Choose

#3

Konečně jdeme s holkama z oběda domů. Ony si o něčem povídají,  ale já je nevnímám. Jsem příliš zabraná do svých myšlenek. Doopravdy nesnáším tu naši školní jídelnu, vaří tam hrozně. To mi připomíná, kdy jdu vlastně se Starkem na tu pizzu? Vůbec nevím, jestli tam chce jít jen tak odpoledne nebo třeba až večer. Doufám, že to večer nebude, protože je pak všude tma a venku málo lidí, takže by si ani nikdo nemusel všimnout kdyby mi chtěl něco provést. Sakra, už zase se mi vrací vzpomínky, už zase mám z té představy skleněné oči a už zase se všeho bojím. Musím se z toho konečně dostat, i když ono se to lehce řekne. Na druhou stranu, nevím jaký Stark je. Nechová se ke mně vůbec špatně, dokonce bych řekla, že je i milý. Ale stejně mám pořád v hlavě ty otázky. 'Co když je úplně jiný než se zdá?' 'A co když je přesně takový jaký se zdá?' Hezký,  vtipný, svalnatý a milý kluk s dobrým stylem a... Cítím, jak mi cukají koutky k úsměvu. On se mi líbí? Asi ano. To ale není ta správná otázka. Měl by se mi líbit?  Nevím, možná už je na to doopravdy čas, nebo ne? Proč se neumím rozhodnout? V hlavě mám samé otázky a ani jednu odpověď nebo vysvětlení.

"Hele Lindo, měla by ses trochu vzpamatovat."

"Co?" Bože, ta mě vyděsila. Sarah si asi jako první všimla, že absolutně neposlouchám co říkají. Všechny se začaly smát, hádám, že kvůli mému výrazu, protože jsem musela vypadat ohromně inteligentně. Když se uklidnily, tak konečně zopakovaly co mi chtěly.

"No, na jaký jste byli se Starkem metě?" Řekla Amy s pobaveným výrazem.

"Vždyť už jsem vám říkala, že s ním nic nemám." Odpověděla jsem rychle a dívala jsem se na ni zaskočeně.

"Ale notááák, neříkej, že se k němu takhle chováš jen tak." Přidala se k nim Belly a všechny se zasmály.

"Jak se k němu jako chovám?!" Nechtěně jsem maličko zvýšila hlas, snad to neznělo naštvaně.

"Hlavně neříkej, že nic neděláš. Všechny vidíme, jak se na něj usmíváš, jak nevíš co říct, jak se začneš červenat, když ho vidíš a vsadím se, že na něj pořád myslíš." Pokračovala Belly.

"To nedělám." Řekla jsem otráveným hlasem a zamračila jsem se. Já se k němu přece nijak zvláštně nechovám.

"Jasně." Dostala ze sebe Sarah při výbuchu smíchu. Protočila jsem nad tím očima a nechala to být.

"Lindooo, já vím, že nejsi typ na vztahy, ale tenhle s tebou něco dělá. Říkej si co chceš, stejně je to pravda." Řekla Amy a ostatní přikývly.

Pak už jsme si povídaly o normálních věcech a brzy jsme došly k mému domu, který měly kamarádky po cestě ke svým. Rozloučily jsme se a já odemkla vchodové dveře.

"Ahoj." Řekla jsem aniž bych věděla, jestli je někdo doma.

"Čau." Ozvalo se z obýváku. Byl to můj starší bratr, Adam, který se rozvaloval na gauči a dělal něco na mobilu. Je mu 17 a jsem ráda, že spolu máme tak dobrý vztah. Vždy mě ochraňuje a byl tu pro mě když od nás táta odešel.

"Mamka ještě nepřišla?" Zeptala jsem se když jsem k němu došla.

"Ne, je někde se svým novým přítelem." Řekl mi trochu ochablým hlasem a posadil se aby mi uvolnil místo vedle něj. Je na kluka docela citlivý a stejně jako já nenesl rozvod rodičů dobře. Objala jsem ho se soucitným pohledem.

Dál jsme si chvíli povídali a já pak odešla do kuchyně pro něco k jídlu. Chvíli jsem jen beznadějně koukala do ledničky,  ve které stejně nikdy nic není. Nakonec jsem to vzdala a vzala si brambůrky a odnesla si je i s se sklenicí coly do pokoje. Já se nezdravého jídla nikdy nevzdám, je to takový můj zvláštní koníček. Převlékla jsem se do vínových tepláků a lehla si s notebookem a jídlem na postel. Zapnula jsem ho a naťukala heslo. Otevřela jsem prohlížeč a přihlásila se na fb. Chvíli jsem projížděla zeď a u toho popíjela colu. Najednou mi přišla žádost o přátelství od Starka. Přijala jsem ji a zase projížděla příspěvky. Asi po 5 minutách mi od něj přišla zpráva do chatu.

"Ahoj :) "

"cs" Odepsala jsem mu.

"Kdy se pro tebe mám stavit?" Napsal a já se podívala na hodiny. Jsou čtyři. Aspoň ještě není tma, tak toho využiji. 

"Co nejdřív"

"Ok, tak jsem u tebe za čtvrt hodiny ;)"

"Jak víš kde bydlím?" Tohle mě opravdu zarazilo. Nepotřebuju aby hned věděl, kde bydlím.

"Ta tvoje černovlasá kamarádka mi to prozradila :p doufám, že ti to moc nevadí."

"No nejsem z toho úplně nadšená... budu čekat. :)" Pak už se mi jen objevilo 'Zobrazeno' a šla jsem se připravit do koupelny. Podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle a začala si upravovat tenkou oční linku  společně s přepudrováním obličeje a česáním svých dlouhých vlasů. Vyšla jsem z koupelny zpět do pokoje a otevřela skříň. Netuším, co si mám obléknout. Mám si vzít miknu a nebo tílko? Bojím se, že se mu to nebude líbit. Počkat co?! Mně to může být přece jedno, jdu tam jen proto, že by stejně nemělo cenu odmlouvat. I když...  Teď nad tím nechci přemýšlet, není na to čas. Vytáhla jsem ze skříně bílé tričko s nápisem 'FABULOUS' a světlé džíny. Jen co jsem si natáhla kalhoty, zazvonil domovní zvonek. Bylo mi jasné, kdo to je a tak jsem si rovnou vzala dolů i kabelku. Rozloučila jsem se s Adamem a otevřela dveře.