Come Back to Me, Pinetree [BillDip - Completed]

Chapter 7 "The Truth"

.:Bill's PoV:.

 Přišel jsem domů z nákupu,  vybalil jsem ho a šel se natáhnout na gauč do obýváku. Chvíli jsem sledoval strop,  vytáhl jsem mobil a začal psát Dipperovi.

Dneska tě mají pustit co?

Jo, Přijede si pro mě Ford a Mabel. Proč se ptáš?

Nudím se, asi bys nemohl ven nebo tak co?

Pochybuju, Ford tě do tajemný chýše určitě nepustí, takže ani na návštěvu nemůžeš...

Jako chápu že je starouš furt na mě naštvanej, ale on sám ví že sem se změnil. Ke všemu by neměl ani job nebýt mě..

Co tím myslíš?

Ten fakt že žiju v téhle dimenzi znamená že taky existují podivnosti. Kdybych tu nebyl tak by Ford  neměl práci

No tak zase víš co málem si zničil celé město.

Hah on udělal mnohem horší věci

Počkej co?

To je na dlouhý povídání..

....

 Ujisti se že dneska v 22:00 nikdo není u tebe v pokoji.

Ok?

Jo a měj otevřený okno

K 

Na tváři se mi utvořil malí úšklebek. 'Až se dozví pravdu tak mu jebne.' Řekl jsem si pro sebe a šel jsem si udělat něco na zub.

.:Dipper's PoV:.

 Copak Ford udělal něco špatného? Pomyslel jsem si. Z mého přemýšlení mě vytrhla mladá sestřička která mi přišla oznámit že Ford a Mabel už přišli, oblékl jsem se a pomalým krokem vyšel k mojí sestře se strýcem. Mabel mě hnedka objala a Ford mi pocuchal vlasy, cestou z nemocnice se mě moje sestra ptala asi na bilion otázek a Ford šel jenom tiše okolo nás. 'Měli by jsme tomu tvýmu zachránci poděkovat, co takhle véča u nás?' Zeptá se Mabel a koukne na strýce který se jenom zamračí. 'Mabel už jsme mu děkovali a to myslím stačí ne?' Mabel klesl úsměv, tázavým pohledem se na mě podívala a já jí věnoval výraz, který říkal.: 'Pak ti to vysvětlím.' Nastoupili jsme do auta a jeli jsme do Tajemné chýše. 

 Když jsme dorazili na místo určení tak mi Mabel pomohla z auta, do schodů a ke mě do pokoje. Když mě posadila na postel tak se mě hnedka začala ptát na otázky. 'Proč to by ten chlap co tě zachránil nemohl přijít na véču a jak se vůbec jmenuje?' Posadila se vedle mě a podívala se na mě. 'Tak za prvé se jmenuje Bill.' Mabel jenom kývla. 'A nemůže přijít na večeři, protože jeto ten Bill.' Mabel nepochopila co jsem tím myslel, po chvíli jí to ale došlo. 'Takže on vážně žije?!' Zeptala se s vyvalenýma očima. 'Ano, ale věř mi, když ti říkám že se změnil. Strávil jsem s ním skoro jeden den, nic mi neudělal a choval se dobře. Dokonce i snídani mi udělal!' Mabel se ušklíbla. 'On umí vařit jo?' 'Překvapivě ano.' Odpověděl jsem jí a společně jsme se zasmáli. 

 Mabel měla ještě pár otázek na které jsem jí odpověděl. Po dlouhé diskuzi jsem ji přesvědčil že se doopravdy Bill zlepšil a ona na chvíli odešla z mého pokoje abych se mohl jít vysprchovat a převléct, po chvíli však zase přišla a přinesla mi večeři a zase odešla. Najedl jsem se a šel si číst. Poté co se setmělo jsem si rozsvítil lampičku a otevřel okno, pokračoval jsem ve čtení dokud jsem neusnul na stole.

.:3rd person PoV:.

 Zatímco Mason usnul s hlavou položenou na knize, Bill chvíli stál před tajemnou chýší, s pomocí své magie se vznesl k Masonovu oknu. Když tam vyletěl tak spatřil jak Mason tiše spí, Bill se usmál a vletěl potichu do pokoje. Chvíli Masona sledoval jak spí a přitom přemýšlel jak je nádherný. Žlutovlásek se usmál a šťouchnul do tváře spícího Masona, který jenom tiše zamručel a pomalu otevřel oči.

.:Dipper's PoV:.

 Když jsem otevřel oči tak jsem viděl Billa jak na mě zírá s úsměvem na tváři, trochu se ho leknu a povyskočím. Bill se jenom trochu zasměje a podá mi pomocnou ruku kterou přijmu a pomůže mi do postele. 'Proč si sem vlastně přišel?' 'Jak jsem řikal, nudil sem se.' Odpověděl mi Bill a já jsem si jenom protočil očima a on se znovu usmál. 'Má moc hezkej smích.' Pomyslel jsem si, z mých myšlenek mě přerušil Bill. 'Taky jsem si řekl že bys asi chtěl vysvětlit co jsem tím myslel že Ford udělal horší věci jak já.' Vzpomněl jsem si na dnešní správy a zakýval jsem hlavou na souhlas. 'Když jsem uzavřel tu dohodu s Fordem tak jsem mu dal veškeré plány takže jediné co musel udělat bylo bránu postavit. Vysvětlil jsem mu že když tu bránu postaví tak skrz ni může kdokoliv nebo cokoliv projít. Pak jsem se sním dohodl na tom že až tu bránu postaví, tak mu ukážu svojí dimenzi a on mi dovolí do této dimenze přivést moji rodinu, načež on souhlasil. Potom co to postavil a uviděl mojí dimenzi tak bránu uzavřel s tím že nikdo nemůže skrz. To mě samozřejmě naštvalo, protože jsme měli dohodu. Co mě ale naštvalo ještě víc je ten fakt že on tu bránu používal pro sebe, zatímco moje rodina byla uzavřená.' Vysvětlil mi Bill. 'co se stalo s tvojí dimenzí.' Zeptal jsem se. 'Probíhala tam válka, rodiče mi umřeli a jediní kdo stihl utéct než se naše dimenze zhroutila jsem byl já a mí bratrové.'

 Mlče jsem, nevěděl jsem co mám říct. Otevřel jsem pusu a chtěl jsem začít mluvit. 'Takže-' Byl jsem ale přerušen Billem. 'Takže technicky je to Fordova vina že zemřeli moji rodiče. On totiž mohl tu bránu kdykoliv otevřít, ale neudělal to.' Oba jsme potom už nic neřekli, nastalo mezi námi to trapné ticho. Bill si sedl vedle mě na moji postel a pouze sledoval zem.

.:Bill's PoV:.

 Po tom co jsem to všechno řekl Dipperovi sem si sedl k němu na postel a koukal jsem na špičky u svých bot, cítil jsem jak mě začínají pálit oči. Dipper si oddechl 'Upřímnou soustrast, já- nikdy jsem nevěděl co se stalo, nikdy jsem se nezajímal o tvůj úhel pohledu, myslel jsem že by mi nikdy Ford nelhal.' Chvíli jsem mlčel a pak odpověděl. 'Dip- Masone ty jsi ani neměl tu možnost to vědět, něco takového by tě  samozřejmě nikdy nenapadlo. Ke všemu proti tobě nic nemám, teda až na to že jsem kvůli tobě párkrát oslepl.' Oba jsme se tomu zasmáli, pak jsem však mlčeli. Chtěl jsem vstát a říct Dipperovi sbohem, co jsem však ale nečekal bylo to, že mě Dipper objal. Měl svoje ruce okolo mého krku a já jsem ty své obmotal okolo jeho pasu. Chvíli jsme takhle zůstali, dokud se Dipper neodtáhl a podíval se mi do očí. 'Už asi musíš domů co?' Řekl hnědovlásek a usmál se. Mezi našimi obličeji byla jenom malá mezera a já viděl jak se Dipper začíná červenat, sám jsem cítil jak se mi line teplo do tváří.

 Nemyslel jsem nad tím co dělám, přiblížil jsem naše obličeje k sobě. Svou ruku jsem položil na jeho teplou tvář a políbil jsem ho na jeho něžné rty.