Hypnotic

6

6. FÁZE ZRADY

Celý týden jsem strávila ve škole a nebo po škole. Všichni se bavili a já zůstávala sama s depresivníma myšlenkama u Snapa ve sklepení s dalšíma vyvrhelama. Z těch výparů lektvarů jsem už začínala mít ucpaný plíce.

Vyhýbala jsem se všem místům, kde bych náhodou mohla potkat Matthea nebo Jacoba a při nejhorším oba dva.

Párkrát jsem byla na ošetřovně kouknout se, jak se Cedricovi daří a upřímně do skákání mu není.

Právě jsem vcházela do společenské místnosti, kde k mému zděšení seděli snad všichni. Kromě Matthea, z čehož se mi udělalo trochu líp.

,, Koukejme, kdo se nám tu konečně ukázal, všichni tě rádi vidíme Y/N", zařve Blaise přes celou místnost. Díky kamaráde moje plánovaný ikognito se právě zničilo.

Malfoy si odfrkne a se zhnuseným výrazem si prohrábne vlasy. Úžasný fakt.

,, Pojď si s náma zahrát", řekne Rose zatímco si hraje s Theodorovou rukou ležící na jejím stehně. Rose ji ale po chvíli odhrne a odtáhne se od něj.

,, Ne díky, já už jsem dost utahaná", řeknu a se sklopenýma očima se znova vydám do kroku.

,, Y/N, nebuď srab", řekne Blaise a Malfoy s jízlivou poznámkou upozorní na moji inteligenci a neschopnosti asociace s ostatními.

Tak  tam zůstanu s nima.

Chvíli.

Hodinu.

Dvě...

Všichni už odešli a já tady zůstala sama, krb u kterého sedím, se mi před očima roztýká. Motá se mi hlava, pokusím se vstát a dostat se do pokoje. S velkou námahou vyjdu schody a u dveří se na chvíli zastavím. Vezmu za kliku a snažím se dostat dovnitř, je zamknuto. Sakra.

To není dobrý. Zkouším to znova a znova, hůlku jsem si nechala v pokoji. Sesunu se po zdi a chvíli koukám na protější dveře, než se naše dveře otevřou a vidím, jak z nich někdo vychází.

Během minuty vystřízlivím. Nevšimnou si mě, Rose se k němu nakloní a políbí ho.

Cejtim, že se každou chvíli pobliju. Mattheo si mě všimne, nic neřekne, jen se ušklíbne a odejde.

Rose zase zavře dveře, já přiběhnu na záchody, opláchnu si obličej studenou vodou a dívám se na sebe do zrcadla. Zase cejtim jak se mi zvratky derou do pusy, nevydržím to a běžím k záchodu.

Ani nevím, jak jsem se dostala do pokoje, ráno se probudím a je mi špatně, když dojdu k zrcadlu zjistím, že i na vzhledu se to podepsalo. Vypadám jak mrtvola přejetá parním válcem, hodiny ukazují čtvrt na sedm.

Dívám se na Rose, v klidu spí. Je to pravda, to co jsem včera viděla? To by přece neudělala, myslela jsem si, že má Theodora ráda. Chudák kluk.

Nebo je to další Mattheova hra, jak se dostat blíž ke mně?

Na snídani jsem nešla, beztak bych nic nesnědla. Seděla jsem na posteli a tupě čuměla do zdi, dokud někdo nepřišel do pokoje.

,, Stýskalo se ti?", řekne Mattheo a zavře dveře. S úsměvem stojí naproti,

,, Vypadni odsud", je to naprosto jasnej rozkaz, ale on se jenom zasměje. Ne, že by ho to pobavilo směje se frustrovaně.

,, No tak krasotinko, přišel jsem si jen popovídat", odpoví, vezme si od stolu židli a obkročmo si na ní sedne, jako by tu byl doma. Snad si nemyslí, že my dva si máme o čem povídat. Až teď jsem si všimla jeho jizvy na předloktí, která prosvítá pod bílou košilí. Všimne si mě a já odvrátím pohled.

,, My dva se nemáme o čem bavit, jseš normální psychopat", vyhrknu

,, Sociopat, drahoušku. Já si přišel popovídat o tvé rozkošné spolubydlící Rosie"

,, Rose"

,, To je fuk, je docela roztomilá. Víš včera jsme si to dost užili. Povídali si, no však víš a na toho jejího maníka si ani nevzpomněla. Říkala, že bychom si to měli někdy zopakovat. ", Mrkne na mě

,,Víš co by se, ale mohlo stát kdyby sis pustila pusu na špacír. Tvoje zlatá kamarádka by nemusela dochodit tenhle rok. To bys ty ale musela být zlá holčička, což nejsi. Ty jsi hodná dobrá kamarádka, která bude svoji spolubydlící podporovat a každý večer poslouchat jak jí na vedlejší posteli šoustám. Budeš poslouchat, jak ti o mně vypráví a jak si to se mnou užívá", ani nemrknu, moje ruce se roztřesou a já slyším jak mi buší srdce.

,, No nic, snad jsme si porozuměli, tak zatím krasotinko", řekne s úsměvem, před odchodem ještě zasune židli tam, kde byla a nechá mě samotnou v pokoji. 

Do pokoje vejde Rose.

,, Jsi v pohodě?", ptá se a s ustaraným obličejem si sedne ke mně na postel

,, Jo, jasně", odpovím a odsunu se dál od ní. Rose se zatváří soucitně a dál si hledí svého, pořád se culí a prozpěvuje si nějakou písničku.

Zbytek dne se utápím ve vlastních myšlenkách, až do času, kdy přijdou lektvary. Stojím na chodbě a opakuju si minulou hodinu. Rose stojí naproti a baví se s Hannah Abbotovou, dokud je nevyruší Mattheo. Rose se chechtá od ucha k uchu a hltá každý jeho slovo. Kdybych mohla prostřelila bych mu hlavu.

Mattheo se otočí a věnuje mi ostražitý pohled.

Ze zadu ke mně přijde Theodore.

,, Y/N já vím, že jseš Rosiina nejlepší kamarádka. Nemluvila s tebou o mě? Ona se poslední dobou chová divně, vůbec se mnou nemluví, já.. Vůbec jí nepoznávám", to jsme dva.

,, Asi má krušný období a potřebuje chvíli klid", řeknu v tu chvíli, kdy se Rose rozesměje na celou chodbu. Kouknu se na Theodora, ten vypadá, jako kdyby do něj uhodil blesk. Zírá na ně s takovou bolestí v očích, že je mi ho opravdu líto.

Snape otevře dveře do učebny a všichni se rozejdou k lavicím. Já si sednu do rohu, vedle mě si sedne nějaká holka z Havraspáru, myslím že se jmenuje Lenka.

Hodina probíhá docela v pohodě, Lenka je opravdu zajímavá osoba.

Hodinu naruší až příchod profesorky McGonagallové.

,, Poprosila bych pana profesora Snapa a slečnu Everdeanovou, aby šli se mnou", rychle jsem si sbalila věci. Celá učebna na mě koukala. Super.

Celou cestu k ředitelně si Snape a McGonagallová něco suškali, ředitelna byla obrovská místnost s obrazy, knihami a ptákem ohnivákem v kleci. Ta místnost byla fakt neskutečná.

,, Posaďte se prosím slečno Everdeanová", řekne Brumbál a ukáže na místo u stolu. V ředitelně kromě mě, Snapa a Brumbála nezůstne už nikdo.

,, Máme pro vás pár zpráv slečno", řekne Brumbál pomalu a z knihy před ním vytáhne pergamen.

,, Včera bylo chyceno pár zástupců lorda Voldemorta", ozřejmí mi situaci a zpod brýlí mi věnuje přívětivý pohled. Zajímalo by mě, jak si rozčesává ty vousy.

,, Kteří mohli stát právě za útokem na Krásnohůlky", doplní a já konečně pochopím o co tu jde.

,, Vy slečno jako jedna z mála přeživších se musíte zítra dostavit na Ministerstvo kouzel", z mála přeživších by se mělo vyměnit za z mála, kteří nebyli s nima.

,, A máme pro vás také ještě jednu novinu", řekne Brumbál po chvíli a tentokrát věnuje pohled Snapovi.

,, Už víme kdo je váš otec"..

A/N
DOUFÁM, ŽE SE VÁM NOVĚ PŘEPSANÝ KAPITOLY LÍBÍ !