Dva světy // Nik Tendo (Dokončeno)

Eight

Bianka

Roman nám půjčil auto. Cesta do Kladna trvala chvilku, okolo půl hodiny. Cestou nám hráli hlavně písničky kluků z labelu, nikoliv jiných interpretů. Andy si celou cestu broukal melodii každé písničky a já jen tak seděla a snažila se vnímat o co jde. Když jsme přijeli do Kladna navedla jsem Andyho k našemu domu, zajel po příjezdové cestě až k domu. Po vypnutí motoru jsem vyskočila z auta a odemkla dveře domu, bylo tu ticho a to naznačovalo, že rodiče doma nejsou. Andreas jde ihned za mnou, zavře za námi dveře a oba se zujeme a vydáme se do mého pokoje. Andy se rozhlíží po domě. ,,Máte to tady fakt pěkný." konstatuje při vstupu do mého pokoje. Od té doby, co se bavíme, tu ani jednou nebyl, nějak na to nedošlo. ,,Děkujeme." zaujme ihned místo na mé posteli. Ze skříně vyndám velkou cestovní tašku, kterou hodím vedle něj na postel a začnu do ní skládat oblečení. To, které moc často nenosím, nechávám ve skříni, v Praze by mi bylo k ničemu. Andreas mezi tím stále zaujímá místo na mé posteli, v rukou drží telefon a s někým si píše.

Dojdu do kuchyně pro pár igelitek, začnu do nich dávat pár knížek z poličky v pokoji, dokumenty a další věcí, které potřebuju a bez kterých bych rozhodně odjet nemohla. Nakonec zabalím pár bot, notebook si zabalím do tašky na notebook a Andreas mi pomůže všechny věci odnést do auta. Než odjedeme, napíšu mamce dopis a nechám ho položený na lince v kuchyni a vydám se do auta za Andym.

Dominikovi jsem naschvál neřekla o tom, že budu bydlet u Andyho. Ani nevím, jestli jsem mu chtěla udělat překvapení či co, ale jakmile jsme mu řekla, že bych dnes měla jet domů, byl docela smutnej, alespoň mi to tak přišlo. Do Prahy dojedeme během chvíle, tašky odnostíme do pokoje, kde mě potom Andreas nechá o samotně abych se zabydlela. Je to zvláštní pocit, bydlet teď mimo domov, který jsem sdílela s rodiči. Přišlo to tak náhle, ale jsem za to ráda. Ostatně, Kladno jsem chtěla opustit už delší dobu, ale furt jsem se k tomu nedostala.

Prvním s čím začnu je oblečení. Všechno si začnu skládat do skříně. Následně vybalím igelitky, všechny tašky schovám pod postel a prohlédnu si pokoj, který jsem alespoň trochu zaplnila. Stejně bych sem potřebovala ještě nějakou komodu a květiny, jelikož tu stále bylo dost místa a docela prázdno. Během vší té práce jsem ani nezaregistrovala, že je jedna odpoledne a že mi napsal Jakub. Už před víc než půl hodinou. Ve zprávě od něj stálo: ,,Máme v plánu videoklip. Domluv se s Andym kdy máte oba čas a stavte se. Víc informací pošlu Andreasovi na mail." ,,Jasně, dám mu o tom vědět." odpověď pošlu a vydám se za Andreasem, který seděl na gauči společně s Romanem a sledovali nějaký bizardný seriál a Andreas se u toho rozčiloval. ,,Tak co? Jak to jde?" zajímá se, jakmile se k nim posadím. ,,Jo dobrý. Psal mi Jakub, že ti poslal nějaký info o videoklipu na mail, máme se domluvit, kdy přijedem." Andreas sáhne po mobilu, který se doteď válel na konferenčním stole a skontroluje si mail. Ihned začne číst nahlas Jakubovi požadavky do klipu. ,,Jo to by šlo." odpoví si sám. ,,K večeru se do toho pustíme. Máte hlad?" oba s Romanem přikývneme a tak Andreas objedná pizzy.

--

Ani nevím, jak se to stalo. Od soboty to uteklo. V sobotu večer jsem společně s Andym pracovala na klipu pro Kubu. Pili jsme u toho červené víno, občas se dohadovali, ale potom jsme vždy udělali kompromis. Spát jsme šli dost pozdě. Poslední, co jsem před spánkem dělala, že jsem odepsala Nikovi na zprávu. V neděli jsme se opět věnovali klipu a odpoledne jsme se šli projít a pokoupit do marketu nějaké jídlo, jelikož lednice i skříně v kuchyni byly pomalu prázdné. Pondělí a úterý jsem pracovala na věcech pro jednu firmu a uklidila byt. A dnes je středa. Člověk by ani neřekl, jak rychle ty dny utíkají. Od páté hodiny jsem na nohou, nemohla jsem totiž spát. Chvilku jsem se sice ještě v posteli převalovala, zda ještě nezamhouřím oka, ale marně. Natáhla jsem proto na sebe legíny a mikinu, do uší strčila sluchátka a šla se projít ranní Prahou. Z ,,krátké procházky" za jakou jsem jí chtěla považovat, se stala procházka na dvě hodinky. Když jsem dorazila domů, oba moji spolubydlící a zároveň kamarádi byli už na nohou. Jeden sedět u stolu v kuchyni, jedl a projížděl něco na mobilu. Druhý stál za plotnou a vařil. Když jsem se sama nasnídala a udělala ze sebe přijatelného člověka, vydali jsme se s Andreasem na autobus a mířili za klukama do Pardubic.

,,Čau." vtáhne mě to objetí Jakub a pořádně mě zmáčkne div mi nevylezou oči z důlků. ,,Taky tě ráda vidím." poplácám ho po zádech a ihned mě pustí. Následně vtáhne do objetí Andrease a začne s ním o něčem kecat. Vydáme se z nádraží, pěšky do studia. Trochu jsem doufala, že přijde s Kubou i Dominik, ale asi měl na práci něco jiného, pokud o naší návštěvě vůbec věděl. Do konverzace Jakuba a Andyho jsem se nemotala, myslela jsem jen na to, jaká mi je zima a za jak dlouho budeme v tom jejich studiu. Zima se mi dostávala přes oblečení, maso a tuk až do kostí. Ruce si strčím víc do kapes, ale je mi jasné, že to nepomůže. ,,Počkej, zavolám Nikovi." zastaví se oba kluci, kteří doteď šli přede mnou. Jakub přiloží mobil k uchu a domlouvá se se svým parťákem, kde jsme. ,,Já se tě neptám, jestli máš čas, prostě přijeď." zvýší na něj trochu hlas. ,,No, tak nazdar." vypne hovor a mobil zastrčí do kapsy. ,,Kurva to je zima." jsem ráda, že nejsem sama, kdo se tu klepe jak čivava. Moc dlouho jsme na Jakubovo parťáka čekat nemuseli. Během pěti minut zastavilo auto před námi a všichni jsem si zalezli do tepla. ,,Vidím, že se opět setkáváme, kámojdo." podívá se do zpětného zrcátka Nik a pozvedne jeden koutek úst. Andy, sedíc vedle mě, Jakub, sedíc vepředu, oba si nás zmateně prohlédnou a mně bylo jasný, že budu muset možná Andymu co vysvětlovat.