Finnick Odair - Hunger games

6.Kapitola

Výcvikové centrum má věž určenou výhradně pro splátce a jejich týmy. Každý kraj má své vlastní patro, jelikož jsme ze Čtvrtého kraje, dostaneme čtvrté patro. Člověk prostě vkročí do výtahu a zmáčkne tlačítko svého patra. Jednoduché.

Bude to teprve poprvé, co pojedu vlakem. Mám chuť požádat Elisu Hithenovou o to, abychom se ještě jednou mohli projet, nicméně bylo by to ode mě příliš dětinské a tak raději mlčím. Celý výtah je prosklený, takže mám dobrý výhled na okolí. I podla je prosklená, takže vidím jak se lidé pod náma brzy mění ve velké puntíky.

Hnedka nahoře se zavírám ve svém novém dočasném pokoji, který je ještě větší než ve vlaku. Opět mám soukromou koupelnu, která je velká jako můj pokoj ve Čtvrtém kraji, a tentokrát mám navíc i šatnu. Kapitol nám dává všechen luxux, jen aby ho nám potom mohl zase vzít. Jako by chtěl říct, že všechno je v jeho pomoci a my se musíme podřídit, že neexsituje žádná svoboda. Možná je to i pravda.

Tentokrát si napouštím vanu, abych ze sebe smyl všechno líčení. Střídavě pouštím teplý a studený proud, protože chci vlažnou vodu. Aji tady je spousta všelijakých tlačítek, kteými lze regulovat a ovládat tok vody, přidávat mýdlo, šampóny, oleje, vůně či dokonce i masáže. Vlézám do osvěžující vody a postupně se opovažuje zkoušet všechna ta udělátka. Zkouším různé druhy trysek, jenž mě příjemně masírují. Přidávám bublinky vonící po brusince a pomeranču. Vlasy si zas myju jahodovým šampónem a tělo mýdlem páchnocím po fialce. Když následně vylézám, zjišťuje, že voním snad po všem. Stoupám si na na koupelnovou podložku, ze které na mě vane teplý vzduch, a zachvíli jsem úplně suchý. I přesto si kolem beder omotávám ručník. Nechci zde chodit úplně nahý. Hřeben si před opuštěním koupelny počešu vlasy.

Zrovna v tu chvíli do mého pokoje vchází Elisa a já jsem rád, že jsem si vzal na sebe tu osušku. „Pojď na večeři," zvemě svým pisklavým hlasem, a tak vylézám z koupelný. Poté se ozývá nesnesitelné zapištění, až mi z toho mále praskly ušní bubínky. „Mohla bych tě někdy vidět oblečeného," stěžuje si a z těžka oddechuje, po svém malém šoku.

„To se ještě uvidí," směju se. A navíc úplně nahý nejsem, vždyť mám přece ten ručník. Moderátorka už raději nic neříká a nechává mě osamotě. Vůbec se mi nechce odcházet z pokoje, i přestože mám strašný hlad.

Přecházím do další části mého pokoje, která tvoří jenom můj šatník. Po dlouhém kopání a přehrabovaní si z věšáku sundávám černé úzké kalhoty a bílé triko s černými rukávy. Před odchodem si naposledy prohrabávám vlasy a mířím do společně jídelny, ze které se ozvývají hlasy a následně pak i smích. Určitě se tam líp baví beze mě, pomyslím si trochu sklesle.

Dneska s námi večeří i naší vizášisté, abychom spolu oslavili náš velký úspěch na zahajovacím ceremoniálu a taky protože je to už jakýmsi zvykem. Jako vždycky docházím ke stolu poslední, zrovna ve chvíli když Cassie usedá na jednu z volných žídli. I ona se rozhodla osprchovat a převléct, jelikož na ní už nevidím její make up. Pro tentokrát se oblékla do pruhovaného červenobílého svetru s černou sukní. Sedám si vedle Cassie, naproti Elise a zářivě se na obě usmívám,

Když už jsme všichni u stolu, přicházejí avoxové, oblečení celí v bílém, a servírují nám první chod. Plněné rajčata s kupou zeleniny i tmavým pečivem. Hnedka první věc, co Elisa říká, když sedím u stolu, je že se jí strašně líbil můj kostým, jenž udělala Terys, a že to byl geniální nápad. Než se stačí Elisa Hithenová vypovídat, už nám avoxové na stůl nesou hlavní chod. Bramborový salát s kuřecím řízkem. Nyní nastává volnější téma a my se takřka bavíme o všem, co nás zrovna napadne. S Cassie se zmiňujeme i o našem předešlém životě a vzpomínáme, co jsme v tu dobu dělali. Zrovna teď bych byl buď ještě na pláži, nebo bych už se pomalu loudal domů. Nikdy mi to nepřišlo až tak skvělé, ale nyní zjišťuju, že mi to chybí.