Choose

#7

Právě si nazouvám boty a vyrážím do školy. Nestíhám, a tak si beru longboard.
Už jedu asi pět minut. Do školy to mám docela daleko, tak jezdím městským autobusem, ale dnes mi musel samozřejmě ujet. Zrovna když si musím dodělat úkoly. Stále zrychluji, už mě z toho píchá v boku, ale nevnímám to. Přes vítr skoro ani nevidím před sebe. Najednou na sobě cítím tělo a padám k zemi. Jsem tak šikovná, že jsem někoho srazila. No výborně. Když se dotyčnému podívám do očí, ztuhnu. Tyhle dva modré podklady se nedají přehlédnout ani zapomenout.
"Ahoj, Jamesi." Začnu konverzaci já, když se k tomu sám nemá.
"Ahoj." Zazubí se na mě. Je sebevědomý, jako vždy. "Sluší ti to."
"Děkuju." Odvětím. No jasně, mě asi může něco slušet, když vypadám tak, jak vypadám. Navíc dneska mám šedé volné tričko, černé legíny a vansky. Nic zajímavého.
Chvíli jsme si jen tak povídali a smáli se. Zjistila jsem, že jeho otec i matka jsou právníci. Prý na něj nikdy neměli moc čas, kvůli práci. Chudák, asi to měl jako malý těžké.
"Lindo?" Osloví mě. Nechápu proč, vždyť ho přeci poslouchám, tak není důvod. Zvednu k němu hlavu, abych mu lépe viděla do očí. Než stihnu cokoliv říct, přitáhne si mě do polibku. Jemně mě chytil za paži, abychom k sobě byli blíž. Má krásně teplé rty. Polibek ale trvá jen chvíli, protože se hned odtáhnul. Sklopil pohled a zrudnul. Je hrozně roztomilý, když se stydí.
"Promiň." Špitne a okamžitě odchází pryč, někam za mě. Vypadá to, že všechno jeho sebevědomí se najednou vypařilo.
Celý tenhle moment se seběhl tak rychle, že ani nestihnu nijak zareagovat, jen tady prostě stojím bez hnutí. Podívám se na mobil. Už bych měla zase vyrazit.

***

"Lindo! Lindo!" Mezi typickým školním hlukem zaslechnu své jméno. Trhnu sebou a zjistím, že na mě volá Stark. Vlasy má dnes trochu jiné, myslím, že je má vyčesané na druhou stranu než obvykle. Zastavím se a čekám, až ke mě dojde. Belly se za mnou jen ohlédne.
"Buď opatrná." Mluví tak potichu, že jí musím odezírat ze rtů. Kývnu na ni a obrátím pohled zpět ke Starkovi. Právě došel až ke mě, blíže než si k někomu normálně stoupnete.
"Čau." Pozdraví a zasune si ruce do kapes.
"Ahoj."
"Hele nemám moc času, tak budu stručnej. To víš, úkoly se neudělaj samy." Pousměje se. "Každopádně jsem se chtěl zeptat, jestli se mnou půjdeš někam ven, třeba do parku."
Už jsem s ním párkrát venku byla, ale teď jsem na vážkách. Moje pouto k Jamesovi se přeci jen o něco zesílilo. Ale co, on teď určitě lituje, že mě políbil a už takovou chybu nikdy neudělá. To je sice možné, ale to je stále jen teorie. Nemůžu mu vidět do hlavy, takže nebudu dělat ukvapené závěry.
"Jasně, půjdu ráda." Usměju se na Starka, ale to už mě Sarah, která právě přišla, táhne do učebny biologie.
"Ještě ti napíšu." Zavolal na mě z dálky.
Na to, že buď Stark, a nebo James dělá holkám ohyzdné věci se snažím raději nemyslet. Stejně na to nepřijdu, tak budu raději spoléhat na svůj instinkt.

Ahoj všichni!
Hádejte co. Žiju! :D Ano, za ty dva týdny, co nebyla nová kapitola jsem nezemřela. :D Jo a upozorňuju vás že tohle není ta klasická love story, kde se holka zamiluje a žijí spolu šťastně až do smrti :D Takových story už je tady dost. Tohle bude o dost složitější, to mi věřte. ;P
Jinak... pořád mi můžete psát kterého máte radši do komentářů, hrozně mě to zajímá. ^.^ *vote* samozřejmě taky potěší. ;)