On je... Moon?!

zelené jablko

Znovu venku zapadá slunce a já opět kráčím po chodníku. Spíš bych řekla že si to štráduju jak obézní kačer, protože mám své ruce kompletně ověšené taškami. A ten vedle mě taky.

"Na podrž mi to,, vrazím před Samuela dvě igelitky. "Ako?!,, Poukáže na svoje plný ruce. Opřu je teda o fasádu domu, a začnu hledat v kapsách klíče.
Po chvíli zmatkování že mi je někdo jojnknul jsem je konečně polapila a vrazila do vnitř jako kdybych šla krást.
On i se svým mekáčem zasedne hned ke stolu. "Hej tu nejsi doma,, připomenu mu jen tak ze srandy. "Tak teraz som,, svěsí ruce dolů a sedne si jako mrtvola. Nechám ho teda nežít, a vyběhnu si i s věcma do patra. Tašky končí v prvním rohu který potkám, a já se jdu převléct z džín do pohodlných šedých kalhot. Umyju  si ruce a hodím únavou placáka přímo do postele. Dole je ale vlastně Sam sám že. S obrovskou nechutí se teda zvednu z postele a opět jdu do kuchyně.
Pořád tam sedí jen teď drží v ruce ještě mobil. Přistoupím tedy ke stolu a dovolím si z tašky vzít hranolky a nugetky.
Při mém odchodu na mě koukal jako dítě kterému si hodil hračku do kanálu. Chvíli po tom co jsem zapnula televizi a začala se ládovat nezdravým mekáčem, se za mnou jako malý štěně doplazil Samo. I když si ke mě jen sednul a tiše sledoval seriál co právě běžel, byl dobrá společnost. Jednoduše jsem se necítila tak sama když tu mám Sama. Hah to zní celkem ironicky.

Prázdný krabičky od jídla jsem donesla do koše a s telefonem v ruce se posadila zpátky na svoje místo. Poslední týden je Moon nějaký mrtvý... Nevydává ani ig stories ani videa. Nestalo se mu něco?
"Kde máš nový mobil,, přisunul se ke mě kousek Sam a tím mě vytrhnul z mých myšlenek. Přesunula jsem rychle svůj pohled na něj "Asi-asi někde v tašce,, odpověděla jsem mu s tázavým tónem.
Vyletěl z pohovky a nejspíš šel prohrabovat můj nebo spíš náš dnešní nákup. Vrátil se celkem rychle a to i se všema krabičkama.
"Chceš si to rozbaliť ako prvá?,, Podal mi zabalený zelený jablko. Myslím že odpověď byla jasná takže jsem mu krabičku vytrhla z ruky a sápala z ní první vrstvu plastového obalu. Chudáci želvy.
Když jsem se dostala konečně až k obsahu žasla jsem nad krásou mého nového mobilu. Je fakt pěknej. Vzala jsem ho do ruky a se zářivým úsměvem ho strčila jako děcko Samovi až pod nos, aby si ho prohlédl. Nevypadal tak fascinovaně jako já ale myslím že měl radost z toho že mám radost.
Je to blázen že mi něco takovýho koupil. Radši jsem mu ho ale dala aby ho zapnul a uvedl do provozu protože tohle je věc kterou jsem zrovna neuměla. Nejdřív mi počóroval všechny karty ze starého mobilu a bvčas mi to podal kvůli zadání hesla. Párkrát jsem mu nakoukla pod ruce ale šlo úplně mimo mě co tam právě dělá. Upřímně v tomhle jsem se trochu cítila jako nějaká babička, co mobil nikdy  neměla v ruce.

Přestávalo mě to už bavit tak jsem se dívala na televizi. Sam mi ale vzal ruku. Nebylo to že by mě vzal za ruku ale prostě si vzal moji ruku a snažil se ji dát k sobě. Lekla jsem se ho. Hlavou mi při jeho dotyku ihned proběhla jedna z nehezkých vzpomínek. Ucuknula jsem mu, a co nejrychleji se instinktivně odsunula až na druhou stranu sedačky. Můj tep i dech byli trochu zrychlený. "Čo sa stalo?,, Sjel ke mě svým pohledem. "Nic,, zakňučela jsem a pomalu se přisunula zpátky a podala mu ruku. Opatrně ji vzal a přidělal mi hodinky, jako bych se měla každou chvíli rozpadnout. Ruku jsem už s klidem stáhla k sobě, cítila jsem se s nima trochu jako vězeň nebo psychopat kterýho musíte mít pořád pod dohledem.

Něco mi tam ohledně všech těch věcí vysvětloval, ale já jsem nemohla udržet pozornost. Pořád se mi před očima přehrávala ta vzpomínka.
"Počuváš ma?,, Zeptal se mě a já se konečně vrátila do reality. "Co? Jasně!,, Pokusila jsem se odpovědět co nejrychleji.
"Okey, tak ja už budem museť,, objal mě tak rychle že jsem mu to nestihla ani vrátit. "Kludně mi napisaj, ahoj,, odpovědí jsem mu zakývala a na oplátku mu špitla o něco tišší "čau,,
Než odešel chvíli jsme tam jen tak stáli u vchodu a koukali si vzájemně do očí. Vsadím se že jsem se culila jako měsíček na hnoji nebo naopak vypadala jako zombie. Pak se ale otočil, znovu v rychlosti pozdravil a zabouchl za sebou dveře. Jako zhypnotizovaná jsem se otočila, v obýváku vypnula televizi, vzala si nový mobil a zalítla do svého pokoje.
Původně jsem se chtěla osprchovat a jít spát, ale něco mi nedalo a tak jsem musela ještě zkontrolovat YouTube. Nic.
Třeba vydá video zítra. Říkal mi jeden hlas v podvědomí.
Umřel. Špital mi ale ten druhý.
Radši jsem se šla nakonec umýt a nechala to být. Kdybych nebyla po dnešku tak unavená možná bych si pustila ještě film nebo nějaký video, ale to už jsem nestihla. Projela jsem instagram a s nezamknutýma vchodovýma dveřma usnula. To mi došlo až v polospánku. Moje tělo se ale odmítalo probudit a já chtě nechtě usnula.

--------------------------------------------------------------
Nevím co sem mám psát takže mladším lidem jen popřeju ať ve škole umřou nudou :DD (berte to ze srandy pls)

~SusenkaUwU <3