Rodinka Gallagherů

4. KAPITOLA

Po trapné chvilce během níž si vyměnila pár slov s její matkou se Cassie a Eleanor odebraly do pokoje. Nyní, ztrapněny, seděly na posteli, nejisty co říct.

Johy zrovna procházela okolo pokoje její dcery, když zevnitř zaslechla nelibé zvuky. S tímhle opravdu nepočítala. Potlačila chuť rozrazit dveře a rozhodla se to řešit až ráno.

Zhruba v 9 si Johy usmyslela, že je nejvyšší čas si s Cassie promluvit. Již neřešila jestli to bude trapné nebo ne a vrazila do pokoje. Odtáhla Cassie za dveře a zhurta spustila.

„Mladá dámo, myslím, že si musíme něco ujasnit," řekla rázně.

„Co se děje?" Zeptala se ještě rozespalá Cassie.

„Obě dvě víme o čem je řeč. V mém domě je něco takového neakceptovatelné!"

„Já opravdu netuším o čem to zase k sakru mluvíš!"

„Neopovažuj se mi lhát, ty hnusná kurvo! S tou tvojí štětkou už nikdy nepromluvíš!"  Vychrlila ze sebe naštvaná Johy.

„Já opravdu nechápu o čem to mluvíš? Mezi námi se v noci nic nestalo! Jsme jen kamarádky! Ale když si o mně myslíš takové věci, tak proč sis mě adoptovala? Kvůli tomu, aby ses mi mohla vysmívat a urážet mě?"

Na to už, ale mladá dívka neměla a naštvaná vběhla zpět do pokoje aby vzbudila Eleanor.

„Eli, musíš vstávat." Třásla jemně s dívkou, přičemž tiše šeptala pokyny.

Po chvilce šípková Růženka opravdu otevřela svá očka. „Cassie? Co se děje. Jsi nějaká rozrušená."  Ptala se rozespalým hlasem zmatená dívka.

„No víš, jak jsme včera koukaly na ten film?" Zeptala se opatrně Cassie. „Nevím momentálně jaký myslíš, včera jsme jich zhlédli opravdu hodně." Řekla upřímně její kamarádka. „Bohužel myslím 365 dní." Řekla celá rudá Cassie.

Ela se na ní nechápavě podívala. „No jistě víš, co se v tom filmu vyskytuje. No a mamka si myslí, že jsme to ehmm... No... Zkrátka, že to, co se odehrálo ve filmu jsme dělali my dvě."  Řekla rychle a podívala se dolů. To, jakými názvy jí žena nazvala své kamarádce samozřejmě neřekla.

Ona se tak aniž by tušila celou pravdu vrátila zpátky do domova. A těšila se na další návštěvu své kamarádky.

I když by se s tím Johana někomu ráda svěřila, tak nemohla. Její kamarádka a zároveň psycholožka dnešní schůzku zrušila. Měla totiž již na dnešek jiné plány.

„Ahoj, ráda tě zase vidím." Řekla mladá psycholožka mezitím, co objímala svou kamarádku Avu.

„Já tebe přece taky." Odpověděla s úsměvem druhá žena. Mezitím, co se již obě pomalu přibližovali ke svému stolku, který měli na dnešek zarezervovaný v malé kavárně.

„Normálně já už jí nemůžu ani vystát! Pořád si jen stěžuje na úplné blbosti. Ani nevíš jak těžké je tvářit se jako někdo koho to zajímá. A to ani nemluvím o tom jak těžké je hrát kamarádku někoho takového." Stěžovala si na Johanu Charlotte.

„Ani nevíš jak moc ti rozumím. Přece jen má bohatého manžela a může mít cokoliv si usmyslí a přece jen jí to je málo. Je to jen další rozmazlená koza, co si myslí, že jí celý svět bude ležet u nohou." Přikyvovala své kamarádce Ava.

„Přesně! Moje slova. Vůbec nechápu jak si někdo jako Aidan mohl vybrat zrovna jí. Se ani nedivím, že se jim to ta šílená zrzka snažila překazit."  Ušklíbla se Charlotte.

„Tak o té mi ani nemluv! Tu zase nemůžu vystát já. Všichni jsou z ní hotový jakoby to byla Merlin ví jako hitparáda. Stačí, že zblbla ségru, nemusí ještě tebe." Řekla poněkud hrubčeji než měla v plánu Ava.

„Dobře, dobře! Už mlčím! Nic si neslyšela!" Začala máchat zběsile rukama psycholožka na náznak toho, že se vzdává.

Druhé ženě to přišlo hrozně vtipné a tak se začala smát. Postupně se k ní přidala i druhá žena. A jejich konverzace se zase o něco více uvolnila.

Jenže to nevěděly, že mezitím obě ženy o nichž byla řeč se znovu setkaly.

Zhruba kolem jedné hodiny odpoledne se Johy vydala směreme na konkurz do jednoho nejmenovaného filmu, protože je to její vůbec první konkurz, je trochu nervózní.

Asi po dalších 15 minutách cesty konečně dorazila před obrovskou moderní budovu, kde se měl konkurz odehrávat. „Týýjo, tady to je velké!" vyhrkla ze sebe, sebrala se a s udiveným výrazem vešla automaticky otvírajícími skleněnými dveřmi dovnitř do budovy.

Měla takové štěstí, že když po chvilce vešla do místnosti, kde se měl odehrát konkurz, hned u vchodu stáli hlídači kteří jí zachytili, když omdlela při pohledu na to, jak vidí Aidana, sedícího na pódiu a nacvučujícího si  text hlavní role. A ještě hůř, když zahlédla Alici, která evidentně také přišla na konkurz, ale místo trénování tam oblézá Johančiného manžela jako moucha trus.

„J-J-Johy?" vystřelil Aidan rychle ze židle když viděl svou manželku ležet bez vědomí v náruči jednoho z hlídačů.

„Dejte od ní pracky pryč!"

„Snad se umím postarat o svou manželku." Vyšiloval Aidan.

Už chtěli volat sanitku, když Johy začala pomalu otvírat oči.

„Ty mrcho jedna zrzavá, co si jako myslíš že tady děláš ?!"  Vyjela Johy na Alici, jen co zase přišla k rozumu. „Konkurz je snad pro všechny, nebo ne?" řekla škodolibě zrzavá dívka. Johanka zčervenala, natáhla ruku a spustila „Myslíš si že nevím proč tu jsi?! Ty jedna zmije, mám ti jednu napáli- " to už se Johy chystala začít holčičí rvačku. Naštěstí je v poslední vteřině sekuriťáci odtáhli od sebe.

Bohužel ke své vlastní smůle si blonďatá žena jenž malém vyvolala rvačku neuvědomoval, že vedení přihlíží kromě hereckého výkonu i na chování mimo plac. A marně vysvětlovali by blonďaté ženě, že zrzavá dívka nelezla po jejím manželovi jen, tak z rozmaru, ale že to byl, příkaz režie, aby věděla jak spolu vypadají.

Mezitím co se dvě dospělé ženy mezi sebou dohadovaly, jedna méně výrazná dívka nesměle stála v rohu a zkoušela si pohyby které má dělat při scéně. „Ahoj, já jsem Ali-" Nestihla se s ní Alice seznámit,  protože do toho Johy skočila „Vůbec tu mrchu neposlouchej" zatáhla Alici za vlasy a přistoupila k dívce.

„Ahoj, já jsem Johy a ten, který hraje hlavní klučičí roli, je můj manžel Aidan. Kdo jsi ty?"

„Noo...ahoj, já jsem Caroline."  Odpověděla slečna nesmělě.

Než však stihly dívky započít rozhovor vyrušil je hlas jednoho z režisérů, kteří měli na konkurz dohlížet.

„Prosím všechny uchazečky o hlavní roli ve filmu „Láska nebo peníze", aby se dostavily na jeviště k začátku konkurzu."