Hypnotic

3

3. SNY
Párty je nudná, hudba už mě omrzela a všechny drinky chutnaj stejně blbě. Kam asi zmizel Theseus? Stejně jsem tady jen kvůli němu a Georgina, která taky zmizela. Měla jsem radši zůstat s Jacobem. Šla jsem na záchody, na umyvadle seděla Georgina a něco zaujatě šeptala Theseusovi.
,, Y/N, zlatíčko, kde jseš celou dobu?", zeptala se Georgina.
,, Bez tebe tu není žádná sranda, že Theseusi?", Theseus neodpověděl, ani se na mě nepodíval.
Najednou někdo vyšel ze záchodu, byl to Dominick Theam, o rok mladší student než my.
,, Dominicku, dáš si taky?", Georgina vytáhla z podprsenky sáček bílého prášku. Kokain...
,, No tak Dominicku nebuď srab"

~~
Smrtijedi, doprdele.
Všichni ječí a řvou, napadli Krásnohůlky. Chlap s blond vlasy mě tahá pryč od mrtvoly, jeho stisk bolí nejspíš tam budu mít modřinu. Nebe jakoby zčervenalo. Je mi zima a třesu se.
,, Šmejdko vypatlaná", řve na mě a z pláště si bere hůlku. Ta se zaleskne ve světle měsíce a zamíří na mě.
,, Cruciatus"

Udýchaná jsem se vzbudila, podle světla mohlo být brzo ráno. Vedle mě seděla Rose, ustaraně se na mě dívala.

,, Klid, to byla jenom noční můra.", řekla a obejmula mě, ještě aby měla pravdu . Chvíli jsem ještě seděla v jejím objetí a potom jsem zkusila ještě usnout, bohužel marně, viděla jsem stále před sebou jeho oči vyvalené a bez života jako kdyby mě prosili o pomoc, ale já to nedokázala. Potom jsem se už probudila v mé posteli u nás doma, máma mi řekla že musíme pryč. Zamést stopy a začít nový život, to byl mámy oblíbený postup.

Ráno jsem se vzbudila nevyspaná a bez energie. Rose se mě pořád ptala jestli jsem v pohodě nebo jestli se nechci dneska omluvit z vyučování. Odpověděla jsem , že jsem v pohodě a že to zvládnu. Na snídani jsem byla tichá a nesmála se ani Blaisovým chabým pokusům o vtip. Stejně nebyly vtipný.

Jako první hodinu jsem měli  bylinkářství s Mrzimorem, ze kterých jsem nikoho neznala a ostatní si vybrali pečovatelství, takže jsem tam musela být sama. Jako obvykle jsem nestíhala a přiběhla tam minutu před hodinou. Před skleníky už stály hloučky lidí,  kteří se dost nahlas bavili,když nás profesorka Prýtová pustila dovnitř sedla jsem si dozadu a doufala že bych si mohla třeba přispat. Vedle mě si sedl hlouček kluků, kteří se něčemu smáli a ukazovali na mě. Super, už jsem se bála, že bych na chvíli mohla mít klid.

,, Máte nějakej problém?", zeptala jsem se. Vyjeveně se na mě zadívali i vyfotit fotku by trvalo kratší dobu.

,, Jen že jsme tě tu ještě neviděli.", řekl jeden a naklonil se blíž ke mně. Voněl nějakym drahym parfémem asi zbohatlík.

,, To nezní jako můj problém.", řekla jsem.
Ten co na mě mluvil byl nejspíš Nathan Scott, Rosiin bývalý, neměla o něm zrovna hezké mínění, ale byl hezkej to se musí nechat. Tmavovlasej, s hustým obočím a pěknou čelistí. Vedle něj seděl další kluk, měl hnědé vlasy a modré oči, koukal na mě jak na přízrak, což mě takhle po ránu zrovna nepotěšilo. Poslední z nich byl blonďák, vypadal sympaticky, ale z jeho gestikulace jsem poznala že na bylinkářství chodí kvůli jinejm rostlinkám.

,, Kočička si zapomněla zkrátit drápky.", řekl a jeho ruka zašmátrala po mojí noze

,, Ještě jednou na mě šáhneš a přísahám ti ze ti ty drápky narvu do zadku.", řekla jsem a ten druhý kluk se sám pro sebe pousmál.

,, Cos to řekla?", řekl a úšklebek se mu smyl z obličeje.

,, Nic, v klidu.", řekla jsem

,, Klid tam vzadu.", řekla profesorka Prýtová a podívala se naším směrem.

Po hodině jsem se rychle vydala k Velké síni když mě  někdo zastavil.

,, Zdovolením, prosím musím stihnout hodinu.", když se otočil poznala jsem toho kluka z bylinkářství. Mrzimor je fakt divná kolej. To tam neuměj uhybat.

,, Mrzimore, potřebuju projít", řekla jsem mu a naznačila, že jediná cesta vede přes něj.

,, Asi to budeš muset vzít jinudy", řekl, došla k němu nějaká holka a začali se spolu vycucávat. Konečně jsem je obešla a vydala se pryč. Když jsem se podívala za nima jeho pohled směřoval na mě.

A/N
Tahle kapitola je trochu kratší takže se omlouvám.
Ale příště se to zlepší!