On je... Moon?!

Něco jako rozhodnutí

Už to bude týden co jsem na Slovensku a mě došlo že od doby co jsem byla na nákupech jsem nevylezla z domu.

Proč Vlastě ještě žiju? Má můj život vůbec nějakej smysl, nebo ne? Jsem sama, nemám nikoho...
Začali mi stékat slzy po mých tvářích.

Nevím co mě to popadlo ale obula jsem si boty a ve svojí černé mikině jsem vyrazila někam, pro mě neznámo kam po Sabinově.
Neustále jsem brečela ale měla jsem na hlavě kapucu tak jsem to prostě neřešila. A i kdyby je mi už stejně úplně jedno co si o mě ostatní lidi myslí.

Šla jsem po chodníku kam jen mě moje nohy vedly. Když jsem zvedla pohled od jinak nezajímavých tenisek, byl v ne až takové dálce most. Sklopila jsem teda pohled zpátky k zemi a čekala až dojdu na místo.

Co mě překvapilo že na mostě rostla tráva, ale jinak to byl obyčejný most- zábradlí a jedna lavička.
Sedla jsem si na lavičku zády k městu a pozorovala projíždějící auta plná šťastných rodin jedoucích na nákupy nebo k příbuzným a zpět. Zase mi začali téct slzy. Bolely mě už oči ale bylo mi tu úplně jedno. Netuším jak dlouho jsem tam jen tak seděla a koukala ale když se setmělo rozhodla jsem se jít konečně zpátky.

Za celý den jsem měla jen snídani a ani nevím co to bylo ale když jsem přišla tak jsem sebou jen plácla na postel.

Jakýmsi zázrakem jsem včera usla hned jak jsem si lehla. Probouzím se a může být asi tak půl páté ráno protož je ještě tma. Vstanu z postele vezmu si mobil do kapsy a chystám se jít zase na můj oblíbený most. Možná jsem se zbláznila ale chci to ukončit. Nemám důvod pro co nebo pro koho tady ještě být.

Opět jdu směrem k mostu s kapucí na hlavě, v černém oblečení a zírám na svoje boty. Nikde není jediný člověk. Jako bych se divila vždyť je pět ráno.

Byla jsem už na místě, opřená o zábradlí a myslí úplně nepřítomná jsem přemýšlela. Pokud by jste se ptali tak už ani nebrečím.
Když se proberu z mého hlubokého myšlení tak už jsem rozhodnutá.

Kousek poodstoupím od zábradlí a jako Taras Povoroznyk vlezu za něj. I když už jsem si skoro jistá tím co chci udělat tak se pořád křečovitě držím kovové tyče jménem zábradlí.

--------------------------------------------------------------
Tak co? Skočí nebo ne?
Btw omlouvám se za opravdu dlouhou přestávku ale potřebovala jsem si pořádně promyslet co bude dál. Snad chápete 😙

~susenkaUwU ✌️💕