Almost Lover H.S. CZ - BOOK 1

Chapter 7: Memory Lane & Text Messages

- Ava's POV -

Zářivé sluneční světlo prosvítá skrz mé okno, čímž mě probouzí z mého klidného spánku. Měla jsem nevinný sen o jistém kudrnatém chlapci...

Chlapci?

Ta britská angličtina mě dostává.

Začervenám se, připomínajíc si určitou část snu. Přetočím se, abych se podívala na hodiny. 11:37. Kruci! Měla jsem být v práci už tak před 2 hodinami!

Najednou se dveře od mého pokoje rozletí a Poppy vtrhne dovnitř. "Avo McCain! TY jsi s někým spala!"

"Co to meleš, Poppy! Nemůžeš klepat? S nikým jsem NESPALA!"

"Lhářko! NIKDY jsi nechyběla v práci!"

"A to, že nepřijdu do práce znamená, že s někým musím mít sex?!" Odpovím sarkasticky.

"Dobře, práci teď neřeš! Ale podle tvého výrazu poznám, že jsi s někým měla v noci styk nebo jsi se tady sama rychle vyřídila."

Hlasitě zasténám, schovávajíc obličej do polštáře. "Poppy, ty se vůbec nestydíš? Nic z toho se nestalo. Byli jsme dlouho venku a já jsem totálně vyčerpaná. Omylem jsem zaspala."

Zavrtí na mě hlavou a posadí se na postel. "Jaké zklamání!" Povzdechne si.

"Promiň, že jsem tě zklamala, ale nic se nestalo. Každopádně, podle zvuků vycházejících ráno z tvého pokoje myslím, že jsi zařídila zábavu pro nás obě."

"Pravda. William nezklamal... Byl to William? Možná to byl Thomas..." Odhrne si vlasy z tváře. "To je jedno. Avo, byla jsem si tak jistá, že jsi do toho minulou noc konečně šla!"

"Proč?"

"No, s těmi pohledy, které jsi v noci dostávala, jsem si myslela, že tě buď Parker vezme k sobě, nebo že se Harry ukáže v našem bytě."

"Prosím, Poppy. Ani jednomu z nich se nelíbím a navíc jsem ti už řekla, že i tak s nikým být nechci."

"Avo, ani nevidíš, co je přímo před tebou. Parker je do tebe zamilovaný a pokud už není Harry taky, dost brzo bude. Ty pohledy, kterými se na tebe ti dva včera dívali, by přiměly každou sexy ženu okamžitě sundat kalhotky."

Rozhodím ruce ve vzduchu. "Dobře, dobře! Dost rozhovoru o sexu!"

"Měla jsi včera Harryho políbit."

"To se nikdy nestane. A teď, nevyhodili mě?"

Poppy si povzdechne, vstane z mojí postele a zamíří ke dveřím. "Tohle není konec, ale ne, nevyhodili tě. Kryla jsem ti zadek."

"Díky, Poppy!" Zakřičím za ní, když zamíří dolů chodbou.

Nemůžu uvěřit, že jsem dneska nebyla v práci. Jsi blbá, Avo, blbá! Nemůžu ztratit tuhle práci, ne dokud mi za psaní nezačnou platit. Teda jestli se to někdy stane...

Když jsem se sem přestěhovala, měla jsem v kapse 150 $. Doslova, to bylo všechno. Neměl jsem nejmenší tušení, co dělám, ale věděla jsem, že musím pryč. Potřebovala jsem nový začátek.

Zrovna, když jsem si na letišti posbírala zavazadla, jsem narazila do Poppy. Měla se jen rozloučit se svou sestrou, která se s přítelem stěhovala do Itálie. Navzájem jsme se rychle omluvily a pak pokračovaly v chůzi.

Vyšla jsem před letiště a poprvé se nadechla čerstvého Londýnského vzduchu. Pak mě to uhodilo jako cihlová zeď a já neměla nejmenší ponětí, co dělám. Najednou jsem byla vyděšená. Z kapsy jsem vytáhla peníze, spočítala je a pak je ještě jednou přepočítala. Z batohu jsem vytáhla mapu, snažíc se zjistit, kam to sakra jdu. Nepoštěstilo se. Pamatuju si, že jsem zaklonila hlavu a několikrát se zhluboka nadechla. Když jsem tak udělala, vrazila jsem do nějakého kolemjdoucího a spadla mi taška. Samozřejmě mi spadla a věci byly po celé podlaze. Když jsem si klekla, abych si posbírala věci, ztratila jsem to. Prostě jsem začala brečet přímo před vstupem do Heathrow.