On je... Moon?!

Slovensko

Týden utekl překvapivě jako voda. Dnes je pondělí večer a za ten týden mě otec zmlátil jen dvakrát. Wow Potlesk pro otce. Řval na mě sice pořád ale na to už jsem si zvykla a jen to ignoruji.

O mých problémech s otcem neví nikdo, kamarády kterým bych se svěřila totiž nemám a příbuzní o mě buď ani neví nebo na mě prostě a jednoduše kašlou.
Zítra je úterý a mě bude osmnáct. Nikdy jsem narozeniny neslavila ale teď to bude jinak.
Zítra do školy nejdu, do prázdnin zbývá jen pár týdnů a tak jsem se pokusila požádat o předčasné ukončení ročníku. Podařilo se! Testy jsem dala na jedničku a vysvědčení už mám. Otec o tom samozřejmě neví bo by mě nejspíš namístě zabil...
Většinou se vrací domů jen na noc a ráno ihned vypadne takže tím líp pro mě. Zítra ráno si zabalím a pojedu za babi do Pardubic. Potom ještě moc nevím jak to bude dál ale nejspíše pojedu nočním vlakem na Slovensko. Nevím kam a je mi to vcelku jedno prostě pojedu prvním vlakem, který na Slovensko pojede.

Je půl deváté večer a já už jdu spát je to na mě dost brzo ale tak why not že?

*time skip*
Je ráno a já se probouzím, otevřu svoje oči a v tu chvíli mi to dojde... ,,Dnes je mi 18!" zapištím přez celý dům. Podle následujícího hrobového tichá jsem usoudila že otec tu není, šla jsem tedy do koupelny. Učesala jsem si vlasy, hodila jsem si rychlou sprchu a oblékla se. Neměla jsem ani hlad takže jsem si rovnou vyčistila i zuby.
Na nic jsem nečekala a hned jsem si šla sbalit všechno potřebné. Tím myslím všechno moje oblečení, boty, notebook a nabíječku s powerbankou. Klíče a peněženku jsem si dala do kapes, mobil do ruky a sluchátka logicky do uší. Nandala jsem si boty a odhodlaně se nadechla. "Doufám že jsem nic nezapomněla.,, Otevřela jsem dveře vzala svoji obří tašku zase za sebou zavřela a rychlou chůzí vyrazila na vlakáč.

"Student do Pardubic prosím,, řekla jsem paní na vlakáči. Zaplatila jsem a šla i s jízdenkou čekat na nějakou židli.

Vlak zastavuje a já vystupuju v Pardubicích, je devět ráno, nezastavuju se ani nikde na jídle protože vím že mi babi stejně hromadu jídla dá i s sebou. Klasická babička no nemám pravdu?

Už jsem jen kousek od babiččina domu. Rozhodla jsem se běžet protože se netěším jen na to že konečně vypadnu ale i na to že uvidím babi. Dlouho jsem ji totiž neviděla tak i doufám že mě pozná.
Zazvoním na zvonek a babička mi ihned otevře. "Ahoj babí!,, Křiknu nadšením, pustím tašku a silně babičku obejmu. Chvíli byla trochu zaražená ale pak mi obětí opětovala. Bylo úžasný zas po těch pár letech vidět někoho kdo mě má alespoň trochu rád. "Ahoj Adélko,, pozdravila mě i babička. "Jdeš kvůli té obálce že?,, Na to jsem jen přikývla na souhlas.
Babička mě pozvala dovnitř a přesně jak jsem předpokládala už měla napečeno a navařeno. "Pojď posaď se ke stolu a nabídni si.,, Řekla mi babi hned jak jsme vešli "Ještě ti něco zabalím s sebou!,, dodala. Jen jsem si sedla ke stolu a začala si prohlížet ty všechny 'dobroty'.
Babička už asi šla hledat obálku tak jsem neváhala a nabídla si. Rozhodla jsem se pro švestkové buchty. Byli jak jinak než výborné. Dojedla jsem a v tu chvíli přede mě babička položila dvě obálky. Na obou bylo napsáno 'pre Adél' nad tím jsem se musela lehce pousmát. "To je od mámy.,, dodala babička. Jedna z obálek byla plnější. Rozbalila jsem teda jako první tu menší a tam jsem vyděla dopis a... klíč? Babička tam pořád jen s úsměvem stála a sledovala mě. Po přečtení dopisu jsem zjistila že mi mamka nechala nějakej dům na kraji Sabinova fakt netuším kde přesně to je. Byla tam i přesná adresa a prý je i vybavený. Takže tím lépe pro mě už mám i kde bydlet. V druhé obálce je nejspíš ten půl milion.
A ano byl.
Chvíli jsem tam ještě byla a jen si povídala s babičkou nic o mě a o otci jsem ji ale neřekla. K obědu jsme měli svíčkovou. Po tom co jsem dojedla jsem babičce řekla že pojedu ještě dnes a že už asi pomalu půjdu. Samozřejmě že mi chtěla dát i několik buchet s sebou ale řekla jsem jí že mi budou stačit jen dvě. Dostala jsem tedy na cestu dvě buchty a po dlouhém loučení jsem šla. "Ahoj babi,, křikla jsem na ní ještě naposledy z dálky.

Když jsem došla na nádraží byly skoro 3hodiny. 'Vážně jsem šla tak dlouho?,, Zeptala jsem se sama sebe. Když jsem na ceduli našla nejbližší vlak do Sabinova zjistila jsem že jede v 7 večer. "Bezva takže mám asi 4hodiny čas.,, Zamumlala jsem po tom co jsem si koupila jízdenku.
Někde by tu měla být i banka tak jsem se rozhodla že si ty peníze radši uložim na účet abych u sebe neměla tak velkou hotovost.

Když jsem vyšla z banky zjistila jsem že je 6. "Super tak to mám akorát,,
Co jsem došla opět na vlakáč tak jsem vytáhla buchty od babičky a jednu jsem snědla k 'večeři'. Druhou si radši nechám do vlaku. Jelikož jsem se rozhodla si ještě koupit pití z automatu tak jsem to už vážně měla tak tak. Nastoupila jsem do vlaku a hned se připojila na wi-fi ve vlaku. Ještě že tam je nebo bych to nepřežila. Přestupovat mám v Brně a pak až v Bratislavě. Vystupuju ale v jakémsi Prešově a do Sabinova jedu odtamtud busem.

--------------------------------------------------------------
Další kapča is here✌️ doufám že se líbí 😇❤️
Nebudu vydávat nějak pravidelně a asi ani ne moc často ale budu se snažit psát ty kapitoly alespoň delší.

Pokud máte nějaký návrh co bych měla změnit určitě pište 💕
Rozhodně pak budu ráda i za vaše názory 😚

Btw moc díky za 8 přečtení u první kapči a za jednu hvězdu luv ya💕

~susenkaUwU✌️💕