Rodinka Gallagherů

5. KAPITOLA

„Tak tedy ještě jednou. Všechny vás zde vítám a jsem rád, že jste se uvolily navštívit náš konkurz. Bohužel hlavní roli může získat jen jedna, ale to nic nemění na faktu, že pokud se ukážete jako talenti a jen se nám nebude hodit do té role hlavní, že se pro vás nenajde nějaká jiná. Tak tedy teď už ať štěstí přeje odvážnému a hlavně připravenému." Uvítal nás znovu energeticky a s úsměvem na tváři režisér filmu.

Všechny jsme tedy stály na pódiu a čekaly na první pokyny, abychom mohly začít a ukázat naše přednosti a kvality v plné kráse.

„Tak tedy, začneme krátkým představením, abychom si utvořili první obrázek o tom, kdo před námi stojí. Neberte to však vůbec tak, že to musí být jen nudné odříkání textu. Přece jen fantazii a kreativitě se meze nekladou." Oznámil nám první úkol a poslal nás do zákulisí s tím, že máme deset minut na to si něco rychle předpřipravit, pochopit zadání a pak ukázat, co v nás je.

Deset. Tak přesně tolik děvčat přišlo zkusit dnes své štěstí. Svůj talent neměla však dokazovat jen režisérovi a odborné porotě, ale i hlavnímu hrdinovi Aidanovi.

Některé děvčata to brala jako nespravedlnost, protože se obávala, že bude nadržoval své ženě a ostatní tak falešně hodnotit. Popravdě s tím trochu počítala i Johana. Samozřejmě jí bylo jasné, že se na to nemůže spoléhat, ale v hloubi duše věřila, že právě ona bude jediná volba Aidana.

Kdo však onoho mladíka znal, tak věděl že spravedlivějšího člověka, byste dlouhou hledali. Nebylo tedy pochybu, že ta dívka, která onu roli dostane bude opravdu tou nejlepší a nejvýhodnější kandidátkou.

„Thalia Crower!" Zavolal režisér jednu z dívek, aby se dostavila na své představení.

Čím déle to trvalo, tím méně to všechny bavilo. Samé monotónní odříkávání jména, věku, zálib a speciálních schopností. Sem tam někdo dokázal odpověď, alespoň na položenou otázku i když ne nějak extra, tak přece.

Až když se to celé blížilo ke konci a na řadě byla sedmá dívka, tak se něco stalo. Konečně to nebylo jen to samé a nudné. Konečně tomu někdo dodal šmrnc.

„Mé jméno je Carolina, záliby, těch mám spousty. Nebojím se malovati ani kuchtit tousty." Zaslechly dívky kousek rapového představení té nesmělé slečny ze začátku. Po jejím vystoupení se ozval potlesk a nebylo se čemu divit. Konečně tomu někdo dodal tu šťávu. Konečně tomu někdo dal šmrnc.

Další na řadu měla jít Johana. Ona žena o které si spousta děvčat myslela, že má tu roli jistou už jen kvůli tomu, že druhou hlavní roli hraje její muž.

Ona žena si z těžka oddechla a posadila se na zem. Do ruky vzala jakýsi kelímek, kde sebrala jen ona sama ví, kde. Nejdříve začala kelímkem vyťukávat jakýsi podivný rytmus.

Po nějaké době spustila improvizovanou říkanku, kde sdělovala důležité informace, ale zároveň je prokládala žertíky a vtipnémi průpovídkami, aby odlehčila a zabavila. Celou halou se řinul smích. Ona se jím však nenechala rozptýlit a pokračovala.

Po konci jejího vystoupení se ozval ohromný aplaus. Kdy některé dívky dokonce i pískaly na prsty. Smáli se a všichni byli nabyti optimismem.

Smích však neměl trvat dlouho, jak už teď věděla poslední dívka jenž čekala na svojí chvilku. Byla jí zrzavá rivalka blonďaté ženy.

I ona si připravila jako své dvě předešlé konkurentky pro porotu hudební vystoupení. Ona však namísto Johany vsadila na emoce a působení na ně.

Zatímco blondýnka zpívala veselou říkanku, či písničku, tak zrzka zvolila pravý opak. Vsadila na upřímnost a procítěnost.

Pomalu tedy zasedla ke klavíru, který toho dne ještě nikdo nevyužil. Už od první noty bylo jasné, že se bude jednat o pomalou a možná trochu melancholickou píseň. Svůj podíl na tom měla i tónina, která byla zvolena ne v D- dur stupnici, ale té mol.

Po krátké předehře se ozval halou tichý zpěv. Ze začátku si všichni špitali a nikdo nevěděl, co od toho čekat.

Nejednalo se pouze o píseň. Vyprávěla příběh. Když končila, tak už většina lidí věděla, že se nejednalo jen o něco ledajakého. Vyprávěla příběh celého filmu s tím rozdílem, že už to bylo přímo z pohledu hlavní hrdinky, kterou se stala ona.

Možná se jednalo o velmi riskantní kousek, ale ona věděla, že jestli chce vyhrát, musí ohromit.

A to se jí to i povedlo. Ze začátku to tak možná nevypadalo. Poněvadž se hned neozval potlesk jako tomu bylo předtím, ale jen na ní všichni koukali. Jakoby byli v transu.

Po malé chvilce však procitli a aplausem odměnili i poslední dívku.

Nakonec se s nimi režisér rozloučil se slovy, že v nejbližším době se jim určitě všem ozve a oznámí vítězku. Každá si přála, aby to byla právě ona, ale režisérova favoritka už byla jasná.

Když se Johana dostavila domů, čekalo jí překvapení v tom, že její jediná dcera se tam nenacházela. Ona sama nevěděla, kde je, ale nechtěla to hrotit, přece jen už byla plnoletá a co více dokonce starší než ona sama.

To však ještě nevěděla, že mezitím, co ona se účastnila konkurzu, tak její dcera dělala anonymní rozhovor do bulváru.

Zatímco ona bojovala o to, aby právě ona uspěla a mohla, tak po boku svého milovaného manžela hrát v očekávaném snímku, tak Cassie roznášela do novin peprnosti o soukromém životě její nové matky.

A jak všichni vědí, tak historka úplně podle pravdy není, tak záživná jako to trochu přikrášlená. Proto není divu, že mladá dívka si tam i něco málo přidala.

Bohužel si v té chvíli neuvědomila jak moc ženě jenž jí vzala jako vlastní zavařila.

Momentálně cítila jen tu zlobu, kterou vůči ní momentálně cítila kvůli tomu osočení její osoby.

Bohužel si v té chvíli vůbec neuvědomila ke komu všemu se to může dostat a ani ji nenapadlo, že právě její rozhovor na konec dopomůže k do vybrání oné jedné ať už dívky, či ženy.