Jealous hybrid - Vmin [short story]

7

Když jsem se probudil, hned jsem si vzpomněl na všechno, co se včera stalo a znovu začal brečet.
Po chvíli jsem uslyšel tiché zaklepání na dveře. Zavrčel jsem a hlavu si přikryl peřinou. ,,Jiminie odemkni prosím," uslyšel jsem Taehyunga. ,,Nech mě!" odsekl jsem a slyšel, jak si povzdechl. ,,Proč se takhle chováš?" zeptal se a já se uchechtl. ,,Proč? Proč asi myslíš?! Říkal jsi, že u Hoseoka žárlit nemusím!" zakřičel jsem. ,,Ale proč žárlíš?" ptal se dál. ,,Protože mě teď vyhodíš!" zakřičel jsem a bylo slyšet, jak se Tae zarazil. ,,Proč bych to dělal? Vždyť tě mám rád," řekl a mně začaly zase téct slzy. ,,A i když teď chodím s Hoseokem, tak to neznamená, že tě vyhodím a že se nemůžeme dál normálně bavit," pokračoval a já si dal ruku před pusu, abych nevzlykl nahlas. ,,Nech mě být prosím..." řekl jsem potichu a pak už jen slyšel, jak Tae odchází.

———————

Už je to měsíc, co jsem se s Taehyungem neviděl. Vždycky jsem byl zavřený ve svém pokoji a vycházel ven jenom když jsem ho slyšel odejít za Hoseokem nebo nakoupit. Jedl jsem opravdu málo a hodně jsem zhubnul, ale nehodlal jsem riskovat, že bych se měl s Taehyungem potkat. Každou noc jsem slyšel, jak zaťukal na dveře a řekl mi dobrou noc a každé ráno mě prosil, abych šel na snídani, že musím něco jíst. Neposlouchal jsem ho. Proč bych měl? Ať jde radši za Hoseokem, než aby se zajímal o mě.

Bylo ráno a Taehyung opět zaklepal na moje dveře. ,,Jiminie prosím odemkni. Už jsi tam měsíc a já mám o tebe opravdu strach. Kdy jsi naposledy jedl? Aspoň se pojď najíst... Jdu za Hobim a jídlo ti nechám na stole, dobře? Vím, že vždycky vycházíš, když odejdu," řekl a já zavrčel a sklopil ouška. Taehyung si povzdechl a slyšel jsem kroky pryč.
Po chvíli se zavřely hlavní dveře a já se zvedl z postele. Otevřel jsem okno, abych pustil dovnitř čistý vzduch. Přešel jsem ke skříni, sundal si mikinu a začal hledat nějakou jinou. Když jsem ji konečně našel, uslyšel jsem, jak se okno ještě víc otevřelo. Lekl jsem se a rychle se otočil k oknu, ve kterém momentálně seděl Taehyung. Rychle jsem si na sebe dal mikinu a pomalu šel ke dveřím, abych od něj byl co nejdál. ,,Jiminie promiň, ale musel jsem se sem nějak dostat. Nemůžu tě nechat vyhladovět," mírně se na mě usmál a seskočil z parapetu směrem do pokoje. Zavrčel jsem, když se začal přibližovat víc ke mně a začal jsem odemykat dveře. Taehyung mě ale rychle chytnul a objal mě, abych nikam neutekl. Začal jsem brečet a prosit ho, aby mě pustil, ale on mě jen začal hladit po vlasech a utišovat. ,,Jiminie vysvětli mi prosím, proč se mi vyhýbáš. Pak tě pustím," zašeptal smutně a já se přestal snažit dostat se z jeho sevření. Pomalu jsem se začal uklidňovat a Taeho ruka mi prohrabovala vlasy. ,,Fajn..." řekl jsem a on mě pomalu pustil. ,,Proč žárlíš?" zeptal se mě.