On je... Moon?!

Mám ťa

,,Ne díky já nemám hlad" hádala jsem se se Samem.
,,Ale budeš mať... Tak akú?" Nenachal se jen tak odbít.
,,smetanovou" vzdala jsem to otráveně. Ten vážně když něco chce tak toho dosáhne i kdyby měl zdechnout.

,,Díky" kvákla jsem po něm když jsem si brala SVOJÍ pizzu. Nedám. Nedám nikomu. MOJE! no... Po pár minutách už nebyla ale tak co
,,Wtf kam si to dala?" ptal se mě Samuel jedící teprve 2.kousek. ,,Šak hodila jsem to za sedačku víš co... Co s krabicou?"
,,Daj to na stôl ja to odnesiem,,

,,Som doma Samko!" Zvolal nějaký cizí hlas opět směrem od vchodu. Tady se dveře jen tak nezastaví ,,Čaves mamka" okey takže zavolala Samova mamka ode dveří. Co si budem jsem docela nervózní. ,,Dobrý den'' pozdravila jsem ji chvějícím se hlasem. Možná se to nezdá ale bojím se lidí, nemám a nikdy jsem k nim neměla moc dobrej vztah. Se Samem to je ale jiný... on mě zachránil.

,,Kto to je Samko?'' koukla na mě. Naštěstí pro mě ale nevypadala nějak naštvaně.
Ze Samuela ale vypadlo jen dlouhý ,,eee..."
Se strachem v očích jsem koukla na něj, na jeho mamku a pak zase zpátky na něj.
,,Moja kamarátka" doplnil po trapný chvíly ticha. Právě jsem měla chuť skočit za sedačku a dělat že tady nejsem.
,,Taak já už asi půjdu" řekla jsem a zvedala se. ,, Děkuju za oběd Same, nashledanou" odbyla jsem loučení rychle, a svištěla si to ke dveřím.

*Pohled Sama*
,,Počkaj na mňa, idem s tebou!" Odložil som rýchlo svoju nedojedenú pizzu.
,,Nie Samo ty zostaneš doma, myslím že si bol za tú dobu preč dosť" prikázala mi mamina
,,mami prosím ť- " ,,už som povedala že nie Samuel" skočila mi do reči.
,,ja som ju zachránil, chcela skočiť zo Sabinovkého mosta, prosím mamka"
neviem čo si o Adél bude teraz myslieť ale inak by som sa za ňou už nedostal.
Mama povolila svoju naštvanú tvár a s ľútosti sa pozrela smer na zatvárajúce sa dvere. ,,ponáhľaj sa alebo ti utečie"
povedala mi nakoniec ,,ďakujem" dodal som v rýchlosti.

Keď som sa dostal ven zbadal som len na ľavej strane niekoho kto mizne za rohom ulice. O niee, tým smerom je zase ten most. Neviem ako sa tam dostala tak rýchlo pretože ja šprintujem a ešte niesom ani v polovici cesty.

*Pohled Adél*
Mířila jsem zase na most, tentokrát jsem už ale nechtěla skočit. Jen jsem si musela pročistit hlavu a to by mi doma nešlo.
S nasazenou kapucí jsem zrychlovala krok. Moje hlava nestíhá pobírat co se děje, já nestíhám pobírat jak to že se v mým nahovno životě objevil někdo tak skvělej. Je toho na mě asi moc protože mi zase začaly utíkat slzy. Sama nevím jestli jsou to slzy štěstí nebo smutku.

Můj rychlej krok se o něco zpomalil když jsem opět šplhala do schodů vedoucích na moje 'oblíbený' místo.
Původně jsem si chtěla sednout ale šla jsem k zábradlí kde jsem se následně opřela. Zbývalo by jen se trochu nakonit dopředu... ne! Ublížila bych mu, přišla bych o něj!

Opět někdo ruší moje hluboký přemýšlení. Nabral mě z boku svým obětím v takový rychlosti až jsem musela trochu ustoupit. Jasně že to byl Samko, poznal jsem to i když jsem ho přez kapucu neměla moc šanci vidět.
,,Mám ťa'' řekl udýchaně když jsem mu obětí opětovala.
--------------------------------------------------------------
Z nějakýho důvodu na mě ta kapitola působí dost depresivně lol
Ale wtf 1k přečtení?! Díky moc všem!
Snad se líbí, podle mě to teď začína být už konečně trochu zajímavý.
~Susenka UwU❤️