.28.

2.3K 140 11
                                    

Bože.. co to s ním je. Začínám se ho bát, takhle se nikdy nechoval. 

Když zavře vchodové dveře hned mě přišpendlí ke zdi. "jsi můj erene" zašeptá mi do ucha majetnicky
"A-ale.." chci něco říct"žádné ale,"
Nakonec jen kývnu. Nemá to cenu, sice je menší, ale má větší sílu.

Nakonec mě jen pustí a odejde do kuchyně jako by se nic nestalo. "nedáš si něco k jídlu?" Křikne na mě. Najednou jako by se nic nedělo? Dělá si srandu? "Eh..? ne díky."  Přišel jsem za ním a sledoval ho jak vaří.

"Za chvíli jsou Vánoce erene" otočí se na mě s mírným úsměvem. "však ještě měsíc a půl. To není chvíle" protestuju "asi máš pravdu, normálně je neslavim. Jsem tu pokaždé Sám, ale když tu jsi se mnou.. tak aspoň co by sis přál?" Zeptá se mě "nic nechci. Pro mě nejlepší dárek bude když všichni budou šťastní" pokrčím rameny. Nikdy jsem moc nechtěl dárky. Největší je zdraví a štěstí. "něco se najde co by sis přál" protočí očima.

"Vážně nechci nic. Nejkrásnější dárek vždy je to že jsou lidi spolu a šťastní"
Levi na to jen kývne a začne znovu vařit.

Vysvětlete mi ksa proč dělá jako že se nic nestalo? Ten umí hodně dobře skrývat emoce jak tak koukám.


Už je to dva dny co spím u leviho. Nechce se mě vzdát. A mámu štve že jsem pořád pryč, ale když se to snažím levimu vysvětlit tak mě neposlouchá

"Zase jsem dostal seřváno jako včera že spím u tebe" postěžuju si levimu znovu "bože.. tak víš co? Dobře. Od zítra už po tobě nebudu chtít.aby jsi se mnou tu byl. Platí?" Svolí nakonec levi. Hned začnu kývat hlavou na souhlas a obejmu ho. "mámě se nedivím. Je to můj domov" zašeptam do jeho ramena

Heyaa! Heh takže, blíží se vánoce ke kterým plánuju speciál. Jinak knížka o které jsem psala v minulé kapitole je venku, doufám že se vám bude líbit 🤭

V Zajetí Učitele (Dokončeno)Kde žijí příběhy. Začni objevovat