Amica | HP

• 46 •

Nastal konec školního roku. Pro všechny ostatní to znamenalo radost a návrat k rodině. Pro naši skupinku ovšem tato doba nepatřila mezi nejšťastnější. Samozřejmě, že byli rádi, že se z tohoto všelijakého školního roku konečně vymotali a čeká je nějaká ta chvíle klidu. Znamenalo to ovšem i to, že od incidentu uběhly již tři týdny. Nebylo by na tom nic blbého, kdyby však byla jistá profesorka za uběhlou dobu již při vědomí.

Právě tak na Grimmauldově náměstí v jednom žlutém pokojíku stále vyspávala naše známá zelenooká čarodějka. Zatímco ona sice vypadala každým dnem lépe (což stále k ničemu nevedlo), Sirius z toho všeho začínal být čím dál tím více mimo. A nebyl sám.

Ze zdravého úsudku Poppy však celé navrácení Harryho a Weasleyovic rodiny znamenalo pro černovláska alespoň nějaké rozptýlení. Tajně doufala, že se bude svému kmotřenci alespoň trochu věnovat. Tím pádem taktéž nebude zahazovat své dny u postele zrzky v bezvědomí. Po všech probdělých nocích to potřeboval. Tušil to i on sám. Nemohl se ovšem zbavit toho pocitu, jak nejistý bude, když nebude po jejím boku.

Té noci si opět přes protestující Poppy a Remuse vybojoval místo hlídky. Tušil, že by stejně nemohl zamhouřit oči. A jak čekal, tak se i stalo. Celou noc nečinně seděl a sledoval dívku před ním. Sem tam se natáhl, zkontroloval její teplotu, či jen tak prohrábl pár pramínku jejích hedvábných vlasů.

Předešlá hrůza se již nevrátila. Už ani jednou se nestalo, že by Kate opět celá hořela. A ač Poppy té noci předpovídala, že vše vede k lepšímu, nic se nedělo. To jej ničilo snad více než před tím. Nejen že jeho sny obnášely scénáře celé potyčky, která obvykle končila tím, že se ani na bojišti opětně nenadechla. Nyní se mezi ony nešťastné sny připoutaly i takové, kde sice Kate bojuje o život na lůžku, ale stejně se nikdy znovu neprobudí.

Vždy se z takových hrůz budil celý upocený, dezorientovaný, ubrečený. Proto se ani poslední dobou nesnažil usínat. Spíše spánek všemožně odháněl, jelikož tušil, co jej čeká.

I když celou noc probděl, násobená únava jej ale stejně za rozbřesku dostihla. Poppy se mu snažila vnutit nějaké lektvary pro lepší spánek, ty ovšem odmítal. Proto byla ráda, když jej to ráno přistihla při spánku. Kate tedy obhlédla v co největší tichosti a co nejrychleji zmizela dolů na snídani.

Co nevidět se měli studenti s Arthurem objevit na prahu dveří. Obvykle by měli dorazit až k poledni, Brumbál jim ovšem zajistil další přenášedlo, aby se mohli vrátit co nejrychleji a nezahazovat se jízdou ve vlaku.

Co nevidět se na chodbě konečně ozval ruch. Molly, která do teď připravovala jídlo pro příchozí se vydala na uvítanou, zatímco lékouzelnice za ni vše rozmístila po velkém stole.

„Dobrý den." Ozvalo se ve dveřích sborově, když se do kuchyně nahrnula velká hladová skupinka z Bradavic.

„Zdravím vás." Pousmála se na všechny paní Pomfreyová. „Pojďte, určitě máte hlad." Pobídla všechny okamžitě.

Nikdo se jí nenechal pobízet. Jelikož byl čas přenosu určen ještě dříve, než se podávala snídaně, všichni měli opravdu hlad.

„Mionko, myslela jsem, že půjdeš hned domů." Došlo po chvíli Molly, když už do sebe všichni její úžasnou snídani ládovali.

„To ano, zítra se pro mě rodiče staví. Chtěla jsem ale před tím ještě zajít za Kate." Věnovala jí jeden smutný úsměv.

„Ach tak, jsi moc hodná zlatíčko." Posmutněly oči i starší čarodějce.

„Kde je vlastně Sirius?" Ozval se Harry, když dožvýkal sousto.

„Ještě spí." Překvapila všechny svojí odpovědí Poppy.