Amica | HP

• 18 •

Dobrá nálada získaná dlouhou procházkou plnou filozofování a popichování, zpestřená výborným obědem a několika omluvami z Kate vyprchala okamžitě co ráno vyběhla z kabinetu. Stejně jako předchozí den se jí nechtělo vůbec vstávat, proto bylo přímo nečekané, že ji někdo mohl spatřit přicházet na pozdní snídani. Celou cestu do síně by vůbec nevnímala, kdyby se všichni okolo nechovali opravdu divně. Normálně scházející se páry na výklenkách seděli minimálně dva metry od sebe. Nutně podotknout, že byl každý na chodbě až přehnaně upravený.

U profesorského stolu již nikdo neseděl, ani se tomu nedivila. Proto jen rychle vypila trochu dýňového džusu, jelikož na ranní čaj času nezbývalo a sáhla po jednom celeném jablku. Bylo pondělí ráno, což znamenalo, že ji čekalo vyučování se všemi studenty pátého ročníku, kteří si zařadili navíc nepovinné hodiny Péče o kouzelné tvory. To byla dobrá zpráva. Čekala ji totiž parta bezproblémových žáků, a to znamená žádné rozčilování hned po ránu.

I s kufříkem v jedné ruce pelášila na školní pozemky, které díky ještě příznivému počasí využívali k výuce. Na plácku ji už čekalo několik různě barevných studentů. Vše by bylo normální, kdyby dokonce i v hloučku postávající Ron neměl upravenou kravatu a zakasanou košili. Všechny obdařila podmračeným zkoumavým pohledem, oficiálně se ale nevyptávala.

Dnešní hodinu provedla znatelně klidněji než normálně. Šla se se všemi projít do lesa, aby si užili posledních hezkých dnů a u toho popisovala každého tvora, kterého potkali. Nakonec skončili na mýtince u testrálů, které ovšem jen hrstka studentů obdivuhodně pohladila po nozdrách. Se všemi se postupně rozloučila, ale na určité tři studenty vyslala jeden ze svých naléhavých pohledů. Naštěstí jej správně pochopili a společně s ostatními neodešli.

„Bohové, co se vám všem stalo?" Vyjekla nedočkavě šeptem, když se k nim přiblížila. Šeptala proto, že nepotřebovala, aby si jejich rozhovor někdo nežádaný vyslechl.

Všichni tři se na sebe nechápavě ohlédli. „Ty to ještě nevíš Kate?" Šeptla udiveně nazpět Hermiona. Myslela si, že se to od rána muselo dostat k úplně každému, ale podle pohledu profesorky si domyslela, že nejspíš ne. „Umbridgeová už od rána dělá po celých Bradavicích pořádek! Všichni musí mít hábit upravený do posledního kousku, chlapci a děvčata od sebe musí být minimálně dva metry..." Pokračovala ve vysvětlování s hlasem protkaným naléhavostí.

Kate hodnou chvíli jen nehnutě stála, ale když jí všechno docvaklo, tak si utrápeně promnula obličej. „A tím to končit nebude." Povzdechla si nahlas a všechny tři obdarovala smutným úsměvem. Nebelvíry hned na to poslala na další hodinu, protože i jí se začali na plácku shromažďovat další žáci.

Po celé dopoledne díky Merlinovi nemusela do hradu vstoupit ani na chviličku. To se ovšem mělo změnit právě za malou chvíli. S dalším z mnoha povzdechů toho dne vstoupila do Velké síně. Dnes na všechny dusící se studenty vysílala nenápadné povzbudivé úsměvy. Ničilo ji sledovat trpící mladé lásky a ostatní nepříjemně se ošívající děti. Ke stolu usedala klasicky s pomocí Severuse, se kterým si stejně jako se zbytkem učitelského sboru vyměnila znepokojený pohled. Ať všichni doufali, jak chtěli, klidného oběda se nedočkali. Jak to poznali? Jednoduše. Neuběhlo totiž snad ani pět minut a ticho panující u profesorského stolu protrhlo odkašlání a následně přehnaně sladký dětský hlásek.

„Jak jste se mohli dozvědět již minulý týden, dostala jsem povolení se stát vyšetřovatelkou. Ovšem až k dnešnímu ránu mi Kornelius zajisti všemožné pravomoce, kterými by běžný vyšetřovatel neoplýval." Začala růžová profesorka s pohledem upřeným na všech ostatních u stolu. Celou dobu si držela na první pohled znatelný falešný úsměv a snad nejsladší tón hlasu, který svedla. Všichni u stolu strnuli v právě provázeném pohybu. Nejprve se každý ohlédl po ostatních, pak až svůj pohled přesunuli na Umbridgeovou. „Od příštího týdne budu navštěvovat hodiny každého z vás, a to jednoho profesora na jeden celý týden." Pokračovala dál ve vysvětlování. Na tváři se jí každým novým slovem rýsoval větší a větší úsměv. Ani jeden z dospělých necekl, odpovědí se jí ale dostalo dostatečně. A to díky několika překvapeným pohledům. Někteří z profesorů v náporu hněvu sevřelo příbor a něco silněji, než bylo nutné, jiní zase pro jistotu ani nemrkli. Právě Kate se Severusem nepatřili ani mezi jedny. Oba totiž v jednom stejném okamžiku posunuli nohu blíže k tomu druhému. Kdyby se na sebe totiž ohlédli, bylo by to více než nápadné. Takto si chtěli vyjádřit alespoň částečnou podporu. „Díky tomu budu moct uznat, zdali je vaše výuka dostačující." Prohodila jen tak mimochodem a začala si znovu všímat jen své porce jídla. To, že bude moct profesory také vyhodit nikomu neřekla.