Sodoku - případ čtvrtý

Kapitola čtvrtá

„Takže, co podnikneme zítra?" zeptal se Nick, když už seděli v autě a jeli k jeho bytu. 

„Zítra zajdeme do těch kanceláří. To bude náš výchozí bod. Zjistíme, co se tam děje a proč byli všichni ti mrtví z jedné budovy. To nebude náhoda," poznamenal Lee. Začalo mu to vrtat hlavou čím dál tím víc. Zvoneček v hlavě mu zvonil na poplach a on tušil, že z toho možná ten případ přece jen bude.

Ale to nebylo to jediné, co se mu od rána honilo hlavou. Když zastavil auto, Nick se na něj rozpačitě koukl a bylo vidět, jak mu tváře halí lehký ruměnec. Vlastně mu to takhle moc slušelo a Lee pocítil jemný náznak vzrušení. 

„Hm...nechceš jít nahoru, něco si dáme?" dotázal se Leeho rozpačitě. Usmál se na něj a přál si kladnou odpověď. Čekal tak dlouho. Celý měsíc odloučení byl téměř k nevydržení. 

„Chci." Víc Lee neřekl, nemusel.

„Co bys chtěl?" zeptal se ho Nick, když už byli u něj. Odložil si kabát, otočil se k baru, aspoň na okamžik chtěl skrýt nervozitu, ale Lee mu to nedovolil. Popadl ho za ruku a přitáhl si ho k sobě.

 „Chci tebe," zašeptal, až Nick zčervenal. „Strašně se mi stýskalo," zašeptal mu do ucha, před tím, než ho políbil. Vášnivý polibek, po kterém tak dlouho oba toužili a který jim osud tak dlouho odpíral.

Konečně byli o samotě, konečně si mohli dopřát tolik lásky, objetí a polibků, kolik chtěli. Tiše, v soukromí, beze svědků. Tolik lačnil po jeho ústech, po jeho těle, které se mu teď nedočkavostí a vášní chvělo v náručí. Nechal jeho rty na chvíli oddechnout a polibky pokryl jeho tváře a krk. Citlivé místo na Nickově krku odhalil hned podle jeho přidušeného slastného zasténání a jeho prstů, které křečovitě sevřely jeho paže. Zcela se mu podvolil....

Noc už patřila jenom a jenom jim. Vychutnával si naprosto všechno. Každý kousek jeho kůže, jeho city, které každým okamžikem vyvěraly stále více na povrch. Každý malý okamžik, každý vzdech, když centimetr po centimetru pomalu prozkoumával jeho tělo, vzrušené zasténání, když se dotkl jeho nejintimnějšího místa, to vše vnímal a užíval si plnými doušky. Nickovo nahé tělo, svíjející se slastí, ho vzrušovalo na maximum, až to sám skoro nemohl vydržet, jeho polibky, prsty, zarývající se do jeho kůže, jeho vzrušená prosba, aby nepřestával. Neměl to v úmyslu, pokračoval, vlna slastných pocitů šířící se nekontrolovatelně po celém těle z jejich vzájemného spojení je zasáhla oba jako nekončící přívalová vlna.

A pak, intenzivní vyvrcholení, které je vyneslo až do bouřlivých výšin doprovázené jeho téměř nekontrolovatelným výkřikem plným rozkoše, jeho sevřením, jako by ho nikdy, nikdy v životě nechtěl pustit......

Okamžik, ve kterém oba prostě splynuli v jedno a na chvíli tam zůstali. Ztraceni v čase, zcela propadlí v tom smyslném okamžiku, city, které tak dlouho oba skrývali a které je zcela a navěky pohltily......

„Moc jsi mi chyběl, víš to, viď, Lee?" zašeptal mu Nick, když pak leželi v objetí, vychutnávajíc si doznívající okamžiky prožitého milování a vzájemnou blízkost toho druhého. 

„Ty mě taky. Jsem moc rád, že jsi u mě...." zašeptal Lee a políbil ho na čelo.

Na stejné místo, jako tenkrát poprvé......

Noc byla milosrdná a dopřála jim klidný a nerušený spánek, pro oba vlastně po dlouhé době. Ráno je probudily laskavé sluneční paprsky a tradiční městský ruch probouzejícího se města, který k nim doléhal pootevřeným oknem. Na rozdíl od Leea nebyl Nick typ, který by měl problém se vstáváním, jak později časem zjistil, pokud ho zrovna nesužoval nějaký zlý sen. Ucítil jeho letmé políbení na rameni a vzápětí už byl venku z postele. Z malé kuchyně slyšel zvuk vařící se vody a podle dalších zvuků poznal, že se chystá ranní káva. Zůstal v posteli, se zavřenýma očima si vychutnával si poslední okamžiky dokonalé ranní idylky.

„Snídani do postele nebo vstaneš?" zubil se na něj Nick, když vyběhl z koupelny. „Vstanu," usmál se na něj Lee. Ranní káva a ranní políbení ho postavilo na nohy vcelku rychle, i když představa dne, stráveného společně v posteli, vůbec nebyla špatná.....

Ale to si dovolit nemohli.

Čekal je perný den...