Amica | HP

• 34 •

Lehce si odkašlala, snažíc se otřepat z předešlého šoku, který jí právoplatně přivodila Molly Weasleyová. S nervózním úsměvem pohledem prolítla všechny u stolu. Dokonce už ani Sirius nevraždil polévku, či Chalieho a věnoval jí plnou pozornost.

„Byla jsem zrovna na Novém Zélandu. Víte, jak se rozšířily zvěsti, že právě tam Voldemort začíná budovat impérium?" Hodila očkem hlavně po dospěláckém osazenstvu. Přikývnutí přišlo ale i od Mionky. „Tyto zvěsti se vyvolaly hlavně v důsledku nečekaných průběžných obětí. Kvůli nim se naše expedice z Austrálie přesunula dříve, než jsme chtěli." Pokývala sama pro sebe hlavou. „Stačilo ale jen lehké prohlédnutí situace a bylo nám jasné, že o Pána Zla nejde." Všechny pořádně napínala dlouhou odmlkou. „Za tato úmrtí nemohl nikdo jiný než nám do té doby neznámý druh kouzelného tvorečka. Hodně nebezpečného tvorečka. Na první pohled byste do něj takové šerednosti neřekli. Šlo o motýla." Prozradila nakonec a s radostí si prohlédla všechny překvapené pohledy.

„A co to má společného s naléhavým návratem?" Zeptala se nakonec chytře Hermiona.

„Správně Mio, tady se nalézá ten háček. Okamžitě se k nám přidali zélandští kouzelníci. Nikdo nevěděl, jestli motýly vychytat. A když už, jak to vůbec udělat." Pokračovala pomalu dál. „Skupinka pod mým velením ale došla k hlavnímu pokroku při výzkumu." Trošku hrdě se pousmála, úsměv jí ale hned poklesl. Vzpomínky to nebyly moc hezké. „Životy díky nim ztrácely jen malé holčičky. První myšlenky byly pokusy o pomstu rodinám od Smrtijedů, když se ale zjistilo, že za ztráty na životech může motýl, nikdo nevěděl jak dál. Začala jsem tedy přemýšlet, jaké spojitosti tyto dívenky mohly mít." Odmlčela se a s odvráceným pohledem zavzpomínala na zdrcené rodiny a mnoho vyhaslých pohledů nevinných dívek. A právě o to šlo. „Ty holčičky nemohly mít nic společného než svoji nevinnost. Jak psychickou... tak fyzickou. Další a další případy nás v naší myšlence utvrzovaly. Motýli útočili jen na ženské pohlaví, protože v naší stavbě těla a krvi se jim lépe rozmnožovalo. Jak tento proces probíhá vám raději popisovat nebudu, ještě tu máme oběd." Trošku nervózně se uchechtla. V místnosti bylo hrobové ticho, pomalu šlo slyšet každé její mrknutí. „Proč ale převážně neútočili tím pádem i na dospělé? Oběti se jim tím pádem musely hledat mnohem obtížněji. Právě ta myšlenka mě dovedla k poznatku o duševní nevinnosti. Tito tvorečkové se přímo vyžívali v... čistotě člověka. Když to řeknu takto." Polkla a tiše se přichystala na to nejdůležitější sdělení. „Teď se ale konečně dostáváme ke zvratu. Celá výprava byla utvrzena v myšlence, že tím pádem nemusí mít strach o život. Všichni jsme se tedy do výzkumu ponořili pořádně. Vydali jsme se do zélandských luk a každý den hledali, zkoumali život kolem." Pevně s hlasitým nádechem a výdechem zavřela oči. „První den jsme na nic nenarazili. Den druhý ano. Bylo to zvláštní, cítila jsem se normálně, pak najednou, jako by mi někdo dal nějakou drogu. Byla jsem paralyzovaná, jediné, co jsem dokázala bylo koukat na ta křídla. Přesně si nepamatuji, co na nich bylo. V paměti se mi prolévají jen odstíny žlutých barev. Tady se dostáváme k dalšímu poznatku. Jejich normálně výstražné zbarvení se v momentě útoku mění na věci, které jsou oné osobě nejdražší." Nechávala své oči stále zavřené. V mysli jí prolétaly střípky vzpomínek. Celou situaci si pamatovala jen mlhavě. „Kdyby tam nebyl... kdyby tam nebyl Will, tak tu už mezi vámi asi nesedím." Smutně se pousmála. „Motýl na mě zaútočil také." Konečně se odvážila podívat na všechny očividně šokované obličeje.

„Ale... ale to znamená, že-" Ozvalo se zaraženě jedno z dvojčat.

Díky tomu Kate zrudla až na zadku, měla co dělat, aby jí na hlavně nevystřelila jiná barva než její přírodní. Ano to znamenalo, že... ehm. „Věřte mi, že kdybych věděla, že o mně bude motýl smýšlet stejně jako o holčičkách, které neznají nic jiného než školku a panenky, tak tam nechodím." Nervózně se poškrábala na hlavě. O svém tělesném stavu věděla moc dobře. Jak ale měla tušit, že je duševně čistá? „Will si všiml, že se nechovám zrovna nejnormálněji. Zasáhl za pět dvanáct. Motýl mi zrovna dosedal na tepnu. Stačilo pár sekund a už by do mě vpustil jed." Pokrčila neurčitě rameny. „Hezky jsme mu to ale vrátili, potvoře. Will ho chytil do síťky a teď si kamarád trčí někde v novozélandské výzkumné stanici." Zasmála se nakonec, k čemuž se přidali i ostatní.