On je... Moon?!

Plán??

Ahoj, jmenuji se Adéla Machová je mi 17let a pocházím z Prahy. Jsem bruneta s modrošedýma očima, mám celkem dost hubenou postavu. Miluju celou SMTV crew, vím že je to fakt ujetý ale jsou asi jediný důvod proč tu ještě jsem.

Do školy chodím ráda i když kamarády moc nemám, chodím tam ráda protože vím že tam jsem v bezpečí před otcem.
Moje máma byla ze Slovenska ale asi půl roku po mém narození zemřela. I když jí ani moc neznám moc mi chybí. Otec je Čech. Asi se ptáte proč mu říkám otec že? Nemám ho ráda, dalo by se i říct že ho nenávidím... Nevím to jistě protože jsem byla ještě mrně ale nejspíše hned po mámině smrti začal pít. Asi ne moc ale pamatuju se že občas jsem nějakou tu láhev u nás doma zahlédla.
Když mi bylo devět začal si domů vodit i nějaký ženský. Skoro každý den tam někoho měl, většinou jen ženský ale někdy i jejich naštvaný manžely a přítele... Asi dva roky po tom co si je sem začal vodit přišel domů úplně pomlácený a od krve, v tu dobu mi moc nedocházelo co se mu vlastně stalo ale teď si myslím že ho zbušil nějakej z manželů těch děvek.
Den po tom to začalo... Začal mě mlátit. Ze začátku jen trochu ale čím jsem byla starší tím to bylo horší. Bála jsem se ho a bojím až do teď, někdy jsem nedostávala ani najíst nebo mi dal 100 Kč a mělo mi to dát na týden na jídlo.
Teď ale zpět k mámě. Nevím jestli umí předpovídat budoucnost nebo jak jí to napadlo ale u babičky mi nechala půl milionu korun a nějakou záhadnou obálku. Má mi to oboje předat v den mích 18. narozenin. Je to přesně za týden a já už se nemůžu dočkat. Mám v plánu že vezmu peníze a to nejdůležitější co potřebuju a co nejdříve odjedu někam na Slovensko. Proč na Slovensko? Protože tam mě otec nebude hledat. Teda alespoň doufám.

Dnes je pondělí. Místo budíku mě však vzbudilo křápnutí dveřmi. Počkat..! Co?! Nee!! Vymrštila jsem se do sedu a začla se bát co přijde. Potom jsem slyšela jen kroky... míří k mému pokoji a já se bojím jak asi ještě nikdy. Někdo vzal za kliku od dveří do mého pokoje. Byla jsem si už předem stoprocentně jistá že to bude otec.
Dveře se otevřely a stál tam no kdo jiný než otec. V tu chvíli už jsem už byla namáčknutá v rohu pokoje na posteli a skoro jsem nedýchala jaký jsem měla strach. Přišel ke mě a dal mi takovou facku že jsem druhou schytala o zem. Má takovou sílu že mě i jednou jedinou fackou dokáže shodit z postele. Jen jsem sykla bolestí a v tu chvíli mi přiletěl kopanec do břicha. ,,Auu" bolelo to tak moc že už jsem prostě musela křiknout. Měla jsem zavřené oči a byla jsem shoulená v klubíčku na zemi, začli mi téct slzy. ,,Tak slečna bude ještě brečet joo!?" ani to nedořekl a už jsem cítila další kopanec. Směřoval opět k břichu ale protože jsem tam měla ruce schytaly to ony. Opět jsem musela syknout bolestí ale teď už o něco hlasitěji než poprvé. Konečně odešel. Bolela mě tvář ale oproti břichu a rukoum to bylo nic, i přes to se mi ale po jeho odchodu ulevilo. Opět jsem slyšela prásknutí vchodovými dveřmi ale za tohle křápnutí už jsem byla o poznání raději než za to předchozí.
Začala jsem brečet a to hodně hlasitě. Takhle jsem tam jen ležela asi dvě hodiny. Rozhodla jsem se se pokusit nějakým způsobem zvednout a dostat do koupelny, šlo to překvapivě lehce na to jak mě všechno strašně bolelo. V koupelně jsem se osprchovala a převlékla. Vzala jsem si šedé tepláky a černé tričko s krátkým rukávem protože jsem věděla že do školy už stejně nepůjdu. Šla jsem do kuchyně a vzala si lžičku a jogurt. Sedla jsem si ke stolu, snědla si jogurt, kelímek vyhodila a lžičku umyla a dala zpět na místo. Vzala jsem si sklenici, natočila do ní vodu a šla k sobě do pokoje.
Zamkla jsem za sebou a lehla si na postel vzala jsem mobil a projížděla jsem instagram. Protože mě bolelo snad všechno tak jsem tam ležela asi čtyři hodiny. Pak jsem ale vstala došla si na záchod a protože už mi bylo líp rozhodla jsem se že se půjdu projít. Hodila jsem na sebe ještě zelenou mikynu s bílím nápisem. Vzala jsem mobil, dala si jedno sluchátko, nandala boty a vyšla z domu. Šla jsem do parku a tam jsem si sedla na lavičku. Po chvíli sezení mi však došlo že jsem nezamkla. Zvedla jsem se teda a pomalu šla zpět domů. Vešla jsem domů a byla jsem nadšená z toho že tam otec ještě stále není. Sundala jsem si mikynu a boty a zamkla za sebou vchodové dveře. Šla jsem do koupelny a tam jsem si omyla ruce a koukla se jak je na tom moje břicho, bolelo pořád ale teď už méňe. ,,To bude pěkná modřina" řekla jsem si sama pro sebe. Měla jsem docela hlad tak jsem uvařila těstoviny a dala si k obědu ty.
~timeskip~
Je osm večer a mě došlo že jsem celé odpoledne jenom sledovala moonovy videa. Docela mě mrzí že ještě není odhalený určitě musí vypadat nádherně... Teda co!?
Otec doma ještě není za což si rozhodně nestěžuju. Šla jsem tedy do koupelny osprchovala se převlékla se do pyžama a učesala vlasy. V kuchyni jsem si vzala jen rohlík s máslem a se sýrem a šla zpět do pokoje, co jsem snědla mou večeři vyčistila jsem si zuby a šla spát.

--------------------------------------------------------------
První kapča v mé nové "knížce". Doufám že si někdo přečte moje dvě stracený hodiny života xD.
V příští kapitole už se nejspíše objeví i samotný moon!
Každý kdo si to přečte dostane sušenku 😏
(~^ω^ )~🍪

Btw skoro tisíc slov!
973 slov přesně xD

~susenkaUwU💕