Vášeň andělů - Strážný anděl

Prolog

Letní vánek pomalu nesl vůni čerstvě posečené trávy přes dvůr Akademie Strážců a většina andělů si užívala posledních dnů prázdnin na trávníku kolem akademie. Jen Archer tiše kráčel dlouhou chodbou ke dveřím ředitelky Akademie Strážců, která si ho nechala zavolat zrovna ve chvíli, kdy hrál kulečník a tím ho donutila přerušit hru. Už jen kvůli tomu tam šel již značně rozladěný.

Když otevřel dveře, ředitelka stála za svým pracovním stolem, ruce spojené za zády. Na hlavě měla opět jeden ze svých komplikovaných účesů a se svými 150 centimetry, bílým kostýmkem a růžovými tvářemi působila dojmem porcelánové panenky.

,, Strážný Archere, zajisté víte, proč jste tu." Rachel se zeširoka usmála na mladého Anděla zpoza svého stolu. Poté se zlehka posadila a pokynula mu, ať se také posadí do jednoho z křesel před jejím stolem.

,, Děkuji. To doopravdy netuším. Ne že by mě to nějak zvlášť zajímalo." Prohlásil Anděl znuděně, když si sedl. Byl vysoký a pod upnutým černým trikem se mu zřetelně rýsovaly svaly. Pohled uhlově černých očí byl stejně jako jeho postoj nepřístupný a ostražitý. Jednou rukou si prohrábl lehce rozcuchané černé vlasy. V té bílé, krajkou poseté kanceláři působil jako pěst na oko.

,, A já myslela, že jste chytřejší." Utrousila stále s úsměvem Rachel.

,, Říká se to o mě." Pokrčil anděl rameny a stále přejížděl očima kancelář.

,, Opravdu?" Zeptala se rádoby překvapeně, ale hned pokračovala ,,No nic. Jak jste si doufám všiml, dokončil jste, již poměrně dávno, studium. Tudíž nastal čas přidělit vám člověka, jehož budete ochraňovat."

,, Já nikoho ochraňovat nechci." Odsekl trochu hrubě Anděl a neústupně se na ní podíval. Ona mu pohled netečně oplácela. Tehdy si Anděl uvědomil, že i když je to malá, všetečná a úděsně panenkovská žena, také je Archanděl, člen vlády a jedna z najvyšších Andělů. Ne že by s ním toto uvědomění nějak zvlášť pohnulo.

,, Jste strážný a sám jste si to zvolil. Je to vaše poslání, váš smysl bytí." Řekla mu neústupně hlasem, z něhož téměř odkapával med. Takhle mluvila pořád a to byla jedna z věcí, kterou na ní Anděl nesnášel.

,, Trochu jsem pozměnil své priority. Nechci být strážný." Odpověděl nezaujatě a zakroutil hlavou ze strany na stranu, aby ulevil ztuhlým svalům na krku.

,, Tak to máte smůlu, už jste s ní propojen." Usmála se sladce Rachel a pobaveně sledovala reakci, kterou očekávala.

,, S ní?!? To si snad ze mě děláte srandu! Přidělili jste mi holku?!?" Anděl vyskočil z křesla a měřil si Archanděla nenávistným pohledem.

,, Přece jen jste alespoň trochu chápavý. Ano, jste strážný dívky. Toto pouto zmizí pouze pokud se vám nepodaří ji ochránit a ona zemře. Potom ale půjdete před nejvyšší soud, kde se rozhodne, zda zůstanete, nebo padnete. A pokud by jste zůstal, myslím, že by vám stejně někoho přidělili. Tudíž se svému poslání Strážného nevyhnete." Opět se sladce usmála

,, Nejde-" Začal naštvaně Anděl, ale Rachel ho přerušila.

,, Ne, nejde. A teď mě omluvte, musím jít přivítat nováčky. Její složku vám předá Archanděl Simon. Hodně štěstí." Zvedla se z křesla a upravila si sáčko. Anděl vypadal, že každou chvíli přeskočí stůl a uškrtí ji. No, tenhle plán by vyšel jedině v případě, že by Rachel nějakým zázrakem přišla o nesmrtelnost.

,, A její jméno?" Zavrčel na ni a ona se usmála.

,, Emily Vaneová."

Podala mu ruku, ale on se na ní jen zhnuseně podíval, otočil se na patě a s bouchnutím dveří opustil místnost.