Dva světy // Nik Tendo (Dokončeno)

Twenty seven

Bianka

Na Dominika jsem se těšila, ale měla jsem obavy, zda naší dohodu dokážeme splnit. Zda se spolu nevyspíme, jelikož by to, podle něho, mohlo narušit náš vztah. Ráno jsem vstala dřív, abych uklidila celý byt. Než jsem však měla hotovo, Andy už odjížděl a do pár minut se bytem rozezněl zvonek. Dojdu samozřejmě otevřít. Dominik je opřený o rám dveří a sjede mě pohledem. ,,Čau kočko, jsi doma sama?" dělá si ze mě srandu a já se na něj usměju. ,,Můj taťka zrovna odešel, takže můžeš jít dál." udělám mu místo, aby mohl projít. Zavřu za ním dveře a on si sundá boty, tašku nechá u dveří a dojde si lehnout na gauč. ,,Zrovna jsem tu uklízela. Už jen uklidím kýbl, dojdu se umýt a připravit a můžeme vyrazit někam do města, co ty na to?" ,,To zní moc dobře." začne vytahoval telefon, aby se zatím nějak zabavil. Já tedy uklidím kýbl, dojdu se umýt a dám na sebe trochu make-upu. U sebe v pokoji na sebe hodím obyčejné legíny a delší mikinu a vyjdu ven. ,,Můžeme." zavolám na něj a Dominik se ihned zvedne. ,,Ať už uklízečka, žena do domácnosti nebo modelka, furt ti to sluší." najednou mi od něj přistane pusa ve vlasech a já se nad tím pousměju. Oba se nasoukáme do bund - on do bundy já do kabátu - potom do bot a vyjdeme z bytu, který za námi zamknu. 

Jakmile vyjdeme z vytopeného baráku, rozejdeme se studeným zimním počasím směrem k jedné z místních restaurací. Usadíme se do zadní části, kde nebylo tolik lidí, abychom měli klid. Dominik si ode mě vezme můj kabát a pověsí ho společně se svou bundou na věšák za ním. Následně si oba vezmeme jídelní lístek a začneme si vybírat jídlo. Během chvíle k nám přispěchá čišník. ,,Copak si dáte?" usměje se na mě. ,,Já bych si dala tuto omáčku s penne těstovinami." ukážu do jídelního lístku a on si to zapíše. ,, A k tomu obyčejnou vodu." zaklapnu lístek. Otočí se na Dominika, kterého sjede pohledem a v hlavě ho odsoudí za ty tetování. ,,Já si dám madium steak s Americkýma bramborama a s tomu vodu a to nejlepší víno, poprosím. A dvě skleničky." též zaklapne jídelní lístek. Čišník si to dopíše a zmizí pryč od stolu. ,,Všiml jsem si, jak po tobě čuměl." zvedne se mu koutek úst do úsměvu, ale já moc dobře věděla, že mu moc do úsměvu není. ,,Tebe si taky prohlížel, jako kdybys byl nějaký kriminálník." uchechtne se. ,,To dělá hodně lidí, už jsem si zvykl." sáhne po jídelním lístku, podám mu ho, aby se nemusel naklánět přes celý stůl a oba položí na něho na takový menší stoleček k ostatním. 

V tu chvíli k nám přispěchá čišník i s pitím. ,,Jídlo bude za chvilku." informuje nás a opět zmizí pryč. ,,Zase si nedal pokoj. Já mu to snad budu muset vysvětlit." zakroutí hlavou Nik. ,,Niku, nech ho být a nenech se ihned takhle vytočit. Jen to zkouší, ale má smůlu." stejně si myslím, že si to brunet vymluvit jen tak nenechá. Než nám přinesou jídlo, bavíme se o jejich nadcházející tour, o jejich budoucích projektech, které jsou ještě dost v plenkách. Jakmile je nám doneseno jídlo, oba zavřeme ústa a začneme se ládovat stravou. Jídlo střídáme s pitím dobrého kvalitního vína, které objednal Nik. Jakmile jsme oba plně syti, oblečeme se do našich bund a vydáme se zaplatit. Po krátké hádce, kdo bude platit, jsme se shodli, že každý dá půlku. 

,,Mělas mě nechat to zaplatit." začne opět, když jsme na cestě pryč. ,,Vážně? Zase to chceš probírat?" drknu do něj ze srandy a on se začne  smát. ,,Neser mě." hodí si ruku okolo mých ramen. Naše kroky směšují daleko od restaurace až do Pařížské ulice, kam samozřejmě chtěl Dominik. ,,Já to tady miluju." zajásá, jakmile vcházíme do ulice. ,,Půjdeme támhle, potom tam a tam." ukazuje na jednotlivé obchody. ,,To máš sebou tolik peněz?" ,,Citta je vždy připraven. Tobě taky koupíme něco pěknýho." zvedne se mu kulišácky jeden koutek úst a my vejdeme do prvního obchodu kam chtěl. ,,Víš, že nemám tolik peněz jako ty." zastavím se ihned u dveří obchodu. ,,Kdo řekl, že to budeš platit ty?" popojde trochu vpřed a otočí se ke mně. ,,Domi, to nemůžeš. Nemůžeš mi kupovat značkový věci. Pane bože." ,,To označení se mi líbí, ale radši mi říkej Dominiku, Domi a nebo Tendo, děkuji." natáhne ke mně ruku a táhne mě dál po obchodě. Samozřejmě, že jsem ho nedokázala přemluvit, aby mi nic nekupoval. On je tak tvrdohlavej, že se přemluvit prostě nenechá a trvá na svém. Takže jsem za téměř čtyři hodiny v téhle drahé ulici měla několik tašek s drahým oblečením, které vybíral Dominik. Upřímně, alespoň dvě věci jsem si tedy koupila sama, nechal mě, ale zbytek cáloval on, ačkoliv jsem nic nechtěla. Měl z toho ale radost, i z věcí, co mi vybral. 

Tašky hodím ke gauči a lehnu si na něj. Dominik dojde ihned za mnou a udělá si pití. ,,Já nevim, jak ti tohle vrátím." podívám se na něj. Otočí se celým tělem na mě a mykne rameny. ,,Nijak, bylo to moje rozhodnutí. Já si tyhle prachy zase vydělám, takže se neboj. Do hrobu si je nevezmu. A teď bych byl rád, kdybys mi udělala módní přehlídku." mrkne na mě a napije se. ,,Fajn." usměju se, vezmu si tašky a doštrachám se do svého pokoje, kde se vždycky převléknu do nějakého kousku a dojdu se mu ukázat. Vždycky se nezapomněl pochválit, jak dobře to vybral. ,,Samochvála smrdí." řeknu mu u posledního kousku, co mám na sobě. Zvedne se z gauče a přejde ke mně. ,,Já vím, ale člověk se musí někdy pochválit nebo ne?" zakouká se do mých očí a najednou se naše rty spojí.