Geniální Duo

-10-

|Cylie pohled|

Mám skvělou šanci, Jack mě u sebe nechal delší dobu, což znamená, že to můžeme dát zase dohromady. To s tím Jeremym nebyl omyl, udělala jsem to úmyslně, dlouho jsme si psali a pak se to nějak zvrtlo. Chtěla jsem, aby se to Jack nedozvěděl. Nikdy!

Ležela jsem na posteli a měla jsem hlad, jak velbloud, ale najednou mě vyrušilo zaklepání. Šla jsem líně otevřít a ve dveřích stála moje milovaná maminka.

,,Co ti zase Jack udělal?" řekla naštvaně.,,a pojď ven, já se dovnitř nevejdu." rozkázala a já jsem ji na všechno poslušně kývala.

Moje matka by neprošla dveřmi. U mých rodičů jsou dveře dvojité. A musím uznat, že v bytě pro hosty, byly dveře obzvlášť úzké.

S maminkou jsme si sedly na zem, protože jsem s Jackem nechtěla řešit rozsedlé židle.

,,Tak co ti provedl?" řekla lítostně a chytla mě za obě ruce. Její ruce byly jednou takové, než ty moje.

,,Jen jsme se pohádali." řekla jsem s úsměvem.,,Víš, snědla jsem celou zmrzlinu a jeho to naštvalo." zalhala jsem.

,,Proto tě nechal bydlet tady?" řekla máma podezíravě.

Moje máma nikdy nebyla hloupá. Vždy poznala lži. A tak jsem se ještě více bála, že mě praští. Minule mi její rána způsobila doživotní slovní demenci (to znamená, že i když myslím normálně mluvím blbosti). Tenkrát mi bylo 16 a Jack se se mnou nechtěl rozcházet, protože mu mě bylo líto.

,,No taky jsem ho povedla." řekla jsem potichu a doufala, že to neslyšela.

Máma mi hned vlepila facku a já odletěla na druhý konec zahrady a bouchla jsem se o strom. To byla rána jak hrom! Myslela jsem, že mi ta hlava upadne.

Máma se snažila utéct, ale plazila se jako slimák, takže toho moc neuběhla, ale stačila se odplazit že zahrady.

Bolela mě hlava, straně moc mě bolela. Normálně jsem viděla anděla s hlavou Jacka.

,,Cylie, co se stalo?" zvýšil hlas a mával mi před obličejem.

Tak to byl asi opravdový Jack. Nad tím jsem se musela pousmát, když odcházím do nebe, tak se se mnou rozloučí muž mého života.

Naložili mě do sanitky, která byla o rozměrech nákladního auta a jeli jsme do nemocnice.

Po cestě jsem usnula, ale ne hlady, což bylo divný, protože jsem měla hlad pořád.

Pak jsem spala jako medvěd při zimním spánku.

,,Haló! Cylie? Slyšíte mě?" mluvil na mě hlas nějakého muže, otevřela jsem oči a spatřila takového staršího doktora. ,,Skvěle, konečně jste se probrala." řekl radostně.

,,Co tady dělám?" řekla jsem zmateně.

,,Slečno Cylie, neznámý pachatel Vás pomlátil, je možné, že si nějaké věci nepamatujete. A tou ránou Vám, jen tak mimochodem, opravil mozek, gratuluji, jste opět chytrá."

Nidky jsem moc nechápala dlouhé věty, ale tomu muži jsem rozuměla. Akorát jsem si opravdu nic nepamatovala.

,,Venku na Vás čeká přítel." oznámila mi velmi mladá a pohledná sestřička.

,,Já mám přítele?" nevěřícně jsem se zasmála.

,,Ano," kývl doktor hlavou. ,,a už můžete jít, jste naprosto v pořádku."

Vstala jsem z lůžka a namířila jsem si to ke dveřím. ,,nashledanou." rozloučila jsem se s doktorem a sestřičkou a vyšla ven do chodby.

,,Lásko moje, já jsem tak moc rád, že jsi v pořádku." objal mě na můj vkus štíhlý mladík na chodbě.

,,Já se moc omlouvám, ale nevím, kdo jste. Já jsem všechno nějak zapomněla." řekla jsem a nervózně jsem se zasmála.

,,No nevadí, tak jsem tvůj kluk a to ti zatím stačí." řekl mladík a chytl mě za ruku. ,,pojedeme pro tvoje věci a budeš žít u mě."

,,Pořád jsi mi neřekl, jak se jmenuješ."

,,Jeremy? Co tady děláš?" ozval se za námi hlas příšerně vychrtlého mládence, který byl svou hubeností odporný. ,,Jak si na tom Cecilko?"

,,Dobrý." usmála jsem se, ještě pořád jsem nevěděla, o co tady vlastně jde.

,,Cylie jede ke mně, mohl si ji zabít ty debile!" vykřikl 'můj přítel'  pořád mi ještě neřekl své jméno. Ale hádám, že se jmenuje Jeremy.

,,Já nevím o co tu jde." zvolala jsem zoufale, ale bylo to marné.

Ten vychrtlík s mým přítelem šli stranou a něco si povídali. Po asi deseti minutách ke mně došli a táhli mě do auta.

Nevím kam jedeme. Vlastně když to tak shrnu, nevím nic. Je možné, že mě ti dva zabíjí a nebo znásilní v lese.