Dva světy // Nik Tendo (Dokončeno)

Thirty nine

Dominik

Po naší společné chvilce v kině, jsem potom skoro celé dny trávil ve studiu u kluků. Nahrávali jsme nové písničky a pracovali na 150%, možná i víc než to. Některá rána jsem vozil Bianku do kavárny nebo před nějakou budovu, kde projednávala ten svůj projekt. Nemohl jsem se dočkat, až o něm budu vědět daleko víc. Mohl jsem jít a prohledat jí natajno věci, abych zjistil na čem pracuje a potom dělal překvapeného. Ale je blbý jí hrabat ve věcech, ona mi to taky nedělá, ačkoliv k tomu nemá důvod a mým důvodem by mohla být zvědavost. 

,,Tak co Niku." posadí se ke mně na gauč Jakub a dá mi do ruky brko, které musím odmítnout, jelikož tu jsem autem. ,,Dobrý dobrý." ,,Co Bianka. Dlouho tu nebyla." ,,Pracuje na nějakých věcech o kterých nevím ani já. Je hodně pracovitá, ať už se to týká úklidu bytu nebo práce. Nikdy se nestalo, že by byl v bytě vyloženě bordel." ,,Jsem rád, že jsi konečně šťastnej." usměje se na mě, do pusy si strčí brko a potáhne si. ,,Víš, že já taky? Furt nemůžu uvěřit tomu, že někdo jako je ona se mnou je, víš? Protože hodně holek by mě jenom zneužilo a poslalo do prdele, ale ona ne. Ale přijde mi poslední dobou nějaká smutná a nechce mi říct, co se děje." postěžuju si mu. Jen si povzdechne. ,,No, s tímhle ti asi moc nepomůžu. Když ti to nechce říct, asi s tím nic moc neuděláš, ale rozhodně to zkoušej dál. Hlavně, aby nebyla třeba těhotná." vykulím na něj oči. ,,To snad není. Ty krávo, já a táta? Cože? Nedokážu si to představit, že bych se staral o nějaký mimino." Jakub vstane a začne se smát. ,,Já si dokážu přestavit, být strejda. To děcko by bylo nejvíc cool dítě. Vem si, že by pak ve školce říkalo, že jeho táta je Nik Tendo a stejda Yzomandias. A nosilo by náš merch, představ si třeba mini tričko s nápisem Yzomandias." Jakub se až moc položí do téhle představy, ale mě to děsilo. 

Nedokážu si představit, že bych se musel starat o dítě, občas mu vyměňoval plíny, dával mu napít a někdy bych se nevyspal, jelikož by to dítě furt řvalo. Chytnu se za hlavu a modlím se, aby tohle nebyla pravda. ,,Počkej, ty bys jako s Biankou dítě mít nechtěl?" posadí se zpátky na gauč. ,,Někdy asi jo, ale teď? To fakt ne. Jsem na to moc mladej. Ještě jsem si pořádně neužil život, a už bych měl živit dítě. Víš jaký omezení by to bylo?" zakroutím nervózně hlavou. Jakub mě poplácá po zádech. ,,Hodně štěstí hochu." zapálí si nové brko se smíchem na tváři, ale mně moc do smíchu nebylo.

--

Už od rána se tenhle den sral. Venku lilo, oba jsme zaspali, takže jsem Bianku vezl na schůzku pozdě. Ke všemu mě cestou do studia chytli benga a odvezli si mě na stanici, jelikož jsem se jim prej nezdál. Když po několika hodinách zjistili, že jsem naprosto čistej, bez omluvy, že mě zdrželi, mě pustili a já jsem v tom dešti musel šlapat pěšky až k autu, abych mohl dojet do studia. 

,,Sis dal letní spršku?" dělá si ze mě Jakub prdel. Začnu si sundavat oblečení, aby alespoň trochu uschnulo. ,,Drž hubu, dneska se všechno sere. Chytli mě benga, asi se hodně nudili, zmrdi. Když zjistili, že jsem čistej jak jeptiška, tak mě zase pustili a já jsem musel k autu v tomhle dešti šlapat pěšky, čuráci." natáhnu na sebe nějaký hadry, co tu, díky bohu, mám schované, kdyby něco. Potom si naleju limonádu a sednu si na gauč. ,,Mrdky tupý." Jakuba to poměrně nasralo, ani se nedivím. ,,Už si něco zjistil?" ,,Jako co?" ,,Něco s Biankou." zakroutím hlavou. ,,Neprobírali jsme to. Moc spolu nemluvíme, teda spíš ona se mnou. Odpovídá mi jednoslovně, odsekává mi a celkově je na ní dost vidět, že se mnou mluvit nechce, takže máme tichou domácnost." chápavě přikývne. ,,Tak doufám, že to bude v pohodě." ,,Díky." napiju se. 

Když mi ani do odpoledne nezavolala, že chce vyzvednout, začínalo mi to být trochu divné a proto se rozloučím s Jakubem a vydám se domů. Venku už bylo hezky, svítilo sluníčko a ve vzduchu byl cítím předchozí déšť. Nasednu do auta a rozjedu se směrem domů. Auto zaparkuji ihned před domem a vydám se do svého bytu. V předsíni nebyly její boty. Už jen to mě vyvede z míry. Projdu místností a jdu se podívat do ložnice, kde měla tašku s věcma. Byla pryč. Tak teď jsem to nechápal už vůbec. Dojdu ještě do koupelny, ze které samozřejmě též zmizely všechny věci. Vyjdu ven z koupelny. Na lince leží nějaký papír, knížka a obálka. Ničeho z toho jsem si předtím nevšiml. Všechno vezmu a sednu si na gauč. Nejdříve do rukou vezmu obálku, sáhnu do ní a vytáhnu nějaké fotky. Byl jsem na nich já a nějaká holka. ,,Co to do píči je." začíná ve mě stoupat agrese. Nechápal jsem, co to má být a proč je to u nás - u mě - doma. Ihned sáhnu po dopisu. Byl napsaný jejím čitelným krasopisem. Začínal jsem se v tomhle všem ztrácet. Doufám, že alespoň ten dopis mi něco vysvětlí. 

,,Milý Dominiku,

nevím, jak bych měla začít. Určitě sis všiml, že něco v poslední době není v pořádku, a také že nebylo. Když jsem vybírala tvou pošlu, byla tam obálka s něčím, co bylo adresováno mně. Vyvedlo mě to z míry. Když si odešel do studia, obálku jsem otevřela a vypadly na mě tyhle fotky, které si už určitě viděl. Pokud ne, podívej se na ně. Ptala jsem se tě, co si dělal dva dny před naším příjezdem za Vámi do Plzně. Řekl si, že koncerty a že jinak nic zajímavého a že nevíš, kam tímhle mířím. Mířila jsem na tyhle fotky. Jsou datovány na pondělí, dva dny před naším příjezdem. Mohl jsi mi to říct a nehrát na to, jak strašně moc mě máš rád. Pochopila bych to. Nechtěla jsem dělat ihned závěry, proto jsem si to nechávala projít hlavou, ale došla jsem k závěru, že jsme oba jiní a že nemá smysl, abychom spolu byli. Promiň. Jsem ráda za všechno, co jsi pro mě udělal a vždycky ti budu zavázaná, ale vím, že my dva spolu prostě být nemůžeme. Já jsem klidný typ člověka a ty jsi prostě ty. Kluk, který rád pije, baví se a nestará se o to, jestli je to správné nebo ne. Jestli jsi mě opravdu miloval, tak jak si říkal, necháš mě jít. V době, kdy tohle čteš, jsem už pravděpodobně na cestě do Prahy a nebo už dávno v Praze. A jelikož jsem nechtěla, abych odjela a neřekla ti o mém několika měsíčním projektu, máš ho přidaný k tomu. Dělej si s ním co chceš. Klidně ho použij na rozdělání ohně nebo nevím. Ještě to nejde do prodeje, ale brzy půjde, jelikož se na tom pracuje každý den. Takže, děkuju ti za všechno a jsem ráda, že jsem se alespoň několik měsíců mohla cítit jako milovaná.

S láskou, tvoje Bianka."

Už v půlce dopisu mě začaly v očích štípat slzy. ,,Vždyť to tak není. Kurva." naseru se. Vstanu z gauče a začnu chodit po bytě. Vnitřně se vypořádávám s těma démonama, kteří se teď opět probudili. ,,Vždyť já jsem s nikým kromě ní v našem vztahu nespal. Ty fotky jsou dávno před naším vztahem." řvu na celý byt. Sednu si zpátky na gauč a vjedu si rukama do vlasů. Kapky slz padají na moje nohy a na podlahu. Opět jsem byl zlomenej. Po několika měsících radosti, se to opět muselo stát. Nevěřila mi. Co když mi nevěřila celou tu dobu, co jsme spolu byli? 

Mám tolik otázek, mám jich plnou hlavu a taky mám plnou hlavu jejího obličeje. Jejího smíchu, jejích slov, jejího svlečeného těla, když jsme spolu spali. Od těhle myšlenek mě bolelo na hrudi. Bolela mě její ztráta. Jako kdyby zemřela, ačkoliv na tomhle světě furt byla. Sáhnu po mobilu a vytočím Jakubovo číslo. Musel jsem to někomu říct. ,,Jdu za tebou." řekne mi bezmyšlenkovitě do telefonu a já jsem byl rád, že nezůstanu sám.