A Helping Hand [minsung]

3❀

A teď už to půjde jen z kopce >:)

❀

Neustálé cvičení, které zaměstnává jejich volné chvíle je vlastně celkem příjemné. Jisung se vždy označoval jako člověk, který potřebuje ve svém životě pohyb. Taneční hodiny jsou na to jako stvořeny.

Jediné, co mu nejde až tak po vůli je všechno to pocení – ale i to by zvládl, nevadí mu musel se několikrát za den hodit do sprchy, ani svůj vlastní smrádek. Jenže necvičí, a teda se taky nepotí, sám, ale se sedmi dalšími lidmi. Mezi kterými je taky Minho.

A Minho je velice hezký, ať už dělá cokoliv, ale pot, který mu stéká po tváři a krku ho dělá ještě atraktivnějším. To, jak se mu zdvíhá hrudník, když oddychuje i jeho ladné a hypnotizující pohyby u tance dělají celý tréning o trochu těžší na zvládnutí. Jisung se velice přemáhá, aby se mu nepostavil.

To by bylo ještě trapnější než to minule.

Nahý kluk ve sprše? Polovice týmu ví, že je Jisung na chlapce.

Ale na tréningu? To už se nedá popsat jinak jak úchylnost.

Naštěstí se větší část tréningu zaobejde bez problémů, či už takých v kalhotách nebo normálního typu. To nejhorší se schová pod Jisungovo tričko, kdyby něco.

A tedy něco taky přijde, v podobě Minha válejícího se na podlaze, ale není to příliš nápadné. Je proste rozrušený, nic víc.

Jisung nikdy nebyl šťastnější, než kdy Chan zavelí, že je tréning u konce. Tedy ne, že by ho normálně nebavil, ale potřebuje pauzu.

Jenže pak Felix navrhne, že by se všichni spolu šli taky najíst, a to už není tak dobrý nápad. Jedině, že by Jisung chtěl, aby na něj počkali, kým si půjde ulevit do koupelny. Ale to poslední, co chce, je mít stres z potenciálních vyrušení ve veřejném prostoru.

Takhle to nepůjde.

Ale taky netuší, jak jinak se jich dokáže zbavit, aby nevyzněl hnusně. „Já tady zůstanu, ještě si to pár krát projdu."

„Netřeba se přesílit," napomene ho Chan, no Jisung rázně pokroutí hlavou. Nikdo jiný nic neřekne, což znamená, že vyhrál.

Rozhodne se jen tak sedět při stěně a čekat kým ostatní odejdou, pomalu srkajíc ze svého pití. Už ho děsně bolí záda. Vlastně i nohy se mu dost klepou, ale to má jiný důvod. Snad to přejde.

Už jsou v místnosti jen čtyři: Jisung, Chan, Felix a Minho. Chan samozřejmě čeká na ty dva kým se sbalí, a to by nemělo trvat dlouho. Minho taky už jen postává popři skřínce s reproduktory...

„Já se taky zdržím," Minho vyhlásí těsně před tím, než se Chan a Felix vydají z místnosti. Chan se na něj na chvíli zmateně zadívá. „Nemám hlad a chci ještě cvičit," vysvětlí lhostejně, nač se oba Australané vykulí do chodby a dveře se za nimi zavřou.

Pak se zadívá spět na Jisunga, a jemu neostává jen připojit se k tanci.

Minho přeruší hudbu uprostřed písně, právě potom, co Jisung podělal svoje sólo. Vlastně je mu vděčný, že si může na chvíli odpočinout, ale taky doufal že si jeho selhání nevšimne.

„Vždyť sotva stojíš, choď si sednout!" Minho na něj vrhne vážný pohled.

„Ro-rozkaz pane," Jisung ze sebe vysouká a bez dalších slov si najde místo v rohu místnosti, opírajíc se o stěnu. Odtud pozoruje Minha, jak se ještě chvíli zaměstnává telefonem.

„A ty že chceš cvičit, spíše potřebuješ oddych," mrmlá si starší potichu.

Jisung sleduje, jak k němu konečně kráčí a dovolí si jemně se usmát, když si vedle něj Minho sedne. Doufá, že to nějako odvede pozornost.

„Nesoustředíš se a nevládzeš," pokroutí starší hlavou. „To druhé je úplně normální, ale... co tě trápí?"

Teď mu myšlenky běží jako o závod, snaží se vymyslet něco přesvědčivého – není však dost rychlý. Minho mu snad čte myšlenky, protože mu pohled krátce na to zabloudí k jeho klínu.

Minho se opatrně nakloní dopředu, aby měl na Jisunga dosah, sáhne mezi nohy a pohladí mu rozkrok – je vzrušený. Usměje se, zase tak nevinně. „Tušil sem to. Promiň, chtěl sem se ujistit–"

Znova mu přejde po bouli v nohavicích a Jisunga střese. Hodí hlavu dozadu. „Prosím, už nic neříkej, Minho."

Pulzuje ním tupá bolest z nárazu, no taky ostré potěšení. Nejde mu do hlavy, proč ho Minho hladí, ale dělá mu to dobře.

„Nebudu, už mlčím," Minho se zasměje. „A ty taky nemusíš, tvoje kalhoty za tebe říkají všechno."

„Tohle je tak trapný..." povzdechne si Jisung.

„Ani ne... možná proto, že to bylo... co, týden?" Minho na svých prstech odpočítává dny. Jisung zakvílí. „Hele, já si z tebe nedělám srandu."

„Vím, že ne."

„Dobře," Minho si vzdechne. „Tohle se stává, jo? Prostě máš také hormonální období."

„Nemusíš mi dávat tenhle rozhovor, díky."

„K tomu sem nesměroval, ale možná bys si ho zasloužil," vrátí mu jemně podrážděně a zmáčkne ho. „Já měl jen nápad."

Minhovi nápady jsou vždy tak trochu mimo normu a s jednou jeho rukou v Jisungovém spodním prádle to nemůže být bezpečná myšlenka. „Asi mi nezbývá než poslouchat."

„Chytrý kluk," Minho mu pohledí vlasy. „Do ničeho tě nechci nutit, ale asi oba tušíme, jaké je těžké najít si v programu díru na takové záležitosti... možná by bylo jednodušší, kdyby najednou zmizli dva členové, nejen jeden?"

Jisung se na ňho upřeně podívá. Doteď se mu nemohl dívat do očí vůbec, no teď v nich hledá co i jen kousek emoce, nějaký náznak, že to myslí vážně. Tedy pokud tomu dobře rozumí...

„Co kdyby sem ti podal pomocnou ruku?"

Jisungovi tváře jsou úplně rudé. „To myslíš vážně?"

„Ne, vůbec tady nejsem jen proto, že sem viděl, jak se na mně celý tréning díváš," Minho na něj mrkne, pak spustí svůj smích. „S tou poslední částí žertuji."

To je úleva, alespoň nějaká. Ne, že by neměl pravdu, ale Jisung si rád říká, jak jsou jeho pocity ke staršímu dobře skryté. Téměř neodhalitelné, protože je normálně nelze rozeznat od... velice přátelských. Pokud se někdo ptá, ostatní můžou potvrdit, že Jisung se vážně chová ke všem stejně – Minho je prostě ten jediný, kdo si to nechá.

Nebo tak to bylo, protože co se děje teď je jasná výjimka.

„Můžu tě kdykoliv pustit," vyhlásí jemně. „Ale on vypadá, že se mu to celkem líbí."

A Jisungovi se to taky moc líbí – víc, než by bylo dobré přiznat si. Vlastně by mělo být divné nechat si to udělat někým jiným, ale znovu. Jisung má kluky rád, to Minho musí vědět. Nevysvětluje to, proč měl ten senzační nápad on, ale alespoň proč je z toho Jisung tak vedle.

Bože, a to se ještě nic neděje.

Vlastně téměř nic, protože Minhova ruka se na něm pomalu hýbe a poté, co Jisung projeví zájem, se do toho pustí se vší silou. Netrvá dlouho a vytéká z něho potěšení.

Nejvíc ho ale dostane, když si Minho svou teď špinavou ruku utře do vlastního trička. „I tak je celé od potu, půjde rovnou do špíny," mykne pleci.

Pak pobude Jisunga aby vstal a spolu se sbalí a odejdou.

Ještě stále mu brní celé tělo a špatně se mu chodí, no s Minhovou rukou v jeho se všechno zdá jednodušší.