Choose

#5

Už jsou to tři dny od chvíle co jsem v pizzerii potkala Jamese. Nějak se mi prostě nechce věřit, že je zlý. Když on vypadá jako ten nejhodnější kluk na světě. Vím,  že bych se od něj měla držet dál, ale ono mě k němu pořád něco táhne. Vždyť je to jedno, ani nevím, jestli se mu vůbec líbím. Ano, jak už jste si asi všimli, nemůžu ho dostat z hlavy stejně jako Starka. Jak tak nad tím přemýšlím, tak mi došlo, že za těch par dní co je znám jsem svůj pohled obecně na kluky celkem změnila. Ano, pořád se jich bojím, ale dokážu se s nima normálně bavit a to je pro mě velký pokrok. Když už jsme u toho, před chvílí jsem byla se Starkem venku a je na mě vážně milý. Zatím ale nechci žádný vztah, na to ještě nejsem připravená. Přijde mi, že on by vztah chtěl, prostě se tak chová. Netuším co budu dělat jestli to na mě zkusí.

"Crrrr...crrr!!!" Domovní zvonek mě vytáhl z přemýšlení. Nikdo není doma, zase, tak musím jit otevřít já. Máma se určitě zase s někým tahá a brácha šel pryč, aby ji neviděl až přijde. Je toho teď na něj moc a máma mu s problémy rozhodně nepomáhá. Ještě aby když ten problém je ona.

Když otevřu dveře, zarazím se. Jeho modré oči se vpíjejí do těch mých. Srdce mi tluče jako zplašené. Nemůžu se hnout. Nemůžu nic, jsem jako zamrzlá v čase.

"Ehm, ahoj." Pozdraví mě svým medovým hlasem. Měla bych mu zavřít před nosem, aby odešel. Nedokážu to. Chci aby tu byl. Chci se s ním bavit i když je to asi ten nejdebilnější nápad, když vím, co je zač.

"Ahoj?" Řeknu nakonec a povytáhnu jedno obočí. "Můžeš mi říct, jak víš, kde bydlím?"

"Zjistil jsem si to." Řekne jako by to byla samozřejmost a pokrčí rameny.

"Od koho?!" Zeptám se podrážděně.

"To není důležitý."

"Pro mě je." Řeknu důrazně a chci mu zavřít dveře. On ale dal nohu do dveří a tak je nemůžu zavřít.

"Řeknu ti to jen když se mnou půjdeš ven."

"Víš, já už o tobě vím, že ty nejsi na vztahy, takže nemám zájem." Hned jak jsem to dořekla se začal hlasitě smát.

"A na to jsi přišla prosímtě kde? Vždyť mě ani neznáš." Řekl ironicky.

"Někdo už mi to o tobě stihl prozradit."

"Hmmm, kdo asi? Ty vážně Starkovi věříš?" Zeptal se mě a vypadal dotčeně.

"Mám snad důvod mu nevěřit?"

"Zatím asi ne, evidentně jsi ještě nepoznala jeho pravé 'já'" Mluví vážným hlasem, nevím co si o tom myslet.

"Tak jaký tedy je?" Chci toho zjistit víc.

"Řeknu ti to, jen pojď se mnou do parku."

Zamyslím se. Nevím sice co mi chce říct,  ale má to něco společného se Starkem. Sakra, co přede mnou tají? Nebo je to jenom Jamsova podmínka abych s ním šla? Musím to zjistit. Musím vědět víc.

"Dobře, půjdu." Odvětím nakonec. Usmál se a tím odhalil své rovné zuby. Je opravdu nádherný, když se usmívá. Kroť se. Okřiknu se v duchu.

***

"Už jsme tady, tak mi pro začátek řekni jak jsi věděl kde bydlím a proč jsi za mnou přišel." Posadím se na lavičku vedle něj, ale pro jistotu ne moc blízko.

"Když jsi šla domů, sledoval jsem tě. A dnes jsem přišel, protože jsi mi nebrala mobil, volal jsem ti tak stokrát." Sklopil hlavu, ale i tak bylo poznat, že se trochu začervenal. To je tak roztomilé.

"No to si děláš srandu?! A vůbec, nikdo mi nevolal." Jak si to představuje? Že mě špehuje až domů není zrovna normální.

"Myslíš? Tak se podívej." Pobídl mě se zdviženým obočím. Vyndala jsem z kapsy mobil a odemkla. 13 zmeškaných hovorů. Měl pravdu, ale jak je to možné? Jo aha - tichý režim. Cítila jsem jak mě pozoruje.

"Tak vidíš." Řekl a vyplázl na mě jazyk. Jeho grimasu jsem mu mile ráda opětovala.

"Dobře, uznávám." Zamyslela jsem se jak mu položit následující otázku. "Takže ty nejsi děvkař?" Rozhodla jsem se nechodit kolem horké kaše.

"To si o mě myslíš?" Ironicky se zasmál a pokroutil hlavou do stran.

"Tak mi řekni proč by mi Stark lhal." Zadívala jsem se hluboko do jeho očí, abych z nich mohla číst.

"Tak já ti to povím. Víš já jsem se přestěhoval kvůli rodičům, ale Stark se přestěhoval aby mi stěžoval život. Například tak, že o mě bude říkat lži."

"Proč ti by ti chtěl stěžovat život?" Přerušila jsem ho. Moc mu to nevěřím, proč by to Stark dělal?

"Když nám bylo asi 14, přebral jsem mu jednu holku, Zoey. Ona se pak ale stejně odstěhovala a tím mu zlomila srdce. Od té doby si vždy vyhlídne nějakou holku. Nejdřív je na ni milý a když se s ním vyspí, nechá ji být. Když se s ním nevyspí, najde na ni špínu a začne ji vydírat a je mu asi jedno, že jemu ani těm holkám dříve nebyl sex povolený. Teď když mu už bylo 15 je to ještě horší." Byl zlostí celý rudý, ruce tak pevně zaťaté v pěstích, že mu zbělely klouby. "Myslím, že to dělá aby zapomněl na Zoey a abych si už já nikoho nenašel. Proto jsem byl rád když jsme se přestěhovali. A pak to přišlo, on se přestěhoval taky." Při poslední větě silně svíral oční víčka a tím dokončil svůj dlouhý monolog. Úplně mi z toho zpadla brada až na zem.

"Wow." Víc ze sebe dostat nedokážu. Nevím jestli mu to věřím, zní to dost přehnaně. I když, vypadá z toho zničeně.

Najednou cítím jeho paže okolo sebe, jak mě pevně tisknou v objetí. Opětuji mu ho, jeho doteky mi jsou příjemné. Není to jako ten pocit bezmoci, kterého se asi budu bát celý život, ale spíš takové chvilkové bezpečí. Bojím se ho, ale nechci se odtáhnout. A ta jeho vůně, nic lepšího jsem nikdy necítila.

Ahoj všichni! :)
Tak co, kdo myslíte, že jí kecá? :D Já to vím :P Jo a kdyby vám bylo divné, proč jsou tyhle díly tak nudné, tak je to abych stihla představit celou 'scénu' příběhu. ;) Nebojte rozběhne se to.
BTW: Máte radši Jamese nebo Starka? Nic to neovlivní, jen mě to zajímá ;D
Budu ráda za každý komentář, ve kterém mi třeba poradíte se psaním - co se vám nelíbí atd. :) A samozřejmě děkuji za všechny *vote* a přečtení :)