V Zajetí Učitele (Dokončeno)

.32.

Přemýšlel jsem dost dlouho ani jsem si nevšiml jak čas rychle utíkal a z rána se stalo odpoledne a matka mě volá již na oběd. To jsem tak dlouho byl mimo? Tak dlouho jsem přemýšlel o něm.. o tom kterého natolik miluj že i ve snech se mi zjevuje. Ten který je v podstatě můj učitel a náš vztah je proti zákonu. Kdyby to někdo zjistil nejen že by jsme měli problém, ale Leviho by mohli vyhodit a to jen díky mně a to bych si nikdy neodpustil. 

Nakonec jsem opustil svou krásně vyhřátou postel a protáhl se. Dnešek bude celý odpočinkový.. tedy doufám, protože pokud že mámě se usmyslí že někam chce jet tak asi jí pošlu někam a půjdu spát. Vyšel jsem z pokoje do kterého přes zatažené závěsy svítilo ostré slunce a seběhl schody do kuchyně. Máma stála u plotny a ještě pořád vařila. Dělá si srandu? Neříkala že oběd je již hotov? "Počkej ještě chvíli. Hned to bude." Řekne když si mě všimne jak na ní koukám a čekám jestli už má oběd hotový nebo ne. 

Tohle mi dělá pořád. Pokaždé mě zavolá že je hotový oběd, ale při tom není a ještě musím čekat. Mohl jsem ještě dál ležet a přemýšlet o Levim. Když se nad tím zamyslím.. o něm přemýšlím až moc. Není to náhodou nezdravé? Přeci jen.. Proč by mělo být nezdravé mysleti o něm? Spíše je to až moc zdravé. 

"Tak.. a je to." Usměje se máma a nandá mi porci jídla na talíř.. dýňové rizoto? "Mamí.. však víš, že tohle moc nemusím.. Ach jo." Povzdechnu si a začnu se šťourat v jídle.. je to lepkavé.. vypadá to jak blitky a.. je tam dýně!
"Nemel a jez, buď rád, že máš něco k jídlu, taky jsi mohl být o hladu." Pohrozí mi máma vařečkou kterou držela v ruce a tím mě donutí zavřít pusu a jíst. 

Pustil jsem se do jídla a i když to nebylo to, co mi nějak moc šmakuje, tak jsem snědl celou porci co mi dala. Víte jak se pohádka o Jeníčkovy a Mařence? Jak je ta bába vykrmovala? Tak máma je ta bába, furt mě vykrmuje až se divím, že nejsem obézní, to kolik jídla mi vždy dá na ten talíř.. A hlavně mi toho dá nejvíce když je to něco, co mi moc nešmakuje. Něco, co moc ráda nemám

Když jsem konečně dojedl ten blivajz co mi máma nandala na talíř tak jsem se konečně.. opakuji. KONEČNĚ! Zvedl od stolu a odešel do svého pokoje. Mobil na mém nočním stolku vedle mé velké postele, svítil s tím, že mi někdo psal.. Jasně, že to byl Armin. Nejspíše s výpisky a s tím, co budeme psát za testy a tak. A taky, že jsem měl pravdu. Za dnešek toho bylo hodně.. dost lituju toho, že jsem nešel do té školy, hned bych jsem si to přepsal a měl bych klid od nudného přepisování doma. Dneska snad ani nic jiného dělat nebudu. 

Hodinu a půl jsem dělal ty přihlouplé výpisky a pak další půl hodinu jsem se učil na test který zítra máme psát.. Člověk ani nemá chvíli od té školy klid a furt musí něco se učit, psát a všechno možné. Je to strašná otrava kterou, ale však musím udělat. Je to má povinnost kterou nesmím jen tak opustit, nesmím lenivět a vykašlat se na to, musím se snažit a někam to dotáhnout. Musím ukázat těm co mě nenávidí a přejou mi vše špatné, že nejsem tak slabý, že jsem lepší jak oni.. 

"Konečně to mám za sebou.. bože.. nikdy víc toto." Povzdechnu si a hned padnu do postele.. dnešek se nemá jak už pokazit.. Jo.. Jen kéž by to byla pravda. Přišla mi zpráva, myslel jsem si, že to byl Armin, ale ono ne.. zas to neznámé číslo.

Neznámé číslo: Zařídil jsem, aby už nikdy nebyl tvůj. 

Nechápal jsem co tím myslí.. Věděl jsem, že myslí Leviho, ale jak to zařídil? Hned jsem tedy vytočil Leviho telefonní číslo a místo mně známého tůtání se ozvalo "je nám líto, ale volaný účastník není dostupný.." Co to? Levi si přes den nevypíná telefon. Hovor jsem típl a napsal onomu neznámému číslu. 

Eren: Co jsi s ním udělal!!!!!?????? 

Neznámé číslo: Nic špatného. Jak jsem říkal, jen jsem zařídil, aby jsi ho již nikdy nespatřil, aby jsi ho neotravoval. On je můj a mým zůstane.

Jak to mám chápat? Unesl ho? Někde ho drží? Nevím! Ale musím zjistit víc, i kdyby jsem měl svůj život za to dát. Hned jsem vytočil tedy oné číslo přes který  mi neznámý muž psal a zrychleně dýchal. Byl jsem ve stresu, celý jsem se klepal a po tváří mi tekli slzy.. Co s ním udělal? Co? 

"Co jsi s ním udělal?" Zeptám se hned onoho člověka co mi onen hovor zvedne a už po hlasu jde poznat, že se o Leviho bojím. Třese se mi jako bych snad viděl něco, co jsem nikdy vidět neměl. 
"Však jsem psal, že nic. Je naprosto v pořádku.. svázaný na židli.. No.. bude lepší když on sám ti poví jak dobře se tu má, že zlatíčko." Ozve se z druhé strany.. 

"Erene? Jsi to ty? Zavolej policii.. Hned. Nezabývej se ničím jiný." Zněl tak zoufale.. zlomeně, to není ten Levi kterýho znám, ten který si umí nastolit pořádek kdekolik to jen jde. A to doslova. 

"Tohle je podruhé co mě unesl.. a.." Ani to nedořekl a hned onen chlap mu skočil do řeči. "A po druhé mi to nikdo už nepřekazí!" Zněl jako blázen.. Je to blázen, už jen z toho, že unesl Leviho. "Ale překazí.. jsi blbej, nedokážeš pořádně přemýšlet, vymýšlet plán.. zase mě do pár hodin najdou." Mně bylo jasný, že se tohle chýlí k hádce, která nevěstí nic dobrého. 
"Jsi blázen.. Měl by ses jít léčit a neunášet lidi... Erwine.. i po těch letech si tě neoblíbím a to už jen díky tomu, že jsi mě již dvakrát unesl! Nikdy mě nedonutíš tě milovat." 


Z pohledu třetí osoby

Mladý hnědovlasý hoch seděl na posteli a onu strašlivou hádku poslouchal. Nebylo to pro něj příjemné, ale nechtěl se do toho nějak přidávat, chtěl aby si to vyříkali a on mohl tak získat co nejvíce informací, ale jedno, co nevěděl bylo to, že tím, že se do hádky nepřidá, tak do dopadne špatně. 

"Ne? Tak tedy když tě nemůžu mít já, tak tě nebude mít nikdo!" Erwin zněl velmi naštvaně, ale v hlase byla i jaká si šílenost.. Erwin nikdy nebyl normální kluk, vždy byl jiný než ostatní A to čím byl jiný byla jeho šílenost. Dokázal zajít i do extrémů. V Leviho obličeji se objevil strach, moc věděl co přijde. Věděl, že tohle je konec a nebude moci nadále hlídat svého milovaného Erena. 

Nastalo naprosté ticho na obou stranách, jak u Ervina a Leviho, tak i u Erena. V tiché místnosti kde Levi byl přivázán pevným provazem k židli šlo slyšet pouhé dýchání a následné nabití zbraně. To Erena probudilo z mlčenlivého tranzu a hned se snažil zakročit. 

"Počkat! Co mu chceš udělat?! Neubližuj mu." Bylo mu jasný, že ten zvuk bylo nabíjení pistole, jeho strýček totiž byl policistou a tak si i jako malý vyzkoušel střílení z revolveru. 
"Když tě nemám já, nikdo tě nebude mít." Poví se šíleností v hlase Erwin.


Tak.. pomalu se to chýlí ke konci, další kapitola bude konečná. Ještě jednou se omlouvám za dlouhou pauzu, bylo toho na mě moc, ale teď vám to vynahradím a to tím, že tato kapitola je jedna z nejdelších.