Amica | HP

• 10 •

I s Větvíkem v náprsní kapsičce mířila na večeři. Bylo pondělí večer a oproti minulému týdnu, tento začínal bez jakéhokoliv konfliktu. Dnes právě pátému ročníku představila kůrolezy, mezi které patřil i jmenovaný Větvík. Kromě zamračených pohledů Draca a jeho bandy se nestalo nic závažného. Nechtěla si to přiznat, ale zpozorovala jisté změny. Při zařazování prváků se totiž ještě k Vyvolenému ostatní spolužáci měli. Teď to vypadalo opačně. V hodinách postupem uplynulého týdne skupina kolem Zlatého tria řídla. Až nakonec dnes spolu seděli jen oni tři. Nechtěla se k němu chovat jak matka, ale její starostlivost každým dnem sílila. Nebude jej nutit odpovědět, ale bude se ho na to muset zeptat.

Do Velké síně vstupovala s úsměvem na rtech. Učitelský stůl byl již plný, i lavice se prohýbaly pod váhou studentů. Pár se jich na mladou profesorku ve volných černých kalhotách a upnutém žlutém triku s menší kapsičkou otočilo. S radostí mohla říct, že si už mnoho jmen pamatuje, proto každému, kdo se na ni usmál úsměv opětovala. Když se blížila doprostřed místnosti pohledem zabloudila k známé trojici. Všichni Nebelvírští seděli daleko od nich. Jen Ginny s dvojčaty zaujmuli místa vedle. Místo několika úsměvů se jí dostalo jen naléhavého pohledu Mii. U jejich šestice zpomalila a s hraným zamračeným pohledem chápavě pohlédla do dvou čokoládových oček.

„Vy tři se nezapomeňte po večeři dostavit do mého kabinetu, splníte si svůj školní trest." Řekla dostatečně hlasitě, ať to slyší i lidé okolo. Pak pokračovala ve své cestě k učitelskému stolu. Nenápadně pokývala hlavou k Albusovi s Minervou, kteří jí věnovali děkovné pohledy. I oni tuší, že je tu něco špatně.

Když došla ke stolu, Severus si stoupl a gentlemansky odsunul židli. Už před týdnem, když šli společně na večeři zjistila, že se takto galantně nikdy k žádné ženě z učitelského sboru nejspíš nechoval. Poznala to podle překvapených pohledů všech učitelů, dokonce i Brumbála. A tak nejspíš obávaný profesor lektvarů získal několik obdivovatelek v podobě méně známých profesorek. Nad závistivými pohledy, které ji vždy doprovázely se musela pobaveně usmívat. Nebojte se dámy, je volný!

„Copak provedli Catherine, že si vysloužili školní trest?" Zeptala se se zájmem až moc růžová profesorka OPČM. Nahnula se lehce dopředu, aby na jmenovanou čarodějku lépe viděla. Toto ji jen potvrdilo, jaký Potter je! Už druhý trest za tento den!

Celý stůl utichl a vyčkával na zrzčinu odpověď. Napodobila pohyb Umbridgeové a s co nejopovržlivějším hlasem odpověděla. „Klasické lumpárny, však to znáte Dolores, to jsou ti Nebelvírští." Hraně si povzdechla a se znechuceným pohledem pokroutila hlavou. Z druhé strany stolu se ozvalo kašlání z toho, jak se snažil profesor Kratiknot udržet pobavený smích. Minerva jej s také zadržovaným smíchem lehce poplácala po zádech. Se stále vážným pohledem natočila hlavu jejich stranou, když si byla jistá, že jí ropucha nevidí do obličeje, zašklebila se a spiklenecky zamrkala. Co ovšem netušila byla ta skutečnost, že byl její herecký výkon natolik dobrý, že ji to ta ježibaba spolkla i s navijákem. Opravdu, Dolores si k jejímu jménu v duchu připsala několik plusových bodů.

Z večeře se vracela i s třemi krky navíc. Tři Nebelvíři šli v těsném závěsu za Kate. Rukou jim pokynula, ať vejdou do kabinetu před ní a hned po zavření dveří začala na místnost vysílat všechna ochranná a tišící kouzla. Jakmile si byla jistá soukromím, otočila se s tázavým pohledem na tiše stojící páťáky. Kate si ani nemusela všimnout Hermioninýho pohledu upřeného na Harryho ruce. S přimhouřenýma očima došla k Vyvolenému a nekompromisně uchopila jeho levou ruku. Překvapeně zalapala po dechu, její hřbet byl zarudlý a věta vyřezaná v kůži stále od krve. Ránu opatrně prohmatala, díky častému sykání ze strany chlapce potvrdila, že nemůže být ani pár hodin stará.