Meč prokletých-Královna všeho

♚Prolog♚

Nebylo žádným tajemstvím, že náš svět stvořili bohové. Ovšem, to my jsme jim tak začali říkat. Už od nepaměti jsme jim stavěli svatyně, kajícně se klaněli k jejich nohám a v prosebných modlitbách doufali, že odpustí naše hříchy. Těšili jsme se z jejich přízně a stejně tak měli strach, pokud jsme upadli v nemilost.

Náš svět byl teprve v rozkvětu, když do něj poprvé vkročili oni. „Páni osudu." S jejich příchodem se vyprahlé pláně, proměnily v úrodná pole a s ní přišel i ostatní život. Nikdo do teď netuší, odkud oní stvořitelé přišli. Věděli jsme jen o jejich moci a nesmrtelnosti. Proslýchalo se, že každý z devíti bohů vlastnil svůj svět, kde nastolil svůj řád a kde vládl milován, obdivován nebo i obáván svými dětmi. Jenomže dlouhé věky pokoje, poslušnosti a bezmezná moc nade vším, přinesla do jejich životů nudu. Zoufalí a otrávení bohové hledali způsob, jak se zabavit. A tak jeden po druhém opouštěli světy. Nechali své děti napospas osudu a společně se přesunuli sem, do Caensielu. A nejen to.

Páni osudu se ještě téhož dne vsadili. Spolu měli od základů převytvořit tento svět podle svých pravidel. Hlavním důvodem byl ale tisíce let starý spor, který mezi sebou vedli. Každý z nich totiž věřil, že právě on oplývá tou největší mocí a místo toho, aby si to vyříkali mezi sebou, předali něco ze své moci svým stoupencům. Pomáhali jim se rozvíjet, stavět celá království a sledovali jejich počínání.

Énoera považovali všichni z devítky za toho nejsilnějšího, co se týkalo hrubé síly. Zeala se zase mohla pyšnit čarokrásnou tváří, zato byla ale krutá a neznala slitování. Drisana oplývala moudrostí a nadáním pro elementární magii. Augur věřil, že život je o vědomostech, proto ho zasvětil poznáváním. Naehorn dokázal měnit tělesnou podobu v kohokoliv, kdykoliv se mu jen zlíbilo. Sylra náchazel hlubší spojení s přírodou. Alessia dominovala jako válečnice, která neznala v boji soupeře ani strachu. Arziror vládl ničivé ledové magii. A v neposlední řadě Savaros, jenž jako jediný věřil, že největší zbraní je vzájemná tolerance a láska. Ostatní Páni osudu se však smáli nad jeho naivitou. Nevěřili, že něco tak prostého jako dobré srdce, dokáže čelit kterékoliv jiné moci. Zhnusen jejich domýšlivostí se Savaros odebral opětl do svého světa, zpátky mezi prostý lid, který sám vybudoval.

Pokrytectví bohů neznalo meze, a i když se většina z nich zapřísahala, že nebude zasahovat, někteří své sliby během let porušili. Zahrnovali své příznivce čím dál větší mocí, s čímž přišla i cena, když podněcovali mezi královstvími rivalitu. Vzájemná nedůvěra vyústila v konflikt a ten zase ve válku. Caensiel se zmítal na prahu sebezničení. Jenomže, bohově se teprve zbavovali svých pěšáků, skutečný triumf si prozatím ponechávali pro sebe. A tak zůstávalo jen otázkou času, kdy jeden z nich opět provede se svou figurkou tah vpřed.