A Helping Hand [minsung]

8❀

A jsme u poslední kapitoly! Tady se to pořádně rozjede (a taky ukončí) ;D

❀

Ono to pak jde jenom k lepšímu a Minho se nadále nebojí pokračovat se svou hrou na líbanou, ale ani Jisungovi nevadí že se musí před kamerami vyhýbat a v soukromí spolknout všechnu nervozitu a naklonit se blíž, aby se jejich rty spojili.

I Minhovi se tahle hra neskutečně líbí. Někdy si jen spokojeně přede po povedeném pokusu, jindy se polibek přemění na tekutou lásku, která jim stéká do úst. Jeho ruka má teď permanentní a za chvíli vypálené místo na Jisungově krku. A ty rty. Ty jsou taky vtepané do Jisungovi paměti.

Najednou, Jisungovi už ani nezáleží na jejich rutině – pokud tedy ostanou při téhle alternativě.

Minho působí tak něžně jak ho ještě nikdy neviděl. V momentu, kdy se jejich rty spojí jako by se rozpustil do Jisungova objetí nebo hrudě. Mňourá, přede a tiskne se blíž jako by byl koťátko.

A... ono to není nijak nové.

Vlastně si je Jisung dávno vědom toho, co dokáže v Minhovi vyvolat. Všechny ty stránky, které mu Minho dovolí odemknout a přečíst. Pocity, které nosí na dlani, ale jenom pro něj.

Proč si to neuvědomil dřív?

Aby byl ten moment o to sladší, když mu Minho své pocity konečně vyzná. Teď už to ví, nebo to alespoň předpokládá, no i tak to bude nejhezčí až mu to starší řekne sám od sebe.

Pro nic jiného, než že mu se svojí zranitelnou podobou věří.

Vždy bylo úplně normální, když se jeden druhému na odpoledne nastěhovali do pokoje. Proto jim Changbin hodí jenom letmý pohled předtím, než si natáhne boty a nechá je samotné, nech si laskavě „vybíjejí hormony, když tam není."

Dobře, možná že jejich rutina není až tak tajná, jak by si přáli. Nevadí. Ví o nich už téměř celý tým – pro ně je to všechno jednoduchá láska, ale ani jeden se je nikdy nesnažil opravit.

Ne, že by záleželo na tom, kdy se jim podařilo překročit i tu čáru.

Důležité je, že už jsou téměř tam. A Jisung by mohl zkusit jejich vztah urychlit, ale proč taky. Minho to v sobě musí najít sám, nezmění své pocity jenom proto, že ty Jisungovi jsou už dávno v jeho rukách. Chce to čas.

Minho mu zapřede do ucha: „Máš na něco dnes chuť?"

Tohle je vlastně velmi roztomilé, když Minho krouží kolem horké kaše, místo toho, aby si o to prostě zeptal. Vždyť Jisung by mu to neodmítl, tomu musí rozumět.

„Jsem tady k tvým službám."

Minho se udiveně usměje.

Na chvíli nastane ticho, moment, kdy se na sebe jenom beze slov dívají.

Pak se Minho rozhodne překvapit ho pohybem.

Sleduje, jak se Minho převalí na jeho břicho (a snaží se nedát najevo bolest, když mu při tom kopne do píšťaly). Vůbec mu nejde do hlavy, co dělají v téhle pozici.

Minho ale vypadá, že je mu příjemně. Boky se mu hýbou v plynulém rytmu, obě nohy obepínajíc Jisungovi stehna. Víčka se mu spokojeně třepetají a mezi rty mu přecházejí krotké steny.

Kdy si spolu naposledy hráli? To už je tak nedočkavý?

Je tak roztomilý to snad není pravda.