V Zajetí Učitele (Dokončeno)

.31.

Neznámé číslo: myslím že je jedno kdo jsem. Levi je prostě můj!

Nechápal jsem to. Existuje někdo kdo má rád leviho více než já že nechce aby se okolo něj někdo motal?

Na zprávu jsem mu neodpověděl a vypl jsem mobil. Přemýšlel jsem kdo to tak může být protože v blízkosti leviho jsem snad pořád a nikdo jiný se okolo něj nemotá.

Přemýšlel jsem o tom člověku velmi dlouho a když jsem se podíval kolik je tak už bylo něco po půlnoci. "to už je tak pozdě?" Vyjeknu když se podívám na hodiny. Zítra musím vstát do školy a pokud zaspím tak budu mít problém.
Převlékl jsem se do oblečení na spaní a lehl jsem si. Během chvilky jsem usnul a poklidně spal.

"Erene! Děláš si srandu!? Však jsi zaspal?" Probudí mě křik mé matky. Počkat? Zaspal? Vyhoupnu se do sedu a otevřu oči. "cože? Zaspal?" Vylekaně se kouknu na matku. Hlavně že jsem to večer říkal že zaspím

"Jo zaspal, je půl desáté" zamračí se na mě. Půl desáté? Tolik? Rychle se vyhrabu z postele a začnu se převlékat. "Víš co? Do kolika dneska máš? Do půl třetí? Tak já tě omluvím" řekne mi nakonec mamka a já si oddychnu "děkuji mami, jsi nejlepší" usměju se jak neviňátko a placnu sebou zas zpět do postele.

"Ale nezapomeň napsat tomu tvými kamarádovi ať ti pošle učení" upozorní mě a pak odejde z pokoje.

Vzal jsem mobil do ruky a hned napsal Arminovi

Eren: čau, hele dneska jsem doma. Prosím pošli mi zápisky. Dík.

Pak jsem mobil zas odložil a šel dál odpočívat. Přemýšlel jsem při tom o tom panu neznámém. Mám o něm napsat levimu? Ne.. nebudu ho s tím otravovat. Nechci ho s tím třeba nějak stresovat.. i když levi a vystresovaný? Nemožné.