Almost Lover H.S. CZ - BOOK 1

Chapter 5: Literally Frozen

- Ava's POV -

Zvládla jsem to! Díky bohu, už je konec!

Každý akord jsem perfektně trefila. Bůh ví jak, ale dala jsem to!

Spěchám zpátky do své šatny a začnu šťastně tancovat. Šlo to skvěle! A to všechno i po tom, co jsem myslela, že umřu.

Dveře šatny se otevřou a Poppy vběhne dovnitř.

"Zvládla jsi to, Avo! Jsem na tebe tak pyšná!"

Nedokážu se přestat usmívat. Pak si vzpomenu, proč tu vlastně jsem. "Viděla jsi v publiku někoho důležitého?"

Poppy si povzdechne. "Ne, nikoho, kdo by vypadal jako z nahrávací společnosti. Ale nemohla jsem vidět všechny. Nevzdávej to, Avo. Podaří se ti to."

"Nepodaří, alespoň teda ne dneska. Dneska oslavujeme!" Uvězním ji v objetí.

Poppy se zasměje. "Jo! Dneska se plánuju královsky vykousnout s nějakým šťastlivcem."

Přetočím očima. "No, myslím, že nebudu oslavovat zrovna takovým způsobem, ale bude to velké!"

"Dneska se musíš rozhodně s někým líbat. Dělala jsi to vůbec od té doby, co ses přestěhovala do Anglie?"

Jsem ticho. Proč vždycky musí všechno skončit tak, že si potřebuju někoho najít?

"Vážně, Avo. Vrať se zpátky! Nechceš zapomenout jaké to je!"

"Ugh!" Prohrábnu si vlasy a na konečcích za ně zatahám. "Můžeme s tím prosím přestat?"

"Fajn, fajn, přestanu..." Vzhlédnu k ní a uvidím, jak se jí na tváři objevuje ten největší úsměv. To ne, teď se bojím.

Snaží se předstírat, že je vážná, když zvedne pravou ruku do vzduchu. "Slavnostně přísahám, že s tímhle tématem NAVŽDY přestanu, POKUD uděláš jednu jednoduchou věc."

"Jakou? Prosím, prostě mi to řekni, ať už to mám za sebou." Prakticky žebrám, ale je mi to jedno. Byla bych ráda, kdyby se tohle téma rozhovoru navždy uzavřelo.

Pokračuje. "Pokud tohle uděláš, od teď můžeš být taková malý Panna Marie."

"Skvěle! Teď to vyklop. Co musím udělat?" Upřímně jsem trochu vyděšená. Nikdy nevíte, s čím Poppy přijde. Tohle může být špatné. Vážně špatné. Ale ne tak špatné, jako neustálý rozhovor o sexu, že?

Přesně. Jo, udělám to.

"Chci, abys políbila prvního kluka, na které dneska večer narazíš. Jednoduchý polibek by stačil, ale musí být na rty."

Úlevně vydechnu. To není tak zlé. Jenom malý polibek. To zvládnu.

"Dobře, udělám to."

Poppy se zadusí na vlastní slině. Tohle nečekala.

"Dobře. Skvěle! Ale budu na tebe dohlížet a čekat, až se z toho zbaběle vykroutíš."

Začnu Poppy strkat ke dveřím. "Oh, udělám to! Teď jdi pryč z mojí šatny. Musím si u manažerky vyzvednout šek."

"Uvidíme se u stolu. Nezapomeň si balzám na rty, nikdo nechce líbat někoho s popraskanými rty." Zasměje se Poppy a zamíří dolů chodbou.

Protočím očima a rozejdu se směrem do kanceláře manažerky, abych si vyzvedla šek.

"Tady máš šek. A nezapomeň, že tady budeš vystupovat znova ve středu a v pátek. Dneska jsi byla dobrá. Dobře odvedená práce."

"Díky, Sophio, vážně to pro mě hodně znamená. Uvidíme se ve středu."

Opouštějíc její kancelář zamířím na schůzku s přáteli. Cítím, že dnešek bude úžasný!

Vyjdu ze vstupních dveří a hned uvidím své přátele. Stojí tam s nimi nějací lidé, muž a žena, ale jsou ke mně zády, takže nemůžu říct, kdo to je. Když se dostanu blíž uslyším, jak Poppy o něčem blábolí.

"...když jsem jí našla v šatně s hlavou mezi koleny, jak se snažila neomdlít, věděla jsem, že potřebuje Poppyinu povzbuzující řeč. A trochu popostrčit!" Zasměje se Poppy.

Můj bože, musí mě vždycky ztrapňovat!? Nikdo nemusí vědět o mém menším zhroucení v zákulisí!

Přispěchám ke skupince. "Poppy, prosím! Znovu mě ztrapňuješ!"

Uškrtím ji! Vypadá trochu vyděšeně, když k ní přidupu. Když se zrovna chystám obejít toho muže, kterého neznám, otočí se.

Bum! Narazím přímo do něj. Kruci, to bolí! Páni, jeho hruď byla vážně tvrdá.

Vzhlédnu, připravená se omluvit. Mé oči se setkají s těmi jeho a já zalapám po dechu. Zamrznu. Doslova se nemůžu pohnout. Ty oči... No do prdele! Jsou zbarvené do té nejkrásnější zelené barvy. Z jeho očí se podívám na jeho rty, které se okamžitě zkřiví do úšklebku. Dolíčky. Páni. Jsem si docela jistá, že jsem možná právě z jeho úsměvu sama otěhotněla... Sakra! Seber se, Avo! Slintáš! V duchu si dám facku.

"M-moc se o-omlouvám!" Konečně vydechnu. Páni, Avo, fakt způsob, jak být příjemná. Skvělý způsob, jak mluvit s Harrym Stylesem! Právě teď jsem horší než 12letá fanynka. Bože, hrozně jsem se ponížila!

Zasměje se a pak se na mě usměje. To je škoda, zlato. Jsem Harry. Chtěl jsem tě poznat."

Ty vole! Nemůžu dýchat! Můj hlas stále odmítá spolupracovat. Jeho samozřejmě funguje, zní naprosto klidně, oh ano a je hrozně sexy! Způsob, jakým jeho jazyk vyslovuje jeho přízvuk... PŘESTAŇ, AVO!

Poppy přejde ke mně a obmotá mi ruku kolem ramen. Díky bohu, Poppy, pomoz mi!

Ale ona na něj nepromluví, jen se otočí ke mně. Nevidí, že zrovna teď nejsem schopná promluvit!?

Zasměje se, pak se podívá na Harryho a zpátky na mě. Ten úsměv na její tváři mě vyděsil.

"Harry Styles, zjistíš, že on není pravděpodobně PRVNÍ KLUK do kterého bys mohla dneska JÍT, co, Avo?"

Tak co, líbí? :) Vidím, že pár vás to čte, tak to prosím ohodnoťte. Szačí jedno slovo :/ ANO / NE :)

Budu ráda :)

*Misch*