[Draco Malfoy] Myslel jsem, že mě už nic nepřekvapí... 2

~1~

Draco POV-
A prázdniny jsou fuč... Tak rychle to uteklo... Ale s Terry to byly ty nejlepší prázdniny, které jsem kdy zažil.
,,Draco! Máš už sbaleno? Už odcházíme." Matka na mě volala z kuchyně. ,,Jó vždyť už jdu!" Odpověděl jsem a do mého pokoje vešla Terry. ,,Tak co? Těšíš se?" Pousmála se s objala mě. ,,Hmm ani ne... Nejradši bych zůstal tady, s tebou..." Nakrčil jsem spodní ret s podíval se jí do očí. ,,Ale vždyť já přijedu. Sice za týden, ale přijedu." Terry se musela ještě vrátit do svého domova, čekala tam na ni rodina a nemohla je nechat čekat další rok. ,,Ale ty mi budeš chybět..." koukal jsem na ni smutně a ona mě pevně objala. ,,Vždyť ty mě taky..." A mám pocit, že jí dokonce stekla slza po tváři.
,,Terry jdeme!" Snape přišel do mého pokoje a odvedl Terry ven. Jen jsme si naposledy vyměnili sladký pohled a Terry zmizela za dveřmi pokoje.
Jen jsem si sedl na postel a přemýšlel. O všem. ,,Zlato, jsi v pořádku?" Přišla za mnou matka, sedla si vedle mě a položila mi ruku na rameno. Jen jsem přikývl a setřel si slzu z tváře. ,,Překvapivé, co všechno s tebou láska dokáže udělat." Slyšel jsem radost v jejím hlase. Jen jsem se trošku zasmál, aby matka neměla pocit viny. ,,Tak co, můžeme jít?" Pohladila mě po vlasech, já setřel slzu a přikývl.
Všechny kufry jsme snesli dolů do hodovní síně, kde je měl vyzvednout jeden z našich sluhů. Dlouho se neukázal, ale nakonec přišel. ,,A ne aby se něco rozbilo." Pohrozil jsem mu, on přikývl a zároveň se uklonil. Nechápu proč. Jsme snad někde na zámku, aby se mi klaněl?
,,Tak, a jsme tady." Matka si hrdě oddechla. Chtěl jsem nastoupit do vlaku a posadit se, tak jsem šel ke vstupu do vlaku. Nekoukal jsem před sebe a někdo do mě narazil. ,,Jé promiň." Omluvila se a všechny její učebnice spadly na zem. Grangerová. ,,To je v pohodě, nekoukal jsem před sebe." Sklonil jsem se a chtěl posbírat učebnice ze země, ona taky. Dotkly jsme se rukama a podívali se navzájem přímo do očí. Asi pět sekund jsme jen koukali. Pak jsem zvedl učebnice a podal je Hermioně. Usmála se a odešla.
Co mě to vůbec napadlo?! Až teď jsem si to uvědomil. Panebože co jsem to udělal? Pomohl jsem jí? Omluvil jsem se jí?! Draco prober se! Vždyť to je mudlovká šmejdka!
Jen jsem se otočil na otce a ten se mračil, div že mu nepraskla žilka na čele. Radši jsem se otočil a rychle nastoupil do vlaku.
V uličce, když jsem šel do svého kupé za Blaisem, jsem zase viděl Hermionu. Ona se na mě usmála a já jí úsměv vrátil.
Draco! Co to s tebou je?! Co to děláš?! Panebože radši zalez do toho kupé ať už tě nevidí...
Celou cestu ve vlaku jsem nad ní tak nějak přemýšlel. Ani jsem nevnímal, co mi Blaise říká. Nevím, co se to se mnou děje... Proč Hermiona? Proč přemýšlím zrovna nad ní? Přoč ne třeba nad Terry?
Co se to se mnou děje?...