Jealous hybrid - Vmin [short story]

5

,,Co? Proč bych na něj měl žárlit?'' uchechtl se Jimin, ale moc jsem mu to nevěřil. ,,Tak co kdyby sem chodil každý den?'' ušklíbl jsem se a Jimin zvedl ouška. ,,Žárlím...'' zamumlal a já se k němu naklonil. ,,Copak jsi říkal? Neslyšel jsem tě,'' zavtipkoval jsem a on mě od sebe odstrčil a naštvaně odešel do svého pokoje, kde se zamknul. Povzdechl jsem si, dal poslední sáček popcornu do misky a odnesl to k Hobimu. Do ruky jsem mu dal ovladač a misku popcornu a on se na mě nechápavě podíval. ,,Za chvilku jsem tady, zatím vyber film,'' řekl jsem a on přikývl.

Vyšel jsem schody do prvního patra a zaklepal na dveře od Jiminova pokoje. ,,Jiminie otevři, takhle jsem to nemyslel...'' řekl jsem a z druhé strany jsem zaslechl zavrčení. ,,Tak jo.'' Prohrábl jsem si vlasy a povzdychl si. ,,Tak až budeš chtít, tak za námi přijď,'' řekl jsem nakonec a odešel zpátky za Hoseokem, který už měl vybraný film. ,,Děje se něco? Klidně odejdu, jestli mu tu vadím,'' podíval se na mě Hobi a já zakroutil hlavou. ,,Ne, v pohodě, jenom má špatnou náladu,'' řekl jsem a pustil film.

Když film skončil, vypnul jsem televizi a začali jsme si s Hoseokem povídat. ,,Nějaké plány na léto?'' zeptal se mě a já zakroutil hlavou. ,,Vůbec nevím. Asi budu doma s Jiminem a sem tam zajdeme do parku na zmrzlinu. Co ty?'' řekl jsem a Hobi se zamyslel. ,,Řekl bych, že taky nic nemám,''

Ještě nějakou chvíli jsme si povídali a Hoseok už pak šel domů. Jen co jsem za ním zavřel dveře, vyšel jsem schody nahoru k pokoji, kde je Jimin a zaklepal. ,,Jiminie?'' řekl jsem potichu, abych ho náhodou nevzbudil, kdyby spal. Z druhé strany se ozvaly kroky a po chvíli se dveře otevřely. ,,Už je pryč?'' Bylo první, na co se zeptal. ,,Jo, teď odešel, proč?'' Na to mi už neodpověděl, znovu se naštvaně otočil a šel si lehnout do postele. Povzdychl jsem si a došel k němu. Sedl jsem si na kraj postele a pohladil ho po zádech. ,,Jiminie nemyslel jsem to špatně. Je to roztomilý, když žárlíš, ale na Hobiho opravdu nemusíš,'' usmál jsem se na něj a on se ke mně otočil čelem. Lehl jsem si vedle něj, objal ho a on zabořil obličej do mé hrudi. Chvíli jsme takhle leželi a Jimin po chvíli usnul. Začal jsem ho hladit po ouškách a u toho se mírně usmíval. Jimin něco zamumlal a otočil se tak, že jsem viděl na jeho obličej. Nikdy jsem se na něj takhle zblízka nedíval. A musel jsem uznat, že byl opravdu krásný. Koukal jsem na něj asi pět minut a až pak si uvědomil, že jsem se u toho usmíval.

Že bych se zamiloval? Ne, určitě ne... Ale co když jo? Jimin by mě nikdy nemiloval...

Přestal jsem Jimina objímat a zvedl se z postele. Přikryl jsem ho dekou, aby mu nebyla zima a odešel do svého pokoje, kde jsem si lehl do postele a taky začal usínat.