Rodinka Gallagherů

3. KAPITOLA

Již se pomalu stmívalo a mladá blondýnka se nyní nacházela na louce nedaleko tmavého lesa. Není to tak dávno co podstoupila ten zvláštní experiment při kterém zažila tu divnou procházku po budoucnosti.

Rozhodla se vyzkoušet, zda se jednalo skutečně o realitu, či to byla pouhá vize. Zhluboka se tedy nadechla. Pomalu zavřela oči a vyčistila své myšlenky.

Zaměřila se jen na okolní přírodu. Na přírodu, která jí potichu šeptala a napovídala, co by měla udělat.

Představila si tedy jak se její ruce mění na tlapy a místo dvou spodních končetin měla najednou čtyři. Představila si jak se její vlasy a chlupy mění na srst a z lidských uší se postupně stávaly jiné.

Její ústa se začala zvětšovat a zuby v ní taktéž a nejvíce šokující pro ní byl nejspíše fakt, že na místě kde to u ní nebylo zvykem se jí najednou kroutil ocásek.

Zatím nevěděla zda je to pouze v její hlavě, či se to opravdu děje. Teď! Zaslechla svůj vnitřní hlas a prudce otevřela oči.

Nic se však nestalo. Pořád tam stála v růžových šatech a ve své podobě. Možná, že kdykoliv jindy by to vzdala, ale dnes ne. Byla rozhodnutá, že se jí to povede.

Znovu tedy zavřela oči a celý proces opakovala. „No doprdele." Vyrušil jí z rozjímání známý hlas. „Clare, co tady tak řveš?" Obořila se na ní prudce Kate.

„Ty-ty- ty mluvíš?" Zeptala se překvapeně. „Clare, co sis dneska dala? Samozřejmě, že mluvím. Je ti dobře?" Strachovala se blondýna.

„Ale neměla by si spíše štěkat?" Podivila se nad tím faktem bruneta. V tom se Kate podívala prudce na své nohy. „Chlupaté! Čtyři! Ono se to opravdu podařilo. Já jsem pes!" Radovala se tímto zjištěním šokovaná Kate.

„Ne jen to Kate, ty si dokonce mluvící pes!" Poznamenala chytře Clare. „Clare! Musíš to ihned vyzkoušet! Viděla jsem tam dva psy a ne jen jednoho! To znamená, že ty si ten druhý!" Udávala energeticky pokyny své přítelkyni.

„Kate? Ty tomu pořád věříš, že si viděla budoucnost?" Zeptala se jí opatrně bruneta. „Ale však tady je důkaz, podařilo se mi proměnit!" Snažila se to obhájit blondýna. „Zkus to! Prosím jen jednou a když se to nepovede, tak slibuji, že se o tom před tebou již nikdy nezmíním." Snažila se světlovláska přemluvit tmavovlásku.

„Tak dobře! Ale jen jedinkrát!" Upozornila Kate Clare a nechala se jí navigovat.

Po zhruba pěti minutách se to opravdu podařilo. I Clare se podařilo proměnit. Chvilku byli obě šťastné a vyměňovali si své pocity, když v tom jedné z nich došlo, že neví jak se proměnit zpátky.

Samozřejmě, že se pokusily o to stejné jako předtím, ale nefungovalo to. Když v tom Kate napadlo něco, co se zdálo na první pohled, tak šílené až se to jevilo jako jediná možná varianta.

„Víš Clare, co když to nemůžeme ovládat. Co když je to jako nová zkušenost a nebo jízda na kole. Když na tom sedíme poprvé, taky nevíme kdy se rozsekáme a kdy to naopak ustojíme. Co když tady je to stejné. Co když se prostě zpátky proměníme nečekaně?" Bruneta musela uznat, že na tom opravdu něco bude.

A tak dvojici nezbylo než doufat, že se do své podoby vrátí brzy a nebudou zde muset nocovat.

Mezitím, co Kate byla ve své psí podobě někde poblíž lesa, její nová spojenkyně Johanka spřádala první akci na odstranění nepotřebného hmyzu.

Seděla sama v pokoji a dopodrobna si sepisovala vše, co o dané Alice Niffler ví. Aby byla upřímná, moc toho nebylo. Kromě vzhledu a věku věděla už jen, že se s Adainem znají z minulosti. Z delší minulosti, vlastně si byli jako děti dost blízcí. Pak se však něco změnilo. Aidan se stal slavným a jejich přátelství skončilo. Nic víc a nic míň nemohla novomanželka hollywoodské hvězdy napsat.

Jednotlivé dílky jí do sebe v jednu chvíli pasovaly jako ulité a zdálo se, že ví už naprosto všechno o tom jestli je pravda, že jejího manžela chce. Na druhou stranu se to ale vždy sesypalo jako domeček z karet a smysl nedávalo naopak vůbec nic.

Z přemýšlení jí vyrušila její zatím jediná dcera. „A opravdu to vašim nebude vadit?" Slyšela Johanka hlas cizí dívky. „Ale prosimtě neboj se, když budeme potichu, tak si ani nevšimnou, že si tu byla." Odpověděla nedávno osvojená dívka.

Johanka slyšela tiché a rychle se vzdalující kroky. Jdou nahoru. Pomyslela si. Teď je ten správný čas na sebe upozornit. Usmála se a rychle vylezla z pokoje.

„Cassie?" Křikla na svou dceru. „Sakra!" Slyšela jen tiché zaklení oslovené dívky. „Ano? Stalo se něco?" Zeptala se mile a doufala, že o její návštěvě nebude matka nic říkat.

Jak už to tak bývá tak to, co si člověk nejvíce přeje se nikdy nesplní. A tak se mladá paní domácnosti seznámila ještě téhož dne s neznámou dívkou.

K velké úlevě Cassie, spolu obě vycházely dobře a tak se nemusela bát, že by o svou nejlepší kamarádku z domova navždy přišla.