Come Back to Me, Pinetree [BillDip - Completed]

Chapter 8 "Fear of Falling For You"

.:Dipper's PoV:.

On mě políbil... Překvapilo mě to, ale neprotestoval jsem. Svou rukou jsem mu zajel do jeho vlasů a lehce zatáhl, slyšel jsem jenom lehké zamručení od Billa který následně položil své ruce okolo mého pasu. Pomalu jsem se odtáhl a podíval do Billovích očí které měli v sobě malé jiskřičky štěstí, oba jsme byli červení až za ušima, Bill se na mě usmíval a dal mi ještě malinký polibek na líčko předtím než mi řekl že už musí jít. Společně jsme vstali a rozloučili se s malým polibkem na rty. Bill vyskočil z okna a s úsměvem mi zamával, úsměv sem opětoval a okno pomalu zavřel. Zalezl jsem do své postele s úsměvem a věřím že kdyby mi někdo řekl že jsem se usmíval i ve spánku, tak bych jim to věřil.

.:Bill's PoV:.

Když sem odcházel z Masonova pokoje tak jsem si nemohl pomoc než se celou cestu domů usmívat, když jsem dorazil domů tak jsem na gauči viděl šklebícího se Killa. "Tak co bylo něco?" "Ty seš debil." Samozřejmě že jakmile přijdu domů tak se mě Kill zeptá na tohle, to by to nebyl on. "Takže nic, bože brácha ty seš ale loser."  "Drž hubu blbečku." "Taky tě miluju bráško." Co nejrychleji jsem zmizel z obýváku abych nemusel poslouchat jeho kecy.

.:3rd person PoV:.

Následujících pár týdnů bylo pro Dippera peklem a zároveň nebem, sic se bolestmi svíjel ve své posteli a zároveň nemohl přestat myslet nad Billovým úsměvem. Na druhé straně městečka nemohl Bill přestat myslet zase nad Masonovým úsměvem, a nad tím jak jeho úsměv je jeho jediným světlem naděje, naděje na to se zamilovat.

.:Nightmare, Bill's PoV:.

Když Bill otevřel oči tak neviděl nic jiného než temnotu, věděl kde je, tuhle noční můru už měl tolikrát, že by ji nemohl na prstech obou rukou spočítat. Tentokrát to ale bylo jiné, jindy se Bill kouká na scénu jako kdy by to byl pořad v televizi, on býval divákem, ale teď má hlavní roli. Když temnota zmizela tak se okolo sebe chtěl rozhlédnout, avšak nemohl. Po chvíli se jeho tělo začalo hýbat, rozhlédlo se. Bill měl výhled na příliš známou krajinu, tedy co z ní zbylo, všude byl oheň a démoni bojující jeden proti druhému. Byli dvě strany které proti sobě bojovali, jedna ze stran měla zvítězit, protože tak to bývá a po výhře by byl klid. Klid sice nastal ale jiný než si Bill přál, obě strany byli silné, silné na tolik že se zničili navzájem a jejich síla zničila i dimenzi ve které byli, evakuovalo se pouze málo. Žlutovlásek zesmutněl nad myšlenkou všech jeho milovaných jak umírají, Bill si připadal bezmocně, mohl pomoct více démonům než jenom jeho rodině. Démon se najednou rozeběhl, Bill se sebou cukl a zvedl pohled a viděl jak nejmenný démon běží proti známému modro-fialovému démonovi ve tvaru čtverce. Najednou Bill praštila realizace, snažil se probudit, nechtěl to vidět znovu a znovu. Probrat se mu nepodařilo a tak byl přinucený se slzami v očích sledovat jak jeho nejlepší přítel, ne někdo ke komu on choval city, jak umírá pod jeho rukou. Aniž by si to uvědomil, Bill křičel jeho jméno. Naštěstí si uvědomil že konec jeho noční můry je mu nadosah, jelikož slyšel jak na něj povědomý hlas křičí.

.:Bill's PoV:.

Probudil mě třasot mým bratrem. "BILLE! Díky bohu že si se probral, křičel si ze spaní!" Se slzami v očích jsem se na něj usmál. "Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit." Will mi nic neřekl a prostě mě objal, s radostí jsem obětí opětoval. "Chceš si o tom promluvit?" Pouze jsem zakroutil hlavou a nepřestal Willa objímat, zůstali jsme takhle dokud jsem neusnul.

.:Will's PoV:.

Měl jsem na plánu po práci zajít do tajemné chýše a požádat Dippera a pomoc s Billovými nočními můrami, avšak do tajemné chýše jsem nemusel ani chodit, viděl jsem jak okolo muzea prochází Dipper. "Hej Dippere můžu s tebou na slovíčko?!" Dipper se na mě podíval a pomalu ke mě přišel. "Co potřebuješ Williame?" "Prosím říkej mi Will, chtěl jsem si s tebou promluvit ohledně svého bratra." Dipper se trochu začervenal, pozval jsem ho dovnitř si sednout aby jsme nemuseli stát venku. "Něco se děje s Billem?" Když jsem otázku zaslechl tak jsem si oddechl a trochu zesmutněl. "Ano, něco se děje a myslím že by jsi mi s tím mohl pomoct." "Nevím sice jak můžu pomoct, ale pokusím se." Usmál jsem se na hnědovláska. "Bill se mnou nechce mluvit o jeho problému a myslím že ty by jsi mu mohl pomoct, tebe vyslyší." Dipper kývl na souhlas. "Dobrá, jaký má problém?" Moc se mi o tom nechtělo mluvit protože jsem věděl že je to osobní, Dipper si asi všiml že o tom nechci mluvit a hned mi řekl že pokud o tom nechci mluvit tak nemusím. "Ne o to ani tak nejde, je to Billova osobní informace a nevím jestli bych ti o tom měl říkat ale zároveň chci aby jsi byl připravený na to až s ním budeš mluvit." "Udělej tedy to co je podle tebe pro něj nejlepší." Chvíli jsem se zamyslel a pak jsem začal vysvětlovat. "Během války nám nejenom umřeli rodiče, ale i přítele a pro Billa ještě někdo bližší."Dipper jenom přikyvoval zatím co já mluvil. "Jmenoval se Tad, nikdy mu o svých citech neřekl, a během války byl při tom když umřel, viděl to na vlastní oči, teda tehdy spíš na vlastní oko. Do dneška má o tom noční můry, taky jednou ze spaní křičel tvoje jméno." Dipper se trochu zamračil. "Ale proč moje jméno?" "Myslím že se tě bojí ztratit, nechce se zase zamilovat jenom pro to aby někoho znovu ztratil." Dipper chvíli mlčel, asi se snažil vstřebat všechny informace. "Dobře uvidím co s tím, uhh teďka mám čas tak já za ním zajdu. Je doma ne?" "Ano je." "Dobrá moc děkuju Wille! Měj se!" "To já děkuju Masone!" Rozloučili jsme se a já se vrátil zpět do práce.

.:3rd person PoV:.

Dipper se pomalým krokem vydal do malé chatky, kde bydleli tři bratři, když dorazil tak zaklepal a dveře mu otevřel Billův bratr Kill

.:Dipper's PoV:

Přivítal jsem se s Killem a zeptal jsem se jestli můžu dovnitř, na návštěvu za Billem. "BRÁCHA!! Přišel za tebou tvůj budoucí manžel!" Cítil jsem jak se červenám až za ušima a slyšel jsem jak Bill naštvaně nadává na svého bratra. "Ahoj Masone!" Přivítal mě Bill s malým polibkem na na čelo, usmál jsem se a polibek jsem opětoval avšak na líčko, protože nejsem dostatečně vysoký na to abych ho políbil na čelu jako on mě. "Hele já jdu na pivo, nechám vám tu intimčo." "KILLE!" Kill se jenom zašklebil a odešel na pivo, zatímco já a Bill jsme byli červení jako rajčata. Chvíli po tomhle incidentu byla chvilka ticha, ale netrvala dlouho, Bill mě odtáhl k sobě do pokoje a ukázal mi rukou ať se posadím na jeho postel, zatímco on si sedl na židli na kolečkách a přisunul si jí ke mě blíž. V tu dobu jsem si přál aby si sedl vedle mě a objal mě. "Cože jsi přišel jen tak z ničeho nic na návštěvu? Ani ses neozval." Trapně jsem se podrbal za uchem, lhaní mi nejde, snad mě neprokoukne. "Chtěl jsem tě překvapit!" 

Usmál jsem se a Bill mi úsměv opětoval, asi mě neprokoukl. 

"Víš že neumíš lhát?" 

Tak nic no. 

"Promiň." Bill si povzdechl. "Will tě za mnou posílá viť?" Trapně jsem se zasmál a zeptal jsem se jestli jsem doopravdy tak průhlednej. "Hah jenom trochu, ale já vím že Will se o mě bojí a ví že ze mě pravdu nikdy nevyláme, tak jsem věděl že tě poprosí o pomoc, páč ví že pro tebe mám slabost." Bill se na mě podíval, v jeho očích byla vidět radost, štěstí ale i smutek a bolest a přes to se na mě usmál. 

"Fajn řeknu ti všechno, stejně nemám na vybranou."

_______

Sidenote: Chápu že někteří lidé berou Billa a Tada jako bratry já sem to však takhle nikdy neviděl, vždy jsem si myslel že Bill a Will jsou bratři (dle googlu jsou dvojčata) a občas je někdy zmiňovanej Kill. Tad mi nikdy jako jejich bratr nepřipadal a proto ho spíš píšu jako nikdy nevyjádřenou lásku Billa.

Doufám že chápete moje rozhodnutí.

Váš/e Autor/ka  -ALEX