Come Back to Me, Pinetree [BillDip - Completed]

Chapter 2 "Visiting Old Friends"

.:Dipper's PoV:.

Ráno jsem se probral, promnul jsem si oči a vstal z postele. Bohužel jsem si neuvědomil že už nejsem u nás doma, ale v Tajemné chýši takže hned jakmile jsem se zvedl z postele tak jsem se praštil do hlavy. 'Au' Chytl jsem si místo na hlavě do kterého jsem se praštil a promnul si ho. 'Bože já sem ale vůl' pomyslel jsem si.

Když jsem konečně vylezl z postele tak do mého pokoje vletěla Mabel a zakřičela 'Dobré ráno ty naše ospalá Růženko, vstávej snídaně je hotová!!!' 'No jo, no jo už vstávám.' Mabel vyběhla z pokoje a běžela dolů do kuchyně, opatrně jsem se posadil na postel a protáhl se. Přešel jsem ke své skříni a vzal jsem si na sebe bílé tričko, modré džíny, ponožky a boty a na konec mojí oblíbenou červenou flanelovou košili. Seběhl jsem schody dolů a hned jsem zamířil do kuchyně, na stole byla slanina s míchanými vajíčky a chlebem namazaným s máslem, pro mě u jídla byl hrnek kávy a pro Mabel tam byla sklenička džusu, u stolu seděla jenom Mabel, 'Kde je Zlejda a Ford?' zeptal jsem se Mabel která se zrovna zakousla do svého chlebu. 'Ford šel lovit příšery a Zlejda šel nakoupit.' odpověděla mi Mabel s plnou pusou. Sedl jsem si naproti od ní a zakousl jsem se do svého jídla. 'Hele půjdem dneska za tím Gideonem nebo máš něco naplánovanýho?' zeptala se mě Mabel a napila se svého džusu. 'Měl jsem na plánovanýho si tady začít hledat práci, ale myslím že to může počkat.' Mabel se usmála a řekla mi 'Tak se rychle najez ať můžeme navštívit všechny naše kamarády.' Opětoval jsem jí úsměv a co nejrychleji jsem dojedl snídani, vypil svoje kafe a prohlásil jsem 'Ok, můžeme vyrazit.'

Mabel si vzala kabelku se svými věcmi zatímco já jsem veškeré svoje věci narval do kapes od svých džínů. Spolu jsme vyrazily z Tajemné chýše do Telepato stanu, Mabel celá radostí poskakovala a prozpěvovala si melodii z jejího oblíbeného seriálu, zatímco já jsem šel pomalým a loudavým krokem. Hned jakmile jsme vylezli z lesa tak naproti nám stál teď už nový a vylepšený Telepato stan, přešli jsme přes silnici a vešli jsme do stanu kde se věci připravovali na vystoupení. Chtěli jsme jít dál ale byli jsme zastaveni jedním ze sekuriťáků, 'Tady nemáte co dělat prckové, Telepato stan ještě není otev--' Sekuriťák to ani nestačil doříct a za ním se ozval další hlas 'Kdo je to Milesi? Ňácí fanoušci?' Gideou obešel svého sekuriťáka a hned jak nás spatřil tak se usmál 'Lidi já už myslel že vás neuvidím. Proč jste nepřijeli dřív?' Zeptal se nás Gideon a mezitím mě a Mabel objal. 'Naši nás poslali na tábor a pak už nás nepustili po tom co se dozvěděli co všechno se tady stalo.' Gideon se na mě podíval a zašklebil se 'Jo to se dá pochopit.' 'Ale i tak nás měli pustit bylo to tady vážně super, mimochodem chtěl jsem se na tě zeptat jestli se tady pořád dějí divné věci a nebo jestli je všechno v normálu.' Mabel si povzdechla a řekla 'To ti to minule nestačilo?' 'Ne' Gideon se lehce zasmál a ukázal na sedačky jako gesto že se máme posadit a že si pokecáme, Jakmile si Gideon sedl tak si povzdechl a podíval se na mě. 'Bill se vrátil a --' dřív než začal znovu mluvit tak jsem ho přerušil 'POČKEJ COŽE TO!?!?' 'SAKRA SEDNI SI A NECH MĚ MLUVIT' Gideon si odkašlal a pokračoval 'Teda nejspíš, ta jeho socha co byla v lese už tam není a nikdo neví jestli se vytratil zpět do svojí říše nebo jestli je tady a nebo jestli ňákej trotl neukrad tu sochu a nedělá si z nás blázny.'

Nechal jsem Gideona dokončit větu a položil jsem si palec a ukazováček na bradu a zamyslel jsem se nad všemi informacemi co mi právě řekl. 'Tak to budu muset prověřit.' 'Ale ne..tentokrát mě do toho ale netahej.' Zakňučela Mabel 'Neboj nebudu, tohle chci stejně vyřešit sám' odpověděl jsem jí. Chvíli jsem pokecali s Gideonem a pak jsme s Mabel vyrazili do města, Mabel šla navštívit Candy a Grendu a já jsme si šel hledat do města práci. Mabel to má jednodušší než já ona pracuje z domova zatímco já sice píšu už svojí druhou knihu ale nejsem moc populární a tak si musím hledat ještě práci navíc. Prvně jsem zašel do místní sámošky ale tam už měli plno a tak jsem zamířil do muzea o Městečku Záhad toho vím docela dost a nebo bych mohl prodávat lístky. Když jsem vešel do budovy muzea tak jsem si vzpomněl jak jsme tehdy hledali stracenné vzpomínky starouše McGucketa, chvilku jsem se ještě rozhlížel a vzpomínal na naše dobrodružství poté mě ale něčí hlas přivedl zpět do reality 'Promiňte potřebujete něco?' Zeptal se mladý muž s modře nabarvenými vlasy, mohlo mu být tak 20-25 let a na modré košili měl připnutou jmenovku se jménem William. 'Ummm vlastně ano. Jmenuju se Mason Pines a hledám si práci a tak jsem se chtěl zeptat zdali nabíráte nový lidi.' Modrovlasý muž se zamyslel a po chvilce mi odpověděl 'Pokud by jste zde počkal tak já bych zavolal šéfovy zdali máme volno.' 'Děkuji to by jste byl velice laskav.' William se jenom na mě usmál a omluvil se aby simohl jít zavolat, po chvilce přišel zpět 'Je mi to líto Pane Pinesi ale v muzeu je plno, ale zeptal jsem se šéfa jestli nezná nějaké volné pozice v Městečku Záhad. Je jich rovnou několik od práce v Tajemné chýši až po knihovníka v místní knihovně.' William mi podal lístek na kterém byly vypsané všechna volná místa v městečku záhad, avšak já jsem hned věděl kam půjdu hned jak to modrovlasý muž zmínil, do knihovny. 'Snad vám to pomůže.' Dodal William 'Ano moc děkuji, přeji vám hezký zbytek dne. Nashle!'

.:William's PoV:.

Hned jakmile mladý Dipper Pines odešel tak jsem vytáhl mobil a začal jsem textovat bráchovi.

'Hej Bille!'

'No co potřebuješ teď se mi to nehodí'

'Ten Pinesovic kluk se vrátil'

'COŽE TO?!?!?'

'Jo slyšel jsi správně (no nebo spíše viděl jsi správně)'

'Tak tohle bude ještě zajímavý'

Zvedl jsem hlavu od mobilu a viděl jsem jak mladý Dipper vchází do knihovny na protější ulici. 'To máš pravdu bude to ještě zajímavý'