Geniální Duo

-17-

Dunivé kroky stále ještě neutichly. Cítím se jako na střelnici, nebo spíš na válečném poli přímo vedle děl.

Jack už stojí v kostýmu Nuttelky. Je mu strašně velký. Naštěstí Finn neváhá a sedne si mu na záda. Momentálně tu teď s námi v garáži stojí víc tak dvou metrová Nuttelka.

Kroky zrychlují. Cítím se, jakoby na nás měl být spáchaný atentát, kulometem. Vlastně už to nejsou kroky. Je to běh. Doufám, že ještě stačí otevřít dveře a neprorazí rovnou celou zeď. Ono zastavit takovou těžkou váhu, to není jen tak.

,,Schovejte se." šeptne Finn směrem k nám a tak si zalezeme za nejbližší krabice, konkrétně krabice od kostýmu Nuttelky.

Jen co se schováme, se začnou otevírat dveře. No kdo by to mohl být?

,,Aaaaaaaaa jsem duch Nuttela a nepřeji si, aby si pojídala mé druhy!" řve Finn přehnaně hlubokým hlasem.

,,Já mám snad halucinace." šeptne Cylia nevěřícně.

,,Styď se, styď se smrtelníku! Snědla jsi malé Nuttelkové skřítky! Byli malí a mladí a nezasloužili si smrt!" řve Finn, který se plně vžil do role obří Nuttelky.

,,Tebe mi poslalo samo nebe!" vykřikne Cylia a odhodlabě se rozbíhá do náruče Nuttelky. Ta naštěstí stihne uhnout.

Cylia narazí do stěny a motá se. Na poslední chvilku ji do cesty hodíme hrábě.

Cecilka motavou chůzí vyjde zpět k Nuttelce. Jenže šplápne na násadu hrabiček, jejich rukojeť ji praští přímo do nosu.

,,A je po ní." poznamená Adla provinile.

Finn z Nuttelkového kostýmu nenápadně vykoukne. Asi taky tuší, že je to slušně v prdeli.

,,Co teď?" zeptám se zděšeně Adly, která se mnou stále sedí za krabicema.

Najednou se ale Cecilka začne dávat do hromady. Tohoto draka jen tak nic neskolí! Cylia stojí a čumí jako vrah.

Najednou po své pravé ruce nahmatám košťátka ... VYKOŠTIT... staré dobré heslo. Nikdy jsme si neupřesnily, co to znamená, ale tahle situace si o to žádá.

Každá popadneme jedno koště a vyběhneme s bojovým pokřikem proti Cylii.

Jak už bylo řečeno, slovo "vykoštit" nemá význam. Každopádně, dá se využít. Do toho bezbraného špeku sádelnatých tuků jsme začaly bít hlava nehlava.

,,Neeee! Nechte ji!" vykřikl Jack a doběhl k nám. Je záhada, jak si stihl za tak malou chvilku sundat Nuttelkový kostýmek.

Neměl tam běžet. Právě když se snažil zastavit Adlu, nešikovně spadl a Adlino koště, zapích Cylii přímo do nosu. Nutno podotknout, že násada koštěte vylezla Cecilce uchem.

Oba dva se na Cecilku dívali těma nejvyděšenějšíma pohledama. Vypadali jako žabičky.

Byla to docela hrůza. Nejspíš ji prorazili lebku. Krev ji netekla, ani kapka, jen oči ji začaly rudnout. Teď nevím jestli vzteky, a nebo to byla ta krev.

,,Zdravotní kurzy jsem zvládl stejně výborně jako autoškolu." řekl Finn a běžel k nám. ,,Dovolte mi zasáhnout."

Finn začne zkoumat ránu. Je vidět, že o tom nic neví. Stejně tak dodnes nechápe, proč jsou na nějaký značkách trojúhelník a na jiných kolečka. Za koště začne tahat.
,,To chce máslo, aby to povolilo." poznamená.

Jack i hned vyskočí a běží do lednice pro kostičku másla, kterou Finn začne potírat Cyliinu nozdru.

Je to marný, máslo celý vymazaný a s koštětem to nehlo ani o milimetr. Začíná to být velké zoufalství. Každopádně Finn se nechce přiznat, že ji nedokáže pomoc, a tak si vyžádal další máslo, které skončilo úplně stejně jako předchozí.

,,Tak teď to vytáhnu." řekne Finn s plným odhodláním a začne si vytahovat rukávy.

,,Měli by jsme zavolat doktora." poznamenám šeptem a Jack kýve hlavou na souhlas.

,,Mohli by nás zavřít." poznamená Adla nevěřícně.

,,Má pravdu, tak jdeme do akce." řekne Finn a přemýšlí, jak správně chytit to koště.

Nakonec ho chytí velmi prakticky obouma rukama a začne to koště tahat k sobě. Začíná to křupat a Cecilka jen mrtvolně sedí.

,,Musíte mi pomoc." řekne Finn naštvaně a všichni jdeme tahat koště jako řepu, v té pohádce.

,,Tak raz, dva, tři..." počítáme společně a ono se to stane....to koště konečně povolí!