svou rukou si podepřu hlavu. ,,Dobré." opře si bradu o mou hruď a koukáme si do očí. ,,Už jsem ti řekl, že máš fakt pěkný oči?" řeknu jí, její tváře lehce zčervenají a usměje se. ,,Děkuju, tvoje jsou taky krásný." vezmu její bradu a políbím jí. ,,Mňam, ranní smradlavej dech." posadí se po polibku s tímhle komentářem. ,,Hele hele, klidni se." vstane a rozejde se pryč, v tom na mě vyplázne jazyk. Vezmu polštář, co je vedle mě a hodím ho po ní. ,,Neser nebo uvidíš." zavolám za ní a ona zmizí se smíchem ve dveřích. Sáhnu po telefonu na nočním stolku, jediné upozornění, co jsem měl, bylo od Jakuba. Vytočím jeho číslo. ,,No?" ozve se na druhé straně. ,,Co jsi chtěl, debílku?" vyjedu na něj ze srandy. ,,Dovalíš svou prdel a Biančinu prdel do studia?" ,,Hm, možná, proč?" ,,Budem probírat tour." ,,Jo, na chvíli se stavíme. A ještě, budu potřebovat auto. Budeme předělávat ten chill spot, co je tady v baráku." ,,Jasně, kdyby něco, dej vědět, dojdeme Vám pomoc." hovor potom vypnu, vyndám si čisté oblečení a doštrachám se do koupelny. Cestou oznámím Biance, že půjdeme za klukama do studia. V koupelně se zamknu, vlezu pod sprchu, jelikož jsem se na to včera vykašlal a nechám kapky vody, aby dopadali na moje tělo. Po sprše se usuším, hodím na sebe jednotlivé kusy čistého oblečení, vyndám konečně prádlo ze sušičky a do pračky nacpu špinavé a zapnu jí. Potom si vyčistím zuby a vydám se do kuchyně, kde si vyndám jenom jablko, jelikož jsem na nic jiného neměl chuť. Sednu si na gauč, vytáhnu telefon a začnu projíždět Instagram do té doby, než bude Bianka hotová. ,,Můžeme." ozve se během chvilky, zvednu se z gauče, mobil strčím do tepláků a dojdeme se oba připravit na cestu.

--

,,Tady je rozpis zastávek." Jakub rozdá každému z nás papír se zastávkami. ,,Jestli máte nějaký připomínky, povídejte." dodá JS. Bianka se mi podívá přes rameno a očima sjede celý papír. Já jsem samozřejmě žádné připomínky neměl. Nikdy jsem nějak velký neměl. Byl jsem rád, že díky bohu, tohle zařizovat nemusím. Nikdo další taky nic neřekl. Jakub chvilku stojí a těká očima po každém z nás. Poté se posadí a proplete ruce na hrudi. ,,No, já si myslím, že nikdo žádný připomínky nemá." řekne za nás Radek a všichni jsme souhlasili. ,,Fajn, jenom bych Vám chtěl připomenout, že tour se pojede už příští týden, tak ať mi tu nějakej z Vás blbečků pak nebrečí, že už něco má. Jinak asi nic víc. Jo vlastně jo. Bianko, jste schopni s Andreasem dojet do Brna?" Bianka mykne rameny. ,,Měli bychom být. Myslím, že to nebude žádný problém." ,,Fajn. Bude se točit klip. To víš, to přeci byly ty papíry, co jsem ti dával. Dělala jsi nějaký věci do toho klipu a vlastně Andreas taky, ale s ním se ještě domluvím." Bianka vedle mě jen přikyvuje. ,,No nic, to by bylo asi všechno. Takže příští pátek se sejdeme venku, ráno v devět. Tour se jede celý dva týdny, poprvé. Je všude naprosto vyprodáno." ohlásí Jakub stav. ,,No nic, kdyby něco, dejte vědět Tomášovi nebo JSovi. Zatím to tady rozpouštím." zvedne se ze židle, ostatní též začnou vstávat a dojde za námi. ,,Niku, říkal jsem ti to už do telefonu, kdyby jste chtěli pomoct s tou předělávkou, brnkni mi. S Tomem nebo s někým jiným bychom zašli. A tady máš ty klíče." vytáhne je z kapsy kalhot a položí mi je do dlaně, následně mě poplácá po zádech a odejde pryč. Oba se s Biankou též vydáme pryč. ,,Ženo moje, na pár dní máme autíčko." s touto větou vyběhnu z budovy a odemknu dveře auta a nastoupím. Bianka, se smíchem v obličeji, si též nastoupí. Zapnu si pás, klíč strčím do zapalování a nastartuji. ,,To je tak krásnej zvuk." naskočí mi z toho husina a vyjedu od budovy.

Cesta směřovala do OBI, kde jsme vybrali všechny věci, co jsme zatím potřebovali. Jakmile zaplatíme a dojedeme domů, všechno dostaneme do výtahu a doneseme do místnosti. Potom se dojdeme převléknout a najíst se, poté se pustíme do práce. Dost často jsem volal svému tátovi, aby mi pomohl s nějakýma věcma a nakonec jsem povolal pár členů labelu, konkrétně Jakuba, Radka, Pepu a Toma aby nám pomohli. 

--

Pracujeme až do noci, Bianka už umírala ospalostí, tak jsem jí řekl, ať jde domů si lehnout s tím, že brzy dojdu i já. Ale nakonec se z chvíle staly dva hodiny a my už za sebou měli oškrabání zdí, sundání kachliček v menší koupelně, zadělání pár děr a následné natření celého prostoru. Rozloučím se s klukama, samozřejmě dostali i nějaký penízky za výpomoc, ačkoliv je ani jeden nechtěl. Bylo mi ale blbý, je tu několik hodin věznit, aby potom nic nedostali. Jakmile jsou pryč, vydám se domů a rovnou se dojdu vysprchovat. Po sprše si lehnu vedle spící Bianky, přitisknu se k ní s rukou přehozenou přes ní a usnu.

--

Na zbytek práce jsme tu byli už my dva, ale přišla práce s pokládáním podlahy a já, jakožto mladý dement, jsem si s tím nevěděl absolutně rady, takže jsem zavolal na jedno číslo, které jsem našel na internetu. Chlap na položení podlahy měl dojet až odpoledne, jindy volno neměl a tak jsme se oba s Biankou vydali zpět do našeho - mého bytu. Ona pracovala na věcech pro své zaměstnání a já jsem se nudil a tak jsem jen tak psal do počítače písničku. 

Když po obědě chlap dojel, pomohl jsem mu s položením, zaplatil jsem mu a šel se připravit na večer, který strávíme mimo byt. Než jsem byl hotov, Bianka už přešlapovala v šatech a kabátu před dveřmi. Samozřejmě, že si sebou vzala skoro celou skříň, jako to mají holky ve zvyku. ,,Už jdu." přehodím přes sebe mikinu, na ní hodím bundu, na nohy boty a oba vyjdeme ven z bytu. Venku nasedneme do auta a vyjedeme směrem ke Caffetterii. Auto zaparkuju na volné místo před podnikem. Pomůžu Biance z auta a oba zamíříme do restaurace. Usadíme se na volné místo a ihned k nám přispěchá obsluha. Ani se neobtěžuji s otevřením jídelního lístku, znám ho skoro celý nazpaměť. ,,Dáme si oba 126 k tomu poprosím flašku vína a dvě skleničky vody." objednám u nějaké mladé servírky, která tu rozhodně musela být nová. ,,Samozřejmě." napíše si to na kus papírku a zmizí pryč. ,,Jak.." ,,To dělá to, že jsem tu dřív pracoval a navíc tu jíme docela často." sundám si konečně bundu a hodím jí okolo židle. ,,Co budeš dělat příští týden?" ,,Um, no budu hlavně pracovat, je toho docela hodně. A pak teda pojedeme za váma do Brna. Jinak žádné plány nemám." servírka nám přinese pití. ,,Díky." řeknu k ní a ona s úsměvem zmizí. ,,Tak bys mohla dojet třeba do Plzně, která je den před Brnem. Pak bychom mohli všichni jet do Brna." navrhnu jí. ,,To by možná šlo." ,,Tak nad tím popřemýšlej." chytnu jí za ruku, kterou má položenou na stole.