Rodinka Gallagherů

1. KAPITOLA

Den poté, po naplněné svatební noci, když ve vzduchu ještě stále byla cítit silná láska, se novomanželé konečně probrali. Jen co Johy zamžourala na telefon, uviděla asi tak 200 nepřečtených blahopřání k svatbě a s neurčitým povzdechem jej zase vypla. Zatřásla lehce s Aidanem:

„Tak vstávej už, je skoro poledne!"

Usmál se na ni a spojil své rty s jejími.

Ještě stále rozespalí vyrazili ven do slunečního světla, kde se na ně hned vrhla obrovská hromada lidí, která pravděpodobně stanovala před jejich domem, a proto s povzdechem rychle zalezli dovnitř.

O pár hádek s žárlivými fanynkami později, spolu projížděli namáčklí ve svém autíčku městem, když jim padl zrak na něco, co je donutilo prudce zabrzdit.

Ve výloze dětského domova byla vystavena jedna velmi lacině oblečená dívka, nebo spíše žena, která Johanku hned zaujala. Než ji stačil Aidan zastavit, vyrazila dovnitř a začala se po ní ptát.

Aidan si ji rychle odvedl stranou a vyjel na ni: „Co blázníš?! Teprve včera jsme se vzali a ty už chceš hned dítě? Neuspěcháváš to moc?! Nechceš radši pejska?"

„Náhodou, úplně dítě to není! A nekecej mi do mých rozhodnutí! Máš na výběr: buď ona, nebo končíme."

„Blázníš? To si chceš jentak vzít cizího člověka domů?"

Po několika dlouhých minutách přesvědčování Aidan konečně svolil, jelikož nechtěl, aby jejich manželství skončilo v troskách po necelých 24 hodinách a šli se podívat za tou dívkou, co je tak zaujala.

„Opravdu máte zájem o ni? Víte, to je taková troska, my jsme si ji tu nechali jen, protože nemá kam jít a nechceme ji vyhodit ven na ulici." Ujišťovala se vychovatelka.

„Ano, opravdu máme zájem o ni." ujistila ji Johy.

„Dobrá, tak vám ji tedy přivedu." Za chvíli se vrátila a táhla za sebou tu dívku.

„Nechám vás tu o samotě," s těmito slovy odešla.

„Tak nám o sobě něco pověz," vyzvala Johy tu dívku.

„Takže jmenuju se Cassandra Breeze, ale tady děti a ostatní mi říkají Cassie, je mi 22 a jsem štětka."

„Tak to jsi starší než já?" vyhrkla Johy šokovaně.

Po menším dohadování nakonec novomanželé podepsali adopční listinu a odvezli si sebou Cassie dceru, jenž byla straší než matka domů.

Mezitím již mladá blondýnka netrpělivě vysvětlovala své kamarádce, co přesně viděla.

„Clare, říkám ti, že jsem viděla Alici jak mě probodává nožem. Copak mi nevěříš? To si opravdu myslíš, že bych si něco takového vymyslela?" Ptala se frustrovaně Kate.

„Kate, to přece není možné vidět budoucnost. Něco se ti muselo zdát a navíc, kdyby to opravdu bylo tím pokusem viděla bych to taky a to se nestalo, tak nestraš prosím tě." Odpověděla již mírně naštvaná brunetka.

„Ale Clare, to nemohla..." „A dost Kate! Přestaň si vymýšlet. Nic takového není. Chápu, že si chtěla být ta výjimečná vždycky ty a hrozně tě štvalo, že mám lepší schopnost než ty, ale tohle už opravdu přeháníš!" Nenechala blondýnu Clare domluvit a prudce jí přerušila.

„Víš, co když mi nevěříš už ani ty, tak si pomůžu jinak. Měj se Clare." S těmito slovy mladá žena odešla a nechala tam Clare samotnou.

„Eleanor?" Řekla Rebecca a posadila se na parapet okna. Eleanor se na ni podívala a zvídavě kývla hlavou.

„Víš...je pro mě těžké to někomu říct, ale poněvadž to v sobě dusím už dlouhou dobu, musím se někomu svěřit." Eleanor jen nechápavě gestem ruky naznačila ať pokračuje. „No jak to říct. Jsme kamarádky už strašně dlouho a proto si myslím že by v tom mohlo být možná i něco víc."

„J-j-jako mezi námi?"

„Víš Beccy mám tě moc ráda al-" Než to Eleanor stihla doříct, Rebecca jí zastavila a s vysmátým výrazem řekla „Ale nee El, myslím Alici..." V ten moment co to dořekla, jí úsměv na tváři rychle přešel.

Eleanor se na Rebeccu lítostně ušklíbla a utřela jí slzu z tváře. „Dlouho jsem se snažila na to zapomenout, protože si nemyslím, že člověk jako Alice by mohl být na holky." Rebecca svěsila zoufale hlavu. „Chápu jak se cítíš. Tak běž za ní a všechno jí řekni, ona to určitě pochopí." uklidňovala jí Eleanor.

„Ne El. Ty nevíš jak mi je, každý den jsem žila v utápění se v obavách, že to zjistí a nebude chtít nadále pokračovat v našem přátelství, a když to bylo konečně lepší a já si myslela že jsem na to zapomněla, objevila se na svatbě Gallagherů a protestovala tam proti sňatku Johy a Aidana."

„Zlomilo mě prožívat to, že moje oči září pro ženu která je až po uši zamilovaná do již vdaného muže."

To už to Rebecca nevydržela a s očima plnýma slz se vyřítila z pokoje. Před dveřmi narazila na svou sestru Avu která je po celou dobu se skleničkou přiloženou na futra u dveří poslouchala.

„A-Avo?! Co-cco tu děláš" vyjekla s brekem Rebecca. Ava se zarazila aby něco rychle vymyslela a nakonec nejistě dodala „Mnooo, právě jsem vás dvě šla zavolat k obědu."

„Dobře, odveď tam Eleanor já si jdu opláchnout obličej." řekla ubrečeně Rebecca která si stále myslela, že Ava nic netuší.

„Mňam, to byl ale dobrý oběd." dodala Rebecca které zjevně dobrý oběd dodal lepší náladu a víc energie. To ale ještě netuší, co se bude dít dalších pár hodin...

To právě nerušila, že s tím obědem to nebylo jen, tak náhodou a tu skleničku opravdu neměla v ruce jen kvůli tomu, že by to nevydržela chvilku bez vody.

V tu dobu ještě nikdo nevěděl, kam až je Ava schopná zajít proto, aby ochránila svou mladší sestru.

V tu dobu ještě nikdo netušil, že se začala tvořit třetí nezávislá strana této bitvy. V tu dobu ještě nikdo netušil, co z toho všeho vznikne.