Finnick Odair - Hunger games

2. Kapitola

Těsně před devátou míříme k náměsti. Z každého kraje probíhá živé vysílání. Nejdřív se začíná u Prvního kraje to jest o půl deváté, další půlhodinu je pak Druhý kraj, a tak to postupuje až ke Dvanáctému kraji. Je to uděláno záměrně, aby obyvatelé Kapitolu mohli sledovat všechna losování splátců.

Účast na Sklizni je povinná, pokud nejste na prahu smrti. Jinak si myslím, že by sem nikdo nepřišel. Náměstí lemují obchody zdobené barevnými plakáty. Nálada je tísnivá, k níž ještěš přispívají televizní štáby, rozmístěné jako supi na střechách.

Lidé mlčky zaplňují náměstí a zapisují se. Sklizeň předstvue vhodnou příležitost pro Kapitol, aby si udržel přehled o počtu obyvatel jednotlivých krajů. Loučím se s rodiči a doufám, že to není naposled. Pro děti od dvanácti do osmnácti jsou vyhrazeny speciální prostory označené páskou, na levo od pódia je část pro dívky, na pravo zas pro chlapce. Děti jsou přesně rozděleny podle věku, nejstarší stojí ve předu a ti nejmladší zase vzadu. Já se nacházím zhruba tak uprostřed. Místo vedle mě zaujímá Jeff. Ani jeden z nás nemá sílu promluvit, a proto stojíme mlčky vedle sebe.

Rodinní přislušníci se seřazují po obvodu a drží se vzájemně za ruce. Nikdo z nich nechce, aby dnes zaznělo jméno jejich dítěte či příbuzného. Jsou tu ale i tací, kteří tu nikoho nemají. Většina z nich už jsou opilci, a tak chodí davem a přijímají sázky na to, která dvě jména dnes za zní, jakého bude dítě věku, a jestli se zhroutí a rozpláčou. Většina lidí odmítá s takovými lidmi vůbec promluvit, natož obchodovat, ale najdou se i tací, jenž si rádi vydělají peníze i jinými způsoby.

Mírotvorci, procházející se po náměstí, dohlížejí na hladký průběh Her.

Po obvodu celého náměsti jsou rozestavěny reproduktory, tak aby i ten nejvzdálenější člověk od pódia slyšel každičké slovo. Náměstí se plní a lidé se mačkají čím dál tim víc. Nejde o to jen dobře slyšer, ale hlavně dobře vidět. Zdejší prostory jsou docela rozlehlé, ale přesto nejsou dostatečně velké pro všechny obyvatele Čtvrtého kraje. Opozdilci jsou pak směřování do bočních ulic, kde mohou sledovat celou událost na obrazovkách.

Z reproduktorů se ozýva hymna Kapitolu. Svou pozornost soustředím na dočasně sestavené pódium, které je postaveno před soudní budovou. Na pódiu stojí tři židle, řečnický stupínek a dvě velké skleněné koule s tisícy jmény. Každá koule je pro jedno pohlaví, v jednom mají jména dívky a v té druhé zase chlapci. Prohlížím si kousky papíru v klučičím osudí. Tři lístky jsou moje. Na každém z nich je pečlivě napsáno moje jméno, Finnick Odair.

Na jedné ze židlí sedí starosta, starší muž s prořídlými vlasy protkané bílou barvou, vedle něj sedí Elisa Hithenová, moderátorka pro Čtvrtý kraj, navlečená do příšerných uzkých fialových šatů, které se u spodku mění na chapadla. Z tohodle poznávám, že se pokoušela na podobit chobotnici. I vlasy má sladěné k šatům, tak jako vždycky. Na tváři jí hraje zlomyslný úsměv. Úplně na kraji sedí ještě jediná žijící vítězka her z našeho kraje, Mags.

Přesně když hodiny na radnici odbijí deset, přistupuje starosta k mikrofonu a začíná číst svůj předem připravený proslov, který je s pár změnami úplně stejný jako loni. Zmiňuje předešlé vítěze, z nichž je na živu jenom jeden. I letos nám přeje úspěšné Hladové hry, doufajic, že letos už konečně někdo vyhraje. Nakonec se s námi loučí a drobnými krůčky k mikrofonu přichází Elisa Hithenová. Z té ženské mám strach. Její zářicí úsměv mě vždy dokáže vyvést z míry. Začínají se mi potím ruce.

Elisa třikrát zaťuká na mikrofon, i když do něj před chvíli mluvil starosta, než začíná svůj proslov. „Vítejte," přivítá nás ještě jednou, na čež si uhladím šaty a zářivě se usměje. Bohužel nemá zuby do fialova, jak jsem předpovídal, ale čistě bíle. „Úspěšné Hladové hry a kéž vás všechny provází štěstěna." Nezapomněla ani na oblíbená slova Kapitolu. „Ještě než začneme, máme pro vás opravdu speciální film, který jsme přivezli až ze samotného Kapitol." V tu chvíli je nám puštěn krátký film. Ani on se odminula nezměnil. Brzy budu znát ta slova nazpaměť. Shrnuje dějiny Panemu, země, která povstala z prachu a popela z toho, co se kdysi nazývalo Severní Amerika. Zmiňuje se o různých katastrofách; suchu, požárech, bouřích a stoupající hladiny moře, které už pohltilo značnou část souše, i následnou krutou válku o zbývající zdroje. Tento úsek je nejdelší; ukazuje se jak vznikl Panem, Kapitol obklopen třinácti kraji, které se následně vzbouřily. Tomu období se říkají Temné dny. Dvanáct těch krajů bylo poraženo a jeden, který se nechtěl podřídit, dokonce zničen. Byla vydána smlouva o velezradě, jež nám poskytla nové zákony zaručující věčný mír a pořádek. Jako připomínkou se každý rok konají Hladové hry.